Ahoj přátelé a rybáři,
s malým zpožděním, ale přece! Máme tady další článek. Tentokrát jsem k vodě vyrazil se speciálním hostem a kameromanem. U vody mě totiž na výpravě navštívili dva super týpci z pořadu Rybománie, kteří pro vás už delší dobu vytváří kvalitní rybářský obsah ve formě podcastů a videí od vody. S Davidem Rakem, který má celý projekt na starost, jsem se již zhruba před půl rokem sešel u mikrofonu ve studiu. Slovo dalo slovo a v druhé polovině srpna stojíme společně na břehu naší největší řeky Labe.
Cíl byl jasný, natočit pro vás díl o sumcařině na našich vodách a nejlépe ukázat nějakého toho vousáče na objektiv. Ti z vás, kteří sumce chytáte víte, že to není jen tak a ulovit sumce na kameru v určitém časovém rozmezí není hračka. Byl jsem na nejdelší výpravě tohoto roku, podařilo se mi s několika otočkami do práce strávit celých 9 nocí u vody. Vystřídal jsem různé lokality, místa i nástrahy a když mě kluci navštívili, byl jsem na ně připravený. Po celou dobu tohoto sumčího tažení se mi u vody celkem dařilo, ryby jsem chytal pravidelně, jen ta velikost trochu vázla. Počasí zůstávalo stabilní, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco měnit a sumci přestat brát. Ideální stav ma zmáčknutí červeného tlačítka kamery. Natáčecí den probíhal v pohodě, akorát letní horko si vybíralo svou daň. Ze sluníčka a fyzického vypětí jsem v podvečer už tak tak mluvil. Aby ne, měli jsme za sebou den plný přesunů vybavení, chytání nástrah a všech dalších věcí, které na finálním videu vůbec vidět nejsou a málokterý divák si je uvědomí. Když jsme konečně zavezli, spadl mi kámen ze srdce. Co se toho dne bude dít jsem ale sám nečekal.
Velká ryba bývá vždy tak trochu dílem náhody. Můžeme vše udělat tisíckrát správně, ale poslední krok zůstává vždy na rybě. O to větší radost jsem měl, když těsně po soumraku přišla první vlaštovka v podobě asi metrového vousáče a mohli jsme si oddechnout, že natáčení nebude bez ryby. Vysílením jsme po úlovku ulehli do spacáku, někdo do kopřiv. Když mě těsně před půlnocí ze spacáku vzbudilo ostré cinknutí rolničky, vystřelil jsem doslova jako raketa a než kluci protřeli oči, byl jsem uprostřed řeky s prutem ohnutým jako luk na přídi lodi a poprvé zjišťoval, s čím mám tu čest bojovat. Párkrát se mi stalo, že se po záběru neutrhl kámen z trhačky, jednou dokonce, že se háček po záseku zachytil za omotaný kámen a plný zklamání jsem zjistil, že váha bohužel nepatří rybě. Chvíli jsem si myslel, že se stalo něco podobného. Po tom, co jsem vysekal šňůru z kamení na dně jsem zjistil, že totálně visím. Byla tma a pro nenápadnost před ostatními rybáři jsem celou akci zvládal bez rozsvícení čelovky. Oba břehy byly obsypané rybáři a neměl jsem v plánu být vidět, alespoň ne nasvícený. K mému údivu jsem ale zjistil, že pomalu jedu a ryba mě celou dobu táhne. To nebude kámen, ale ta správná vousatá bestie! Na toho jsem čekal. Tah byl doslova neuvěřitelný, ryba držela ke dnu jako přikovaná. Vybavení jsem měl na takovou rybu celkem poddimenzované. 0,50 mm šňůrka v kombinaci s 1,0 mm fluorocarbonem patří spíš do lehčího vybavení v mém sumčím arzenálu a věděl jsem, že si nemůžu dovolit úplně to, co bych si představoval. Schválně jsem použil trošku jemnější materiál než obvykle, aby menší nástraha dobře pracovala.
Vůbec nevím jak dlouho souboj trval, ale určitě se jednalo o 10 až 20 min, kdy jsem rybu jen držel na hranici možností vybavení a snažil se jí přizvednout. Když jsem po nějaké době sumce odlepil ode dna a nakonec se mi srovnal vedle lodi, stále jsem nevěděl, jak je veliký. Celý souboj jsem měl zhasnuto a jen cvrkání brzdy zlatého Bagrusu pronikalo do nočního ticha. Konec legrace, teď přijde to nejtěžší, dostat rybu do lodi a hlavně jí bezpečně chytit. Když jsem si na rybu blikl červeným světlem, nekecám, rozklepala se mi kolena. Sumec byl obrovský! Neuvěřitelně široká hlava a upřímně, myslel jsem si, že se jedná o rybu ještě o kategorii vyšší než ve skutečnosti byl. Tenký monofil brousí hranu hliníkové lodi a atmosféra houstne. Není čas na hrdinství rybu chytám na první dobrou. V návalu adrenalinu vůbec neřeším, že mi kartáče kuchají hřbet ruky a sumce bezpečně přes bok dostávám k sobě do klína. Euforie? Neuvěřitelná! Na břehu zjišťujeme, že se jedná o můj nový osobák s délkou pěkných 232 cm a tedy o 2 cm větší rybu, než jsem ulovil předminulou sezónu. Vše řádně dokumentujeme a rybu bezpečně pouštíme zpátky do svého živlu. Do rána už jsem téměř nespal, míchalo se ve mně všechno, co jsem v noci prožil.
Pokud jste článek dočetli až sem, děkuji vám za vaší přízeň. Měl bych k vám na závěr jednu prosbu. Je možné, že z videa někteří z vás poznáte lokalitu o kterou se jedná, možná poznáte i některé z míst, na kterých se natáčelo. Nechte si prosím v tomto případě domněnky pro sebe a berte v potaz, že se stále jedná o video upravené střihem a natočené na několika odlišných místech. Proto není na místě, dělat si z něj jakékoli závěry. Budu rád, pokud vás pohled na velkého dravce potěší. Setkal jsem se ale už s řadou lidí, ve kterých video vyvolalo negativní emoce, velmi mě zklamala jejich reakce a názor na takovou tvorbu. Doufám, že si materiál, který u vody pro vaše volné chvíle tvořím užíváte a nezneužíváte ho k nesmyslnému zabíjení trofejních ryb, které stále v našich vodách máme. Občas se sám divím, že stále máme, ale byla by velká škoda, pokud by tomu jednoho dne tak nebylo. Ryba patří v první řadě do vody! Vkládám ve vás proto svou důvěru, že z blogů, které vám rybaření zpříjemní nebo usnadní vzdejde vždy jen to dobré a stejně jako si já vážím vaší přízně, važte si prosím vy vašich budoucích úlovků.
Odkaz na video Rybománie: https://youtu.be/n6Kq_BZE4qw?si=fPf9wrti9S5GP9cw
Bavil vás článek a chtěli byste se dozvědět víc? Lajknutím článku mi dáte vědět, že ano a můžete se rovnou těšit na další příběhy a tipy.
Hodně úspěchů všem slušným rybářům přeje,
Jakub.
