Ahoj přátelé a rybáři!
Není tomu tak dávno, co jsem začal podnikat výpravy za sumci na naší největší řeku – Labe. Zprvu jsem se této lokalitě poměrně dost vyhýbal, ale bylo mi jasné, že donekonečna to stejně nepůjde a jednou budu muset začít objevovat i tuto řeku. Do té doby jsem se snažil vždy vyhledávat spíše menší zapadlé lokality, kde jsem chytal vždy schovaný před zraky zvědavců a užíval si hlavně divočinu, přírodu a pocit soukromí, který mám na rybách tak rád. Pochytal jsem spoustu krásných ryb, ale potenciál naší největší řeky mi čím dál tím víc nedával spát. Bylo jasné, že musím vyrazit a to co nejdříve.
Jenže kde začít, řeka bezpochyby ukrývala velké ryby, ale vždy když člověk vyráží na první výpravu do neznáma, je jakákoli myšlenka na úspěch vcelku hazard. Dostal jsem tip na určitý úsek řeky, sedl do auta a vyrazil na asi 200km dlouhou cestu na tolik vychvalované Labe. Nemám to zrovna za rohem, povolenku jsem si měl vyřídit v místní organizaci na místě a cestou ještě u Prahy nabírám Matyáše, který mi bude dělat po celou dobu parťáka. Je asi půlka srpna, v nesmyslném vedru se ještě scházíme s kamarádem Martinem, který se k nám připojuje na první noc. První problém nastává hned při koupi povolenky. Pán není schopen systémem „prohnat“ můj rybářský lístek vydaný Moravským rybářským svazem a prodat mi hostovací povolenku. Po asi hodinu a půl dlouhé diskusi se nám to konečně podaří s pomocí na telefonu a já mám radost, že se nemusím otočit a jet rovnou domů. Přicházím k autu a zjišťuji, že ryby které jsem si s sebou vezl jako nástrahy, jsou ve vedru už jako vařené. No nic, hlavně ať už jsme na vodě. Jsme tři a shodou okolností se k nám připojuje ještě kolega kaprař, můj kamarád z práce. Když přijíždíme k vodě, teprve zjišťuji, co nás čeká. Kluci na mě absolutně spoléhali a nikdo nemá svojí loď. Máme jen mojí a jeden malý člun na čtyři rybáře s vybavením. Na průzkum řeky není čas, síla ani prostor. Rychle projíždím sám úsek, hledám první jakž takž vypadající místo a zahajujeme asi hodinový přesun všeho od aut na „flek“. Skřípu zubama, nemám to rád. Vždy jsem byl zvyklý jezdit tak, že jsou všichni kolem mě samostatní a najednou přesouvám přetížený, na několikrát, hned celou partu rybářů. Dojel bych si pro kameny na ukotvení podvodních splávků. Bohužel mi nestačí čtyři jako obyvkle ale beru jich rovnou asi patnáct pro všechny. Dokážete si představit, kolik to váží a dá práce najít. Nástražky nejsou, feeder se daří jen mně a tak zásobuji 6 sumcových prutů jedním feederem. Začíná se stmívat. Jsem na pokraji sil, všechno je na mně. Klukům zavážím na své lodi, zkoumám místa, nemám čas jíst, prostě nic. Od rána naprosto hektická záležitost, která téměř vždy na rybách skončí špatně. Vymýšlíme úplný nesmysl a do vějíře vyvážíme podvoďáky na placku, která je před námi. Nechce se mi věřit, že se něco takového děje. Už ale nemám sílu, po tmě otevírám pivo a pozoruji kamarády jak spokojeně grilují. Nemám ani chuť jíst. Záběr samozřejmě nepřichází a když druhý den převážím klukům pruty, při návratu na břeh vidím Matyáše, jak se opírá do mé udice. Zděsím se, co se zase stalo, praskla snad omylem trhačka? Když dojíždím ke břehu přebírám si prut a zjišťuji, že jsem opravdu dostal záběr, když jsem byl na vodě. Opět nesmysl. Jako nástraha byl na prutě asi 15cm perlínek, který byl už při vyvážce skoro mrtvý. Záběr přišel v 11:00h dopoledne, za plného slunce a vedra. Mám radost, že moje trápení na nové řece bylo vykoupené alespoň tímhle náhodným úspěchem. Rybu měříme, fotíme a pouštíme. Následuje odvoz kamaráda, převezení prutů, další výlet pro asi metrák kamenů a když bych si konečně sedl k feederu, abych nachytal nějaké ryby na večer zjišťuji, že mi povolil svár na lodi a nabírám vodu. Takže opět změna, všechno ven, volám svářeče, loď na vlek, výlet 15km na dílnu. Asi za tři hodiny jsem zpět. Na místě se nic nemění. Nástrahy nejsou, pruty jsou vytažené, prostě průser. Začíná se stmívat, rychle dochytávám dvě tři ryby a vyvážíme, co jde. Do konce výpravy už se nám příliš nedaří, ale není se čemu divit. I taková může výprava občas být.
Člověk často vidí fotku s úspěšným rybářem usmívajícím se od ucha k uchu, ale neuvědomuje si, kolik úsilí, nesnází a práce tento úspěch lovce stál. I takové pozadí může úspěch mít. Jel jsem si na Labe odpočinout. Bude to snadné říkali… Pokud chcete sumce lovit pravidelně, úspěšně a stále poznávat nové lokality. Nikdy to není snadné. Vyžaduje to opravdu pevné nervy, spoustu práce, ale především dokonalou přípravu, aby se podobné problémy už nikdy neopakovaly.
Hodně štěstí u vody všem slušným rybářům přeje
Jakub.
