Ahoj přátelé a rybáři!
Rád bych se s vámi touto cestou podělil nejen o teorii lovu sumců, kterou najdete v mých ostatních článcích, ale i o zážitky a příběhy přímo od vody. V sezoně mám každým rokem mnoho okamžiků na které rád vzpomínám. Tohle je jeden z nich…
Je zhruba polovina července, sezona lovu sumců je v plném proudu a já vyrážím za kamarádem Martinem směr severní Čechy na naší největší řeku – Labe. Oba už máme zkušenosti ze společných výprav a tak nám přípravy na lov netrvají dlouho. Rychlé přivítání na břehu řeky a v mžiku jsme na vodě. Voda je vysoko, proud je silný a rybáři jako kdyby se těchto podmínek obávali. Kolem revíru prakticky nikdo není. Oba víme, že v těchto podmínkách je alfou a omegou výběr místa. Proudná řeka tlačí sumce do jiných stanovišť, než kde stávají obvykle a v kombinaci se zvedlou hladinou se často přehlížená místa stávají produktivními. Dáváme si proto na čas a s výběrem místa nespěcháme. Pomalu splouváme s řekou a hledáme. Martinovi se líbí místo o kus výše proti proudu, ale já si všímám, že v jednom místě se řeka mírně rozšiřuje, proud zpomalí a v blízkosti břehů se nachází atraktivní vracáky. K našemu překvapení je v těchto místech velmi slušná hloubka hned u břehu a voda se tu po turbulencích skoro zastavuje. Místa, která by za nízkého stavu vody neměla žádný smysl, najednou vypadají jako z učebnice. Nebude to dlouho trvat, voda se vrátí do normálu a lov zde bude zbytečný. Nesmíme ztrácet čas. Vyvážíme každý po dvou prutech a jsme zvědaví, co se bude dít. K našemu překvapení přichází první záběr velmi brzy, ještě za světla. Po něm další a další. Dnes už nevím, kolik ryb se mi přesně podařilo ten večer zdolat, ale vím, že všechny ryby chodily z jednoho místa a pravidelně. Okolo jedenácté hodiny večer, po zdolání posledního sumce, vyčerpání z celodenního vedra, cesty, zavážení a zdolávání několika ryb náhle usínám. Skoro bych až zapomněl, že mám stále jeden prut ve hře, který se někdy těsně před půlnocí prudce ohýbá. Je jasné, že tohle bude ryba z jiné kategorie. To co mi předtím předváděli sumci po proudu, žene si teď tahle ryba naprosto nekompromisně proti proudu řeky nahoru nad naše místo. Absolutně bez šance jen držím prut v tahu a čekám co se bude dít. Situace je dlouho vyrovnaná. Mých 70 kg proti minimálně stejně vážícímu sumci v říčním proudu mi nehraje příliš do karet. Ryba se nakonec otáčí, vybavení je na hraně možností a v momentě, kdy spolouvá s proudem kolem mě, mi dovoluje domotat cenné metry šňůry. Pak už je to boj na blízko. Sumec přede mnou opisuje kruhy, nedávám mu ale ani metr šňůry zadarmo. Poctivě držím. Když se poprvé vyvalí, na hladinu, nevěřím svým očím. Jak by řekl kamarád Ondra, byla to hodně velká dvojka! Martin si povzdechne a odchází raději pro rukavice. Co si budem, byl jsem rád, že to tehdy bylo na něm. Naštěstí neváhá a sumce na první dobrou vtahujeme do lodi. Ryba je to doslova obrovská. Metr ukazuje rovných 230 cm. Přijímám gratulace, pár nadávek a s pocitem vítěze odcházím konečně do spacáku.
Následující dva dny pokračujeme ve stejném tempu. Místa fungují, sumci berou v průběhu celého dne a mně se daří zdolat ještě několik parádních ryb do 190 cm. Jen Martina je mi trochu líto. Ať dělá co dělá, na počet ryb ho drtím, i když ani nevím jak. Třetí den odjíždím a Martin společně se mnou mění místo za jiné, aby zde ještě nějaký čas strávil, pomáhám mu s výběrem. Když mi Martin ještě ten den volá, že si zvedl osobák na 232 cm a zdolávají s kamarádem ještě další parádní ryby včetně sumce přes 2m, mám obrovskou radost za ně za oba. Řeka v těchto dnech vydala své maximum a já jsem šťastný, že jsem mohl být při tom. Sice to není jen o velkých rybách, ale někdy je to prostě potřeba!
Hodně štěstí u vody všem slušným rybářům přeje
Jakub.
