Ahoj přátelé a rybáři,
všiml jsem si velkého ohlasu na mé předchozí články o lovu candátů, který vás podle všeho dost zajímá. Rozhodl jsem se proto pro třetí díl, který by vám mohl udělat radost a přihrát vám nějaké tipy, jak na tyhle naježené potvory vyzrát. Přemýšlel jsem, jaká specifická situace může u vody nastat a jak si v těchto neobvyklých situacích poradit. Setkal jsem se několikrát s tím, že candáti stáli opravdu daleko od břehu. Jak na ně vyzrát? Pojďme se na to společně podívat!
Candát je ryba, která miluje jakékoli nerovnosti na dně revíru. Určitě ho můžeme najít i v překážách u břehu, ale osobně se často setkávám s tím, že prostě stojí kdesi v dálce. Je to dané také charakterem revírů, na kterých často lovím. Nudné rozlehé placky, staré zabahněné rybníky, nejsou vůbec příhodné pro efektivní lov prozíravých rytířů. Největším problémem je zde lokalizace. Ze zkušenosti ale stačí najít opravdu minimální nerovnost, typicky kámen v zabahněné ploše a candáti nikdy nebudou daleko. Stává se, že je to náhodně „pohozený“ starý balvan kdesi v dálce. Je prostě potřeba si vodu proházet a takové místo najít.
Částo se pak ale setkávám s problémem, jak se na ně v dálce dostat. Tyhle revíry bývají mnohdy mělké a to je v kombinaci s dlouhým odhozem opravdu problém. Nabít 15gr hlavičku na malé kopýtko sice řeší problém vzdálenosti, ale nejsem schopný nástrahu odprezentovat dostatečně pomalu. Dále by se nabízel dropshot, ale v hloubce kolem 1-1,5m vody mi nikdy příliš nefungoval. Zřejmě je to způsobené příliš malým úhlem šňůry vůči dnu, candát odhalí olůvko tažené kus za nástrahou a celou lest prokoukne. Jak tedy na to?
Základem je perfektně odladit sestavu se kterou chytám. Najít ideální poměr mezi průměrem šňůry, gramáží prutu, hmotností a typem nástrahy a velikostí cívky. Určitě bych sáhl po dalším prutu s rychlou akcí, abych získal dostatečnou energii pro nához a zároveň měl špičku při vedení nástrahy co nejvýš tak, abych ji dokázal přizvednout do sloupce bez zbytečného orání dna. Naviják s větší cívkou a slabá šňůrka také pár metrů přidá a co naženu na sestavě můžu ubrat na gramáži nástrahy. Nástrahy vždy volím podlouhlé s menším kopýtkem kvůli menšímu odporu při náhozu, ale ve velikostech kolem 11-13cm. Střední a větší velikosti volím z toho důvodu, že s větším objemem gumy mají větší vztlak, s těžší hlavičkou chodí lehce a můžu si dovolit těžší hlavičky použít. Mají také větší vlastní hmotnost, což mi pomůže. Většinou jsem schopný chytat s 5gr hlavičkou s 12cm nástrahou a do požadované vzdálenosti se dostat. S takovou nástrahou se dá už jen těžko mluvit v mělké vodě o chytání na propad, ale pořád jsem schopný v rámci možností nástrahu dostat výše ode dna a na moment zastavit, případně zpomalit vedení a alespoň něco s ní zahrát. Není to ideální, ale raději dostanu nástrahu k rybám, než vodit perfektně nástrahu na místě bez ryb. V momentě, kdy se do místa dostanu, přichází záběry často na hranici odhozu v prvních pár metrech. Po náhozu, ještě než šňůra prořízne vodní hladinu a srovná se do přímky mezi nástrahou a prutem, mám při prvním přizvednutí odporem šňůry šanci dostat nástrahu do sloupce a v prvních metrech jí nechat jakž takž propadnout. Čím blíž nástrahu přitáhnu, tím větší je už riziko zanesení přetížené nástrahy nečistotami a většinou jí po první polovině náhozu tahám rovnou z vody. Takhle se snažím pátrat na hranici odhozu, kde často překážku na dně objevím. Záběry velmi často přichází hned z prvního propadu, kdy je chod gumy pro candáta nejlákavější a to hned po náhozu. Po prvních pár metrech už se často nedostanu skrz malou hloubku k ničemu jinému, než k plynulému vedení. Zde pořád záběry přicházejí, ale už bývá malý prostor pro candáta nástrahu na napnuté šňůře „šluknout“ a ryby mi často padají nebo jen ničí gumy. Pokud se vám tohle začne stávat, nešetřete a doplňte nástrahu o stinger v zadní části. Může to být rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem.
Podstatným faktorem je i vítr. Počkejte si na příhodné podmínky. V bočním větru nejen, že na vzdálená místa nedohodíte, nebudete se trefovat, ale ani nebudete schopní nástrahu kontrolovat, případně s „pytlem“ na šňůře rybu neproseknete. Čím více budete místa ochytávat „blbě“ tím víc opatrní candáti začnou být.
Největším základem je ale najít nerovnost, které se candát bude zákonitě držet. Často jsou u pár kamenů v ploše několikahektarové nádrže candáti nastoupení v pořádném houfu. Typické cinknutí nástrahy o kámen by pak měla následovat rovnou pořádná „pecka“ do vašeho zápěstí!
To nejpodstatnější! Dejte prosím rybám druhou šanci. V dnešní době máme v rukách zbraně, kterými dokážeme lokality prakticky úplně odrybnit. Nejenže myslete na druhé, ale myslete hlavně na sebe! Puštěním dáte candátovi obrovskou školu a věřte tomu, že on si to bude pamatovat. Možná právě díky tomu se s ním setkáte za nějakou dobu na úplně odlišné velikosti...
Bavil vás článek a chtěli byste se dozvědět víc? Lajknutím článku mi dáte vědět, že ano a můžete se rovnu těšit na další tipy.
Hodně úspěchů všem slušným rybářům přeje,
Jakub.
