Začátek srpna byl snad ještě sušší než celý červenec. Ani předpověď žádný déšť nehlásila.Jsme tu však přímo u oceánu, s vysokými horami hned za městem a tak se počasí může změnit velice rychle. Stejně pesimistické byly i pravidelné rybářské reporty. Ryby se v řekách chytaly spíše náhodně. Trochu jiná situace ovšem panovala na moři. Úlovky lososů na trolling byly slušnéa hovořilo se o tom, že letošní tah je sice nízký ale průměrná velikost lovených ryb je vyšší než v předchozích letech. Tyto ryby se daly chytit i ze břehu, samozřejmě s daleko menší pravděpodobností. Něco ale člověk dělat musí. Teorie pobřežního lovu byla taková, že nejlepší je to hodinu před a po vysokém přílivu. S přílivem se totiž zvedne hladina natolik, že ryby nez problému mohou vplout do řeky i když je nižší stav vody. Ideální je když vrchol vyjde kolem svítání, případně před západem slunce. Ryby pak nejsou tolik ostražité.
Něco málo k používané výbavě. Na tento druh rybolovu se doporučuje klasická strímrovací/jezerní výbava kterou používáme u nás. Prut v délce 275 - 305cm, AFTMA 6-8, naviják s dostatečnou zásobou podkladové šňůry by měl být odolný slané vodě - pokud není, měli bychom ho opláchnout sladkou vodou po každém chytání. Šňůry plavucí, intermediální a nebo pomalejší potápivé konce - podle hloubky místa kde budeme lovit. Dlouhý návazec z fluorocarbonu dimenzovaný na 10lb. Mušky nejčastěji ve velikosti 6 a základní vzory jsou olivový a grizly wolly bugger, napodobeniny potěru a mušky typu clouser minnow v chartreuse a růžové barvě. Výbavu jsem měl, navázat mušky nebyl problém a tak nezbývalo než počkat na ideální načasování práce a přílivu. Toliko teorie a jaká byla praxe? Pokud jste normální pracující člověk, není úplně jednoduché to načasovat tak, aby vyšly ty správné podmínky. Přesto jsem se k moři v srpnu několikrát dostal. Výsledky byly vždy stejné. Krásně jsem si zaházel, pokochal se vycházejícím nebo zapadajícícm sluncem a to bylo vše. Mělo to i pár negativ a to hlavně to, že kolem moře vede stezka pro pěší a je poměrně hodně frekventovaná. Člověk musí dávat pozor aby náhodou neměl nechtěný úlovek. Pro vláčení by to nebyl problém, pro muškaření by házení usnadnily střelné hlavy, které minimalizují počet planých hodů a nepotřebují tolik prostoru za zády. Ty bohužel zůstaly doma v Čechách. K moři jsem chodil pravidelně kolem úseku řeky, který patří indiánům. Indiánští chlapci si už brousili kesery a netrpělivě vyhlíželi lososy. Na jejich území neplatí běžná rybářská pravidla a tak mohou lovit svými "tradičními" metodami. To většinou zahrnuje tlučení ryb na mělčinách, odchyt do podběráků a podsekávání na trojháky s protihroty a olovem. Žádnou akci jsem ale neviděl.
Víkendy jsem však vždy trávil dál od města a spojoval turistiku s rybařinou. Opět jsem se vypravil na říčku Birkenhead. Tentokrát s kamarádem Tomášem. Řeka byla na nižším průtoku než na jaře a tak jsme bez problémů mohli chytat všechna místa jako minule. Obíbený orange tag fungoval stejně, jen velikost ryb byla maximálně do 30-ti cm. Složení ryb duhák, siven a whitefish. Zajímavější to ale bylo z hlediska fauny. Když jsme dorazili k řece, zdálo se mi, že se na druhém břehu mihnul medvěd. Podle stop jsem záhy zjistil že se mi to nezdálo a že to opravdu medvěd byl a ne zrovna malý. Druhé setkání s dravou šelmou proběhlo v místě, kde bych to vůbec nečekal. Chytal jsem známou tůň pod mostem a Tomáš kus pode mnou. Když jsme se sešli u auta, řekl mi, že přímo nade mnou šel krásný rys. Já o něm bohužel neměl ani potuchy. Birkenhead nás rybářsky moc neukojil a tak jsme vymýšleli co dál, kde by jsme se mohli stavit po cestě domů. Většina řek však byla silně nad stav až na Mamquam. Já tam nikdy nebyl, Tomáš už tam jednou chytal s nevalným úspěchem, ale bylo to po cestě tak proč to nezkusit.
Mamquam je už poměrně velká řeka s píščito-kamenitým dnem a poměrně hlubokým a líným proudem. Tedy úsek který jsme chytali - vlastně to byl dolní tok pár km nad soutokem s řekou Squamish. Řeka je napájená i z ledovců a tak má také nazelenalou barvu, mírně mléčně zakalenou. Do takových podmínek volím bez váhání strímr na celopotápivé šňůře. Jsem tu prvně a s nymfou nevím kde bych chytal. Tomáš bere také strímra jen šňůru má plavoucí s potápivým koncem. Jdeme proti proudu a prochytáváme slibné tahy. Ani záběr, ani kolečko, nikde ani ryba nevyskočí. Na řekách které žijí jen při lososím tahu nic divného. Po pár set merech míjíme stanový tábor na břehu. Majitel se s námi dává do řeči jak to jde a tak. Když vidí že oba muškaříme, zaběhne do stanu a dává nám muškařskou vestu se slovy že si jí řed lety koupil a nikdy muškařit nezačal. Já už spoustu let muškařím bez vesty tak s díky odmítám, ale Tomáš neodolá. Chlapík nám popřeje hodně štěstí a my pokračujeme dále. Vlastně už to ani o moc dál nejde, protože nad námi je skalnatý kaňon. Já zkouším proud pod ním a Tomáš tůň u výtoku z něj. Po chvíli vidím že konečně vytáhl alespoň malou rybu a za chvíli gestikuluje že mu spadla větší. Já jsem bez záběru a tak jdu za ním. Prochytávám tůň a dějí se divné věci. Několikrát po sobě nám záběr, zaseknu rybu ve velikosti tak 25 cm ale pokaždé mi spadne. Na to jak jsou ty rybky veliké mají neskutečně silný tah. Nedá mi to a chci za každou cenu zjistit co to je. Měním strímry a situace se vždy opakuje. Pár hodů s novým vzorem, záběr a zase padá. Jsem z toho na prášky. Tomáš už začíná být trochu nervózní. Stmívá se a za námi něco divně šustí. Odvětím že 3 hody a jdeme. Konec jak z filmu, na třetí hod mi to záhadná ryba vzala. Se zdoláváním jsem si dal opravdu záležet a konečně dostal záhadnou rybu na břeh. Na první pohled pstruh duhový, ale při bližším pohledu černý vnitřek tlamy a netypicky velké oko ukazují spíše na coho lososa. Rybka je i bez tukové ploutvičky a tak je evidentně vysazená z místního rybochovného zařízení. No jestli takhle vyvádí takový mrňous, nemůžu se dočkat na větší sourozence.
Na ryby jsem se vypravil i ten další víkend. Kamarád Brett mi psal že na Chilliwacku se nechají najít sockay lososi. Vyrazil jsem tam s dalším čechem co je ve Vancouveru na stejný druh pracovních víz - s Rudou. Byla to naše první společná výprava, předtím jsme si o rybaření pouze psali. Od Tomáše jsem měl tip na jednu tůň kde zřejmě sockaye viděl. Najít tůň bebyl problém, ani nebyl problém najít v ní kýžené lososy. Na výtoku z tůně jich stálo minimálně dvacet. Občas i nějaký vyskočil nad hladinu a tak na sebe upozornil. Problém však byl je přemluvit k záběru. Zkusili jsme snad všechno od muškaření, přes vláčku i plavanou. Lososi absolutně neteční ke všemu. Menší pstruzi a bílé ryby byly při chuti tak jsme chytli alespoň je. Po několika hodinách nás bezúspěšné snažení přestalo bavit a přejeli jsme pár km dolů po proudu na místa, kde jsem chytal již před lety. Přístup k vodě stále stejný, ale koryto řeky se během těch čtyř zim změnilo k nepoznání. Kde býval malý potůček a les bylo najednou koryto široké dvacet metrů a stromy skoro všechny pryč. I hlavní koryto řeky vedlo jinudy. Jarní voda musí mít neskutečnou sílu. Změnou bylo i to že řeka byla křišťálově čistá a po lososech ani vidu ani slechu. Prošel jsem několik tůní a proudů a výsledkem bylo několik duháčků. Dorazil jsem k obrovské tůni s vracákem. Ta by mohla ukrývat nějakou lepší rybu! Slunce pálilo, na protějším břehu se koupaly a opalovali lidi a tak jsem se rozhodl že prochytám tohle místo a taky to zabalíme. Zabrodil jsem do vody a zkoušel vydolovat nějakého místního obyvatele. Dalo se jít pouze při pravém břehu a i tak tam byla značná hloubka, skoro po prsa. V tomhle počasí to alespoň hezky chladilo. Když jsem asi v polovině, letmo si před rameno všímám černé hlavy v proudu za mnou. Asi tu někdo koupe psa. Od kdy má černý pes béžový čumák? To je medvěd a plave přímo ke mě. Na druhou stranu přes proud jít nešlo a navíc jsem zjistil že jsem si v autě zapomněl obraný sprej. Nebudu lhát, málem jsem vyhlásil hnědý kód. Méďa doplaval k mému břehu asi deset metrů za mnou a ztratil se v křoví. Co teď? Chvíli jsem čekal a pak jsem se za prospěvování vydal dolu po proudu. Naštěstí jsem medvěda už neviděl. Nakonec mě i mrzelo že jsem nestihnul vyndat foťák nebo mobil, ale hlavně že se mi nic nestalo!
V týdnu jsem četl i několik článků o útocích medvědů přímo ve Vancouveru. To ve spojení s horkým počasím trochu utlumilo moje rbářské nadšení. Až ke konci měsíce mi volal kamarád Ondra, jestli nechci jet na jesetery. Obejvil zajímavou cenovou nabídku pro 4-5 lidí od firmy se kterou byl už minulý rok a jesetera chytil. No proč ne, když muškařská sezóna zatím za moc nestojí. Zkusit se má všechno. Sehnat další 3 lidi nebyl problém, kamarád Tomáš je pro každou špatnost a zbylá dvě místa doplnila moje přítelkyně Martina a Ondrova partnerka Marine. Termín padnul na poslední srpnovou neděli. Místo srazu s rybářským průvodcem bylo asi 110km daleko v městečku Chilliwack, takže opravdu není nutné používat k přesunu hydroplán jako v některých videích. Chytá se na známé řece Fraser. Pokud se chystáte jít lovit jesetery, musíte si zakoupit zvláštní známku ke svojí rybářské licenci. Variant je několik, můžete si jí koupit na den, týden a nebo i celý rok. My si vzali jen tu denní a stojí 8 dolarů. Rybolov měl probíhat z lodi a trvat 4 hodiny. Celí nedočkaví jsme ráno přešlapovali na místě setkání a vyhlíželi našeho průvodce. Na místě kovilo asi 10 lodí a podle prázdných přívěsů jich už podobné množství muselo být na vodě. V 8 hodin si nás vyzvedl mladý průvodce Landon. Nalodili jsme se a vyrazili proti proudu.
Cestou nám průvodce podával základní informace o dnešním rybolovu. Lovit budeme jesetera bílého (Acipenser transmontanus).Tato prehistorická ryba údajně dorůstá délky 6 metrů a váhy 600 kilogramů. Největší úlovek na rybářský prut z řeky Fraser měřil přes 370cm a vážil téměř 500kg. Dožívá se i více jak 100 let. Roste velmi pomalu a to je také důvod, proč je přísně chráněný a musí být po ulovení bezpodmínečně puštěn zpět do vody. Probíhá tu i výzkum na ochranu jeseterů a spousta ryb má v těle umístěný mikročip. Potravu přijímá výhradně ze dna a tomu jsou uzpůsobena i jeho ústa. Jako nástrahy se používají kusy mrtvých ryb, lososí jikry a naložené maso z lososů. Spíše bych měl napsat shnilé - má opravdu silné aroma. Jelikož můžeme chytit opravdu velkou rybu, u vybavení se nenechává nic náhodě. Silné pruty, multiprikátory na mořský rybolov se silnou brzdou a několik set metrů silné pletené šňůry, Na konci už jen olovo odpovídající hloubce a proudu a velký jednoháček bez protihrotu. Záběr se pozoruje na špičce prutu. Tolik teorie.
Dojeli jsme na soutok s řekou Harrison, Landon zakotvil loď a nahodil 4 pruty, nastavil brzdy a čekali jsme co se bude dít. Kousek od lodi se nám ukazoval tuleň - vůbec jsem netušil, že jsou i tak daleko od moře. Z jeho pozorování nás vyrušilo silné šplouchnutí. To byl jeseter, odvětil průvodce. Skáčou nad hladinu a nikdo vlastně neví proč. Zachvíli se celá situace opakuje, neuvěřitelné vidět dvoumetrovou rybu celou nad vodou. Na řece nejsme sami a loď pod námi zdolává slušného jesetera. Během půl hodiny nemáme pořádný záběr a tak se přesouváme níž po proudu mezi ostatní lodě. Jak je patrné z echolotu, dno zde prudce padá do velké hloubky a to je to pravé místo. Ne však pro nás. Strávili jsme zde asi hodinu, viděli vyskočit několik dalších ryb ale záběr nepřišel. Landonopět velí k přesunu. Tentokrát jedeme asi 15 minut po proudu, pryč od ostatních. I jízda na jet boatu je pěkný zážitek. Je krásné počasí a s průvodcem probíráme všechno možné a nemožné, převážně ale ryby. Poskytl nám spoustu zajímavých informací o lososech a pstruzích. Jediné čím mi moc neudělal radost bylo, když mi řekl že na prvního steelheada na mušku čekal 6 měsíců a to byl u vody skoro denně. Snad budu mít víc štěstí. Nové místo je podobné tomu předchozímu, opět se dno strmě láme do velké hloubky, jen je hned u břehu. Dáváme čerstvé ryby i shnilé maso a nahazujeme všechny pruty. Ryby tu určit jsou, opět je vidíme skákat! Zatím o naše nástrahy nejeví zájem. Opět se rozbíhá rybářská konverzace, když vtom Landon skočí po levém prutu, razantně zasekne a řve: "Je tam, pojďte někdo zdolávat!" Prutu se chápe Tomáš, který sedí nejblíže. Ostatní chlapi bleskově smotávají zbylé pruty aby se do nich ryba nezamotala. Děvčata jen nevěřícně zírají co se to v lodi děje. Ryba si to valí po proudu dolů a bere si metry šňůry i přes utaženou brzdu. To nebude žádný dorostenec! Tomáš se zapírá o stěnu lodi a chvílemi to vypadá že půjde do vody za prutem. Průvodce mu dává zdolávací pás aby měl lepší oporu pro zdolávání. Po několika minutách se kamarádovi daří rybu zastavit a pomalu získává zpět metry šňůry. Stále čekáme kdy se nám ryba ukáže nad hladinou, leč marně. Asi nerad skáče. Ryba už je nějakých 20 metrů od lodi a tak Landon manévruje lodí ke břehu. Jesetery přes 150 cm je totiž zakázáno zvedat do lodi. My se mezitím oblékáme do nabídnutých brodících kalhot a chystáme vybavení na fotografování. Poslední fáze boje už probíhá ze břehu. Ryba toho má po dvaceti minutách dost a nechává se navést na mělčinu, kde jí průvodce chytá za tlamu. Naprostá euforie a výkřiky radosti. Nechceme jí moc dlouho trápit a tak jí odháčkujeme, uděláme pár fotek a kontrolní měření. Pak jeseter dostává svobodu. Měřil okolo 185-ti centimetrů. Pro většinu z nás největší ryba co jsme kdy viděli. Zabral na voňavého lososa. Ještě nám zbývá nějaký čas tak se vracíme na místo zkusit ulovit ještě dalšího. Několik lehkých záběrů ještě bylo, ale nic co by bylo vhodné k záseku. Čas neúprosně běží a tak v poledne stahujeme pruty a Landon nás odváží zpět k našemu autu. Patří mu velký dík za skvěle strávený den!
