Cesty na Sever
Sever Evropy, ber jako Skandinávii, mám ze srdce rád a výpravy za severskými dravými rybami pořádám již hezkou řádku let. Vždy mám ambici navštívit nová místa, ale rád se vracím na ta stará „dobře“ známá. Slovo „dobře“ dávám do uvozovek záměrně, protože ačkoliv místo či lokalitu jsem již v minulosti několikrát navštívil tak současné panující podmínky jsou vždy zcela jiné, takže to co fungovalo minule, se příště může plně minout účinkem. Každá situace je prostě unikátní a proto i rady jak přelstít naše šupinaté „protivníky“ je potřeba brát jen jako vodítko.
Na letošní léto jsem měl velké plány, ale Covid na to měl jiný názor a měnil si cestovatelské podmínky, jak se mu zachtělo. Nejen z tohoto důvodu jsem přijal pozvání od Zdeňka a přidal jsem se partě rybářů směřujících mým oblíbeným severním směrem koncem léta 21.
Cesta
Obvykle jedeme po vlastní ose z Česka autem. Protentokrát to ale bylo jinak, tedy autem až ze Stockholmu kam jsme letěli z Prahy. Dál tedy od švédského hlavního města Stockholmu autem z půjčovny na Sever až do oblasti jižního Laponska. Nad ránem nás v místě určení vítá páreček sobů a my už se pramičkou přemísťujeme na ostrůvek s chatkou, který nám po tento týden poskytne zázemí. Mít k dispozici samostatnou saunu, která poslouží i jako koupelna, to je prostě pecka. Místo je opravdu kouzelné. Druhá polovina výpravy, je nás celkem 7, má jinou chatu vzdálenou několik kilometrů od té naší.
Co budeme lovit?
Cílovými druhy ryb pro naší rybářskou partu jsou lipani, pstruzi, okouni, štiky a lososy atlantští! Dá se říci, že v době kdy se nacházíme v těchto místech tak tah lososů vrcholí. Počet lososů táhnoucích na svá trdliště je něco přes 10 000, ale to není zas tak moc když člověk vezme v potaz velikost řeky. Počet ryb se tak rozmělní, a když k tomu přidáme fakt, že losos v době své reprodukce nepřijímá potravu, je úkol jeho ulovení velmi nesnadný ne však nemožný jak jsme se mohli skoro všichni přesvědčit. Losos atlantský totiž při své reprodukční cestě nepřijímá potravu a jeho záběr je spíše z oblasti projevu jeho agresivity. Někteří z nás budou vláčet, jiní muškařit a někteří odhodlanci z naší sedmičlenné skupiny obojí. V oblasti máme na různých místech umístěné lodě a máme tak možnost každý den vyzkoušet jiné loviště ať už na řece či jezeru.
Jak budeme lovit - výsledky?
V mém případě je to jasné, budu vláčet. Na lososy mám připravené třpytky plandavky, konkrétně ABU-Toby 28g, které se ukázaly jako správná a úspěšná volba. Ze tří záběrů, které jsem za týdenní snažení dostal, zdolávám krásného mlíčáka. To je statistický standard, jedna zdolaná ryba na tři záběry. Překrásná jikernačka k metru délky mi bohužel jednoho magického rána na řece spadla při zdolávání, ale i tak jsem spokojen, protože jsem si splnil další rybářský sen a ulovil svého prvního lososa. Celkem za týden rybolovu chytíme 6 lososů v délce od 64 až 89 cm a nemyslete si, to je úspěch! Lovíme překrásné okouny kolem 35 cm, ale můj jmenovec Filip se vyznamenal i kouskem dlouhým 44 cm a tím i novým „osobákem“. Občas se mi povede chytit slušného lipana či pstruha, ale to za čím jsem sem na Sever doputoval, byla štika. Během našich dní v tajuplné laponské přírodě nachytáme desítky štik většinou do délky 70 cm, ale nebojte, ty opravdu velké se také povedlo přelstít. Chytit štiku přes jeden metr délky, což byl můj cíl, se mi podařilo, ale neodpustím si v tomto místě upozornit na deklarovanou „kvalitu“ a nosnost prodávaných štičích návazců. Měl jsem za to, že přípravu na výpravu jsem nepodcenil a že návazce na dravce od renomované značky Daiwa s nosností do 36 kg musí vyhovovat očekávaným velikostem místních štik. Opak byl pravdou a tyto „kvalitní“ návazce mě stály dvě životní štiky, které si celkem snadno a rychle poradily s touto údajnou nosností. Proto doporučuji si pořídit vlastní materiál a návazce si udělat vlastnoručně. Případně pořádně po výrobci překontrolovat, zejména pak krimpovací svorky. Štik přes jeden metr délky jsme celkově pochytali 7 v rozmezí 103 až 115 cm takže pecka. Co do disciplíny tak všechny velké štiky jsme ulovili přívlačí. Rozdíl tu ale byl, v tom kdo jako nástrahy použil. Někdo byl úspěšný na plandavky, jiný zase na rychle a trhavě přitahované slidery a já spíše na velké gumové nástrahy takzvané SwimBaity, které jsem vodil naopak velmi pomalu. To, že část cesty jsme absolvovali letadlem, mě přimělo i k rozšíření mého arsenálu vláčecích prutů a to zejména těch vícedílných speciálů s malou přepravní délkou. Vyzvednout bych chtěl „proutek“ od WFT – Charisma Senso Pilk Travel 2,4 m / 30-120 g, protože dle mého je to velmi podařený kousek, který pevně, tvrdě, ale i citlivě a universálně zvládne nástrahy, na které jsem chytal především a to velké rotační třpytky, plandavky, wobblery a swimbaity.
Dary přírody, čistý vzduch a polární záře!
Ano, měli jsme to štěstí pozorovat polární záři. Většina z nás poprvé v životě. Dary lesa jako jsou brusinky, borůvky či houby dotvářeli náš denní jídelníček spolu s čerstvými rybami. To vše k cestám na Sever neodmyslitelně patří a jen stěží se dá opomenout.
Tak Petrův zdar ať je to kdekoliv na světě!
FM
