Labe, Labe, Labe.... i ty řeko jedna nevyzpytatepná 😁 aneb sobotní jízda.
Už čtrnáct dní byla vymyšlená vláčení tour po Labi s Karlem, bohužel ho přemohla angína (buď co nejdříve fit kamaráde) a mě tím pádem odpadl parťák. No rušit se mi ryby úplně nechtělo. Takže padla hned další volba na Láďu. K mé radosti měl čas a mohlo se vyrazit.
Upravený plán byl následující pojedeme na slepé rameno Labe, vzít člun a zkusit vydráždit nějakou kosavku.
V pátek večer proběhla rychlá příprava a rychle spát 😁
Sobota...
Sraz jsme měli s Láďou v sedum ráno na nádraží. I když psal, že vlak má zpoždění. Strojvedoucí asi pospíchal domů, protože z patnácti minut ho stáhl na pouhých pět minut. Takže paráda.
Za chvíli už jsme seděli v autě a je-li směr Děčín.
Když jsme dojeli na místo, nafoukli jsme člun a začala první bojová zkouška 🤣 a to nalodění 😁🤣 břeh byl vyšší a trochu bahnitý. Ale i to jsme zvládli, tak aby jsme se hned nevymáchali.
Teorie vs. praxe...
Místo je to úžasné a podle všech teorií, je to zaslíbené místo pro všechny dravé potvory. Ale ať jsme zkoušeli co jsme zkoušeli, povedl se jen Vláďovi jeden okoun. Takže praxe o proti teorii byla úplně jiná 🤣😁😂😁
Naší rybářskou i když téměř bezrybý idilku přerušil telefon. V mojí práci nastala havarijní situace. Takže nezbývalo nic jiného než dopádloval zpátky k autu, naložit člun a jen to vyřešit. Naštěstí to netrvalo dlouho a byli jsme na cestě zpátky k vodě. Rozhodli jsme se, že přímo do Děčína na Labe pod zámkem. Ale krom vytažení listí a větviček asi z půlky stromu (z nedalekého soutoku Ploučnice díky počasí a větru z posledních dní, šlo hodně bordelu), nepřišel ani záběr. Nevadí zkusíme to výše proti proudu.
Ona to byla teda snad kilometrová procházka, než jsme se dostali zpátky k Labi 🤣, a už zase jsme bičovali vodu. Pomalu se, ale začala vkrádat flustrace z toho, že se nám zatím krom jednoho náhodného pankáče nepodařilo vytáhnout rybu.
Tu flustraci, ještě umocnil bolen který mlátil do rybek, přímo pod našima nohama. Ale ať jsme mu tam házeli co jsme chtěli, stejně nepřišel ani záběr.
Láďa zůstal na místě a já se přesunul o nějakých třicet metrů dál. Už celkem zoufalej z toho co tam mám dát, aby se to aspoň trochu rybám líbilo jsem sáhl po obyčejné zlaté rotačce. Měla široký list, takže se dala táhnou pomalu a přesto pěkně pracovala.
Z flustrace k euforii...
Nához, rotačku jsem táhnul pomalu a ťukanec a chvění v prutu dalo vědět, že na konci je rybka 😁 a ono vážně, byl tam cca 15cm okounek (joooo mám rybu 🤣🤣🤣🤣, nebudu hovnochyt). Byl malý, ale přinesl mi vzpruhu a možnost, že kombinace téhle nástrahy a vedení by mohlo v tomhle místě fungovat. Za další dva náhozy a další razantnější záběr. Za chvilku na mě koukal tloušť kolem 35 cm.
To už jsem volal na Láďu, ať jde ke mě, že tu aspoň nějaká aktivita je.
To jsem netušil co jsem právě odstartovalo.
Začal jsem tahat ryby téměř na nához a všechno byli už slušnější tloušti kolem 35cm a víc. Ryby začal tahat i Láďa, sice ne v takovém počtu, ale tahal. Dokonce se mu povedl i menší bolen.
Při té mé jízdě Láďa pronesl dvě suprové věci...
První byla otázka, co to tam mám za naboostrovanou třpytku 🤣🤣🤣.
A hned následoval dovětek, že mu určitě jen tvrdím, že jsem tady nikdy nechytal a přitom jsem tu byl určitě včera a zakrmoval jsem to tu. Na to jsme se oba začali smát ty představě, jak jsem přijel v vodě a začal tak házet kila třpytek se slovy.... žerte ryby 🤣🤣🤣
Za půl hodinu se mi podařilo vytáhnout celkem 22 tloušťů a jednoho okouna, Láďa byl něco na polovině.
Zkusilie jsme se ještě přesunout, ale tam už se nám nepodařilo žádnou další rybu překecat.
Nevadí, stejně už nastal čas na odjezd směr domů. Byl to zase skvělý den u vody.
Díky Láďo a zase příště
