Zmíníte-li se někomu o jeseterech, většina lidí si vzpomene na Rusko a kaviár. Ovšem v minulých časech, dokud bylo ještě jeseterů mnoho, byl kaviárový chlebíček výživný a dostatečně levný, aby uživil i ty nejchudší zemědělce při celodenní dřině v polích. Koncem 19. století zachutnaly členům císařského ruského dvora jikry z těchto ryb (v Rusku známé jako ikra) a prohlásili je za národní lahůdku. Na začátku dvacátého století se pak tyto malé jikry staly ozdobou koktejlových společností po celém světě. Z mého pohledu je jeseter fascinující rybou, jejíž původ sahá daleko před počátek lidstva a jejíž vzhled ani životní prostředí se prakticky po staletí nezměnily. Celkem existuje 26 druhů jeseterů a většina z nich dorůstá do obrovských rozměrů a může žít i 50 let a déle. V dnešní době se však v evropských řekách vyskytuje jen zřídka. Je však po právu považován za jednu z největších ryb, na kterou je možné v našich vodách narazit.
Ryba soukromých vod
Dnešní omezené stavy jeseterů jsou jedním z největších skandálů ochránců přírody v Evropě. Druh, který byl kdysi ve větších řekách široce rozšířen, je vážně ohrožen. V mnoha oblastech byl důležitým zdrojem potravy a bohatství. Znečišťování a přehrazování řek v kombinaci s přílišným lovením tuto obrovskou rybu téměř vyhubily. Ještě v 19. století byl zaznamenán výskyt jesetera velkého v pražské Vltavě a největší jeseterovité ryby, vyzy velké, v řece Moravě. Není náhodou, že největší rybou, která kdy v českých zemích byla ulovena, se stal tři metry dlouhý a metr široký jeseter velký, kterého v roce 1577 vytáhli z Labe litoměřičtí rybáři. Dnes se však již v našich svazových vodách vyskytují jen opravdu výjimečně. Nezbývá tedy než se vypravit na nějakou soukromou vodu, kde se dnes tyto krásné archaické ryby běžně vyskytují. Rozpoznání jesetera je velmi jednoduché podle dlouhého štíhlého těla a kostnaté členité hlavy s řadou vousků. Malá, měkká a bezzubá tlama jesetera je umístěna naspod hlavy a může se vysunout jako trubička, kterou jeseter používá k nasávání potravy ze dna. Ocas je podobný žraločímu a páteř probíhá vzhůru do horní poloviny ploutve. K nejznámějším druhům, se kterými se u nás na soukromých vodách můžeme setkat, patří jeseter sibiřský, jeseter hvězdnatý, jeseter bílý, jeseter ruský, jeseter malý či vyza velká.
Místo a doba lovu
Když se vypravím na nějakou vodu cíleně na jesetery, vždy se snažím vybírat ta nejhlubší místa, nejlépe přímo na hrázi, kde břeh spadá strmě do hloubky. V takovém případě nelovím dál než 15 až 20 metrů od břehu. Šanci na ulovení této ryby máme v podstatě celý rok od jara do podzimu, konec konců se nám tato možnost naskýtá i při lovu na dírkách, který se často na soukromých revírech provozuje. Jako nejúspěšnější pro lov jeseterů se mi osvědčilo podmračené počasí s mírným větrem, ale mnoho jeseterů jsem nachytal i během letních jasných a horkých dnů.
Náčiní a nástrahy
Co se týče náčiní, které při lovu jeseterů používám, nijak se neliší od toho, které běžně používám pro lov kaprů. I když můžu z vlastní zkušenosti říci, že například vyza kolem 50 kg vám již vaši kaprařskou sestavu pořádně prověří a nelze než doporučit dbát na její pevnost a bezchybnost. Pro lov jeseterů ještě větších váhových kategorií (dnes již v Evropě najdeme vody, kde můžeme ulovit jesetery až ke 100 kilogramům) lze samozřejmě použít i sumcového vybavení. Přirozenou potravou jesetera jsou vodní korýši, hmyz i drobné rybky. Snadno se však přeorientuje na jinou potravu. V umělých chovech jsou jeseteři krmeni speciálními granulemi. Při hledání potravy se pohybují v hejnech u dna, kde jim také musíme nabídnout nástrahu. Při lovu jeseterů je vždy potřeba místo před samotným lovem masivněji provnadit. Dávka krmení musí být dost velká, aby zaujala a zastavila proplouvající hejno velkých ryb. K tomuto účelu používám směs pelet a boilie. Na první zákrm se nebojím použít klidně 10 kilogramů tohoto mixu. Tyto dobroty rozprostřu na plochu přibližně 3 čtverečních metrů. Mezi mé oblíbené jeseteří nástrahy patří jakékoli boilie vyrobené z výrazně vonící směsi mořských produktů, které přitahuje jesetery jako magnet. Za ideální průměr boilie pro lov jeseterů považuji přibližně 20mm, takové je větší jeseter schopen zvednout a zároveň eliminujeme záběry menších ryb. Samozřejmě můžeme nastražit i pelety, kousek ryby či krevetu.
Bojovník
Jeseter je skutečně velmi zdatný soupeř a bojovník. Ještě dnes si vzpomínám na souboj se svoji největší vyzou, která vážila přes 50 kg. Hned po záseku jsem tedy nad hladinou uviděl mohutné jeseteří tělo v parádním výskoku. Tato mimořádně bojovná ryba si hned od začátku bez problémů brala desítky metrů šňůry z mého navijáku. Sotva jsem ji dostal o kousek blíž, znovu se rozjela směrem doprostřed vodní plochy. To se opakovalo hned několikrát. Jednu chvíli se zdálo, že už ji začínám alespoň trochu kontrolovat, když znovu vyrazila, tentokrát prudce doleva. Protože jsem nechtěl, aby překřížila další vlasce, přitáhl jsem brzdu a opřel se do prutu s plnou silou. Jenže ouha, ryba uvízla ve vázce. Znovu a znovu jsem se opíral do prutu, ale nic se nepohnulo ani o píď. Hlavou mně proletěly ty nejčernější myšlenky. Tolik dřiny a o rybu přijdu! Nakonec jsem odklopil překlapěč navijáku a čekal. Asi po minutě jsem znovu zkusil zabrat. Tenkrát se něco lehce pohnulo. Byl to zvláštní pocit, asi jako bych na kaprové děličce táhl tunový kolos. Naštěstí tato tíha vzápětí odpadla a já měl na prutu opět „pouze“ vyzu. Bojoval jsem s ní ještě přibližně pět minut, než jsem ji bezpečně dovedl ke břehu. Lov jeseterů je pro mnohé opravdu téměř návykový, proto je dost dobře možné, že jakmile ho jednou vyzkoušíte, budete se k němu často znovu vracet.
Radek Švec
