Crrrrrrrr!! Ten zlověstný zvuk budíku trápí každý všední den většinu z nás. Dnes je to, ale právě pro mě úplně jiné. Vstát je najednou tak jednoduché. Po roztažení žaluzií vnikne do ložnice světlo pouličních lamp. Ještě se ani nezačalo rozednívat. Vzduchem poletuje první sníh a na skle okna se vytvořily mrazivé výkvěty. Ohřívám vodu ve varné konvici na čaj, balím si svačinu. Po oblečení zimního kompletu jdu do garáže, kde šmátrám podběrákem do bečky plné nástražních rybiček. Přemisťuju je do řízkovnice a může se vyrazit k vodě.
Ve vzduchu je cítit přicházející zima a pod nohama křupe čerstvý poprašek sněhu. Hladina jako zrcadlo, nehne se ani lístek na všudypřítomných vrbách. Nad vodou se válí opar a tu a tam se ukáže zapastvení dravce v podobě rychlého úprku desítek malých rybiček po hladině. Šmátrám do kýble a vybírám z něj největší a zároveň nejmrštnější plotici a napichuju na trojháček. Štěrkovna je v těchto místech dostatečně hluboká nedaleko kraje, kde se tvoří první hrana a pak strmě padá dolů. To jsou přesně loviště štik, které zde nehybně číhají na proplouvající kořist. Menší rybky se začínají stahovat do propadlin. Ideální čas na ulovení místní zubaté královny. Montáž letí vzduchem a nástražní rybka ihned po dopadu začíná pumpovat jako o život. Rychle umísťuju i druhou, tentokrát dál od břehu. Nezbývá než čekat a doufat v záběr. Očima hypnotizuji kačeny poskakující po hladině a jejich sebemenší náznak ponoření pod vodu mně v tu ránu rozbuší srdce a adrenalin pumpuje v žilách. Vytoužená zubatá ovšem i po delším čase nepřichází a tak měním místo.
Zátoka, která mi dala nejednu rybu je volná. Nikde ani noha. Bez otálení sviští rybka vzduchem. Splávek sotva narazí o hladinu a v tu ránu zmizí pod vodou. Je tam!! Po nějaké době se naučíme rozpoznat podle záběru velikost ryby, která ho způsobila a tato by mohla být jedna z těch lepších. Vezmu prut do ruky a po chvíli zasekávám. Zásek sedí. Prut se ohýbá a šňůra mění prudce směr. Ryba si to šine k potopeným keřům a tak přitahuji brzdu a pomalu ji obracím na volnou vodu, kde je její zdolání bezpečnější a po pár výpadech končí v podběráku. Není trofejní, ale co jí chybí do velikosti dohání svojí krásou. U nohou mi leží nádherně vybarvený predátor, bez známky poškození, žijící na samém vrcholu potravního řetězce. Jediným ohrožením je pro ni člověk. Rychlá fotka a může nazpět do svého domova.
Pro dnešek mám splněno. Sněžení nabývá na intenzitě a já se ubírám bílou krajinou domů. V posledních letech je pro mě konec listopadu a prosinec neodmyslitelně spjat s lovem štik na živou nástrahu. Po celoročním honění se za kapry je to příjemná změna a nová výzva. Většinou aktivně vyhledávám možná místa výskytu těchto predátorů a snažím se proniknout do tajů jejich života. Největší kusy revírů mně stále unikají, ale tak jako u jiných druhů ryb věřím, že je to jenom otázkou času. Snažím se každému ročnímu období přizpůsobit druhem rybaření. Většinu roku se věnuju kaprům, okrajově sumcům, s nimi spojeným lovem na feeder. Konec roku ovšem patří Královnám našich vod a asi tomu nebude jinak
