Jura šikulka…
S Jurou jsme se poznali vlastně úplnou náhodou při chytání na Labské, už je to pár let nazpátek. Při ranním nastupování na boaty jsme se dali do řeči, nakonec jsme dokonce zjistili, že virtuálně se známe už poměrně dlouhou dobu z různých rybářských serverů. Vyměnili jsme si i pár osvědčených vzorů mušek, já byl dokonce obdarován záložním zapalovačem, abych se na vodě nemusel dožadovat jeho zapůjčení. Samozřejmě jsme si domlouvali další setkání na Labské nebo jinde u vody, ale nějak nám to pořád nevycházelo. Mezitím jsme začali komunikovat i přes Facebook, kde jsem po nedlouhé době zjistil, jaký je můj kamarád JIŘÍ CHUCHRO neskutečný šikula a co všechno dokáže. Tak se vlastně zrodila myšlenka na tohle povídání o rybářském kutilství a zručnosti.
Nestačil jsem zírat,
co si člověk, který má dobré nápady, značnou zásobu trpělivosti a zručné ruce dokáže vyrobit. Předem podotýkám, že by si výbavu na ryby určitě vlastnoručně vyrábět nemusel, dneska je dostupné na rybařinu snad všechno, ale z vlastnoručního výtvoru má člověk prostě jiný pocit a mnohem větší radost, to znám třeba z vázání mušek, kterému se občas také věnuji. Jura to nedělá pro peníze a své výrobky neprodává, dělá to pro radost svou a svých kamarádů. Když jsem viděl, jak dokáže zrenovovat staré pruty, jen mi spadla čelist. A že si jako materiál oblíbil především bambus? Když jsem měl možnost vidět stavbu bambusových prutů (o které jsem do Rybářství taky psal), sám jsem pochopil, že tenhle materiál má i v dnešní době obrovské možnosti a výrobky, které jsem viděl z Jirkových rukou, to byla prostě nádhera s velkým „N“!
Kdy ses vlastně do práce na prutech a dalších věcech na rybařinu vůbec pustil? Respektive co tě k tomu přivedlo? První byly repasy starších prutů nebo jsi to toho vletěl rovnýma nohama?
Začalo to asi před 10 lety, kdy jsem viděl jednoho staršího rybáře chytat na starý bambusák a zatoužil jsem po vlastním. Když jsem zjistil na internetu, na kolik takový stavěný prut vyjde, lehce mne to šokovalo, ale současně to pro mne byla výzva. Začal jsem shromažďovat články a videa, ale stále to bylo málo. Jak už to tak bývá, každý sdělí pouze torzo a obraz tudíž není ucelený. Zlom nastal, až jsem si opatřil knihy od známých stavěčů. Potom už je to jenom o počtu udělaných prutů a profesionalizaci přípravků k výrobě prutu. V současné době mám na kontě vyrobených 47 prutů a to nejenom muškařských. (Nepočítám těch prvních 10 prutů, o kterých jsem si myslel, že jsou dokonalé a už jsem je dávno zahodil J) Zkusil jsem postavit i pruty kaprařské, vláčecí a dokonce feeder. Co se týče repasí, zjistil jsem, že mne táto práce příliš neuspokojuje. Při repasi musíš co nejvíce dodržet postup autora, já raději pruty tvořím. Snažím se tedy vždy, když pro někoho z přátel prut dělám, vtisknout mu něco z jeho osobnosti a přidat tak prutu nějaký příběh. Je to pro mne velký koníček a můžu říct, že nic člověku tak nevyčistí mozek jako hoblování J.
Že jsi zvolil bambus a jak kvalitní bambus, především ten, který je vhodný na stavbu prutů vhodný, vůbec sháníš? Vím, že nezahodíš ani větší odřezek a dokážeš ho využít, levná legrace to tedy určitě nebude?
Na stavbu prutů je zapotřebí kvalitní bambus, zvaný TONKIN (Pseudosasa amabilis, starší název Arundinaria amabilis), který je pěstován v Číně v hornaté oblasti Kwangtung na místech s názvy Huaiji a Aozai. Dá se koupit v například v Německu, Itálii či USA. Kupuji 12 let starý bambus ve větším množství tak, abych ho mohl ještě dále sušit. U tohoto typu bambusu je důležitá velká hustota vláken. Ze zbytků pak dělám podběráky či další drobnou bižuterii pro muškaře.
Viděl jsem, že kromě tradičních korkových rukojetí používáš například březovou kůru nebo si hraješ s vkládáním bambusových segmentů. Co se ti osvědčilo nejlépe?
Nebaví mne dělat obyčejné pruty, mé pruty musejíí mít svůj příběh. Teď dělám pro kamaráda prut, proto po něm chci, aby tam kde má chatu i loví ryby, vylezl na strom, vybral nějaký krásný stromový nádor na sedlo a přinesl kůru také z borovice. Pak v tom prutu bude i kus jeho práce a materiál z oblasti, kde chytá. Rukojeti jsem už snad zkoušel ze všech možných stromů, je pravda, že asi nejkrásnější jsou bříza, lípa a borovice. Je jasné, že se kůra musí předem připravit a upravit, aby se za pár let nerozpadla – tam jsem zase čerpal zkušenosti u kolegů nožířů.
Kdy jsi vlastně s rybařením začal a jakým disciplínám se (kromě muškařiny) ještě věnuješ? Vím, že i tvůj syn je zdatný muškař a vyrážíte i společně, máte rybařinu v rodině a v krvi odnepaměti?
Rybařím už od dětství, ale k muškařině jsem se dostal teprve před nějakými dvaceti lety a úplně mne uchvátila. Později jsem začal vodit k vodě i syna, ten vlastně muškaří už od 7 let.
Pruty stavíš podle svých zkušeností, které jsi načerpal od světoznámých stavěčů, stejně si to ale děláš po svém. Máš tedy i vlastnoručně vyrobené hoblovací šablony, pec i další vychytávky? (Tys studoval nějaký technický obor nebo něco rukodělně vyráběl, že jsi tak neskutečně šikovnej?)
Protože mám rád výzvy, pouštím se rád i do věcí, které ještě nikdo nedělal. Dělám hlavně mušáky ale i kapřáky, vlačáky a jeden bamboofeeder (ten asi zůstane jako jediný, byla to taková "dupačka", že bych už druhý nedělal J) Práce na bambusu má tři fáze, - projekční, výrobu blanku a osazení sedlem, rukojetí a oček. Strašně rád mám práci projekční, na to mám speciální SW, kde v závislosti na typu ujímání ve vztahu k délce prutu tvoříš akci prutu a příslušnou AFTMA. Je to nádherná tvůrčí práce, kdy po večerech dělám různé modely pro konkrétního uživatele. Co se týče přípravků, na to mám svého kamaráda strojaře, který je stejně úchylný kutil jako já, jen používá jiný materiál než dřevo a to železo a ocel. Bez něj bych nedosáhl takové přesnosti, která u stavby prutů hraje obrovskou roli. Mimochodem mi taky postavil překrásný motorový fishingkayak. Historka byla následující – jedeme tak v autě na služebku a říkám mu, že jsem na netu viděl krásný kajak pro rybáře. No a že bych si ho chtěl koupit – načež se ozvalo rezolutní: „Ne, já ti ho postavím!“. Jako mladý stavěl surfová prkna a postupoval stejně jako já, postahoval z netu vše potřebné... a objevil se za tři měsíce z bombovním fishingkajakem. Musím říci, že tak propracovaným se všemi vychytávkami pro rybáře, o kterých se mi ani nesnilo. Když potkám kluky s kupovanými kajaky za těžké prachy tak jenom tiše slintají.
Vím, že děláš i bambusové navijáky - používáš mechaniku ze starších nebo si ji vyrábíš?
Dělám oboje, když mi někdo dá poškozený naviják (většinou pokud spadne na zem a poškodí se cívka), předělám ho do bambooformy, jinak mě ale zase více baví dělat celý naviják sám, od návrhu jeho designu až po jeho vyřezání svařování, nastrojení ložisek a brzd až po konečný design.
Dalším výrobkem, který mě zaujal profesionálním zpracováním a občas i velmi neotřelým designem jsou tvé bambusové podběráky, můžeš o nichj něco prozradit?
Podběráky dělám ve dvou základních typech, bambusovou klasiku a pak ty, kde promlouvá dřevo. Že jsem pošuk, to se o mně dávno ví, takže jsem dostatečně zásobován krásným dřevem z celého světa. Když někdo jede na dovolenou, říkám mu: přivez mi kus klacku. U těchto dřev se snažím respektovat to, co už příroda vytvořila, přidám k tomu vlastně jen podběrákovou hlavu.
Krabičky na umělé mušky - to tě napadlo když zbyl materiál, nebo jak jsi na to vlastně přišel?
Krabky si vymyslel Honza Kretek, kamarády nazývaný "Brčál", který mě s požadavkem o krabičku z bambusu oslovil jako první. Když jsem jich několik vyrobil, hned se objevili další kamarádi s novými invencemi, jako je například kombinace s proplétáním z ratanu apod.
Už jsi se dopracoval i k hedvábným muškařským šňůrám, pleteš je, impregnuješ, řešíš ujímání, umíš i hedvábné návazce...Je to výsledek pátrání na netu, v literatuře, zkušenosti jiného kolegy nebo jak to vlastně bylo?
Tak to byla poslední výzva, někdo na chytej mi napsal (myslím, žes to byl zrovna ty): „...a teď už ti zbývá pouze vyrobit lajnu“. Víš, nejkrásnější je to výzkumně projekční období, sháním na netu, dopisuji si z těmi zkušenými a nakonec jsem si i pořídil knížku o výrobě lajn od jednoho moc škovnýho Amíka. A už jsem letěl ke svému kamarádovi strojaři. Následovaly mnohahodinové diskuse, nákresy, pokusy. Pak se kámoš zavřel do své dílny a přinesl stroječek. Musím říci, že ho několikrát bylo nutné předělat, protože to pořád nebylo úplně ono J. V těch lajnách jsem teprve na začátku, musí se to odladit a sednout, nejlépe vyzkoušet u kamarádů, kteří mají letité zkušenost, nechat si zkritizovat a pohanět, z toho se poučit a dát si další kolo. Zase doladit, zkusit znovu a to tak dlouho opakovat, až to bude ono.
Udělat z kusu achátu očko na muškařský prut, to je asi taky docela sisyfovská práce? Takže chápu, že ani téhle výzvě jsi neodolal...
Výroba achátových oček je samostatnou kapitolou sama pro sebe. K bambusáku se snad ani jiná očka nehodí. Musím říci, že ruční výroba achátového očka je nejpracnější záležitostí na celém prutu. Achát se musí odvrtat diamantovým vrtákem, následně s citem brousit a leštit. Nejhorší je, když se po tom úmorném, pracném řezání, broušení a leštění objeví skrytá trhlinka – očko praskne – potom se z dílny ozývá celá škála květnatého ostravského slovníku.
Růže jako další hobby, jak to při rybaření a stavění prutů všecko stíháš. Ty růže jsem viděl na fotkách a byla to vážně nádhera
Nevím, jestli se to vůbec do tohohle povídání hodí, ale když už se ptáš – mám 120 růží a je to moje další hobby. A když člověk něco dělá jako hobby, tak si pro svého koníčka přece čas vždycky najde.
Vím, že jsi i hokejový brankář (taky jsem stával v hokejové brance, ale to už je dávná minulost§. Takže ty máš pořád takovou fyzičku, že i tohle zvládáš?
Já jsem v mládí šermoval (a to až do svatby, kdy mi to bylo nějak vysvětleno, že mám jiné povinnosti J). Chytat jsem začal až jako starý kokot, když jsem pracoval ve Vítkovících, kde jsme pořádali různé sranda - turnaje. V manšaftu jsme měli skutečné hokejové legendy jako pana Holáně, Fabiána či Frantu Černíka. A protože nenašli do branky jiného magora a já měl navíc vypěstované instinkty z šermu, tak mě tam vpustili. Tím, že jsem to nikdy nedělal, jsem je svými nehokejovými a nebrankářskými zákroky dováděl k šílenství J.
Co plánuješ do budoucna? Je mi jasné, že už máš zase v hlavě nějaký další projekt, pochlubíš se?
Když občas v klidu popíjím vínko, tak mě ještě napadá, že u výroby prutu jsem začal od piky a mé přípravky byly dřevěné, tudíž ne zcela přesné. Obrat nastal, kdy jsem čuňu poseděl na sklenkou s kámošem strojařem a začaly se teprve dělat pořádné věci. Dřevo nahradil kov a vše s vysokou přesností. Teď už mám přípravky čtvrté generace a pořád si vymýšlím nové. Poslední úchylkou byla výstavba pece. Je to zařízení plně automatizované, digitálně sledované s regulátory a hlídáním teploty, takže se nemůže stát, že např. bambus spálím J.
Moc fajn se s tebou povídá, ale aby článek nezabral půlku časopisu a hlavně se vešly nějaké ty fotky /čím víc, tím líp, jer na co koukat!), zakončíme to nějakým moudrem - nebo co z tebe vypadne?
Čím jsem starší, tak ty svoje zážitky přehodnocuji. Neříkám, že když chytnu pěknou velkou rybu – nepotěší, to bych lhal, ale nějak tomu nechávám volný průběh, chytal jsem už v různých místech světa ale můj poslední silný zážitek je z brzkého rána na Ostravici. Za tebou Lysá Hora, voda doslova voní, do metru nad vodou krásný opar, takže nevidíš, kde moucha dopadá, sluníčko se klube nad obzorem a ty se jen tak procházíš po řece – tak tak nějak...
Díky, někdy se potkáme, třeba zase na Labské...
S Jiřím Chuchrem si povídal Josef Jehlička,
fotografie jsou také kompletně Jurovým dílem
