Únor bílý, tahy sílí.
Zima kterou prožívám tento rok v Kanadě je opravdu nestandartní a tak na začátku února připadl další sníh. I ve městě kde běžně žádný není. To mě ale neodradilo od dalších výprav za steelheady. Na Vedder se mi nechtělo a tak jsem pro první únorovou sobotu zvolil řeku Stave. Hlavním důvodem byla slušná dostupnost. Všude jinde bylo moc sněhu a neudržované cesty. Popravdě, cesta na Stave nebyla úplně procházka růžovou zahradou. Hodně sněhu, neprohrnuté úseky a další sněžení. Počasí donutilo většinu lidí zůstat doma ale i tak byly u vody dvě auta. Sestavit prut, obléct několik vrstev a šup na ně. Kromě steelheada by tu měla být šance i na siveny, pstruhy a bílou rybu. Voda vytéká z přehrady a tak není tolik ovlivněná výkyvy počasí. Očekávání veliké, schlazení ještě větší a to nejenom teplotou. Za celé dopoledne byl jediným úlovkem utopený foťák v mělké vodě u břehu. Kolem poledne je čas na oběd a zahřátí v autě, Tam potkávám dva vláčkaře a dopadli úplně stejně jako já. po jídle to ještě zkouším přímo pod přehradou. Plno zbytků po lososech ale žádná živá ryba. Do toho ni při vázce praská potápivý návazec. To by pro dnešek stačilo. Při odchodu míjím ještě jednoho rybáře na nafukovacím pontonu. Taky byl celý den bez záběru. Tah steelheadů je tu prý slabý a ostatní ryby jsou neaktivní díky velmi nízké teplotě.
Na ryby jsem vyrazil ještě v neděli na opačnou stranu od města. Je tu ještě víc sněhu než když jsem byl v sobotu. Pro jízdu autem to není velký problém, ale pro chůzi k řece už to taková sranda není. Sněhu je dobře po kolena. Proto volím místo, které je co nejblíž k parkovišti. Na místě kde jsem chytěl začít stojí dva muškři a tak začínám na další tůni. Stylem hod, dva kroky, hod, dva kroky se posunuji dolů po proudu. Po chvíli mě dochází dva muškaři a chytají z protějšího břehu. Nikdo nemá ani záběr a tak kluci mizí po proudu. Po chvilce jsou zpět a dávají se do řeči. Ani jeden neměli záběr a přisuzují to nízkým teplotám. Popřejí mi hodně štěstí a jdou domů. Jsem na řece úplně sám a tak si vychutnávám ten klid a samtotu. Po tůni následuje mělký, prudký úsek. Ten vynechávám a zaměřuji se na hluboký proud, který je o poznání pomalejší. Při břehu jsou napadané stromy, které brání házení ale s trochou šikovnosti se to nechá. Když přemýšlím jestli nemám vyměnit potápivý návazec za těžší, přichází záběr. Na konci šňůry se převalí stříbrné tělo a ryba vyráží do proudu. Není úplně malá, ale dvouruční prut a silný vlasec jí nedávají moc šancí. Podle typických výpadů mi je jasné, že se jedná o sivena. Navádím rybu na mělšinu a chytám za kořen ocasu. V ten okamžik vypadává muška sivenovi z tlamy. Nádherná, stříbrná ryba zřejmě čerstvě vytažená z moře. Porovnávám délku s prutem a sahám pro foťák. Siven ale s focením nesouhlasí a jedním mrskntím se mi vysmekne z ruky a odplouvá. Škoda, byl to můj největší. Přeměření prutu ukáže 58 centimetrů. Nevadí, chytím si dalšího! Několik dalších tůní nepřináší žádný úlovek, pouze utrženou mušku. Až na tůni s padlým stromem do vody mám další záběr. O něco menší siven se rozjíždí proti mě a já rybu ztrácín. Několik hodů a další ryba. I ta padá během několika vteřin! To snad není pravda. Připozdívá se a je pomalu čas jít domů. Nedá mi to abych se ještě nezastavil na tůni kde jsem vytáhl první dnešní rybu. Tentokrát z druhé strany. Chvíli zkouším černou pijavici s oranžovou jikrou ale záběr přichází až když se vrátím k ranní mušce. Podle boje opět siven a opět mi padá. Dneska mi další ryba není prostě souzena. Ještě bych rád prochytal tůň kde jsem chtěl ráno začít, ale opět tam někdo je a tak se brodím sněhem k autu a odjíždím domů.
V týdnu napadl další sníh. Předpověď počasí hlásí mrazy až do středy a ve čtvrtek oteplení a až 50mm deště. Pršet má začít odpoledne a tak mi v hlavě hlodá plán vyrazit na ryby než půjde voda nahoru. Naštěstí mám opět noční směnu a tak mi v plánu nic nebrání. Cesta probíhá hladce dokud nedorazím k odbočce k řece. Žádná projetá kolem a asi 30cm čerstvého prašanu. Chvíli přemýšlím jestli do toho vjet nebo ne. Touha po rybách vítězí a tak vjíždím na cestu. Sníh lítá přes kapotu ale bez problémů dojedu na parkoviště. Do broďáků a k řece. Dnešní plán je dojít až na soutok s velkou řekou. Nasazuji úspěšnou sivení mušku z víkendu a jdu do boje. Prochytávám tůň po tůni, proud po proudu ale záběr nepřichází. Možná je to změnou počasí. To je dnes vyloženě aprílové. Střídá se slunce, déšť a sníh. Po několika hodinách snažení konečně dojdu k soutoku. Tůň vypadá opravdu dobře, ale je ještě z půlky pod ledem. Nejsem si úplně jistý, jestli už nejsem na indiánském území a tak to po pár hodech otáčím na cestu zpět. Počasí se ustálí a už jen prší. I ze mě leje. Přeci jen v plné polní a ve sněhu nad kolena to není úplně švanda. Zbývá mi ještě tak hodina na chytání a chci pořádně prochytat proud kde jsem v neděli zdolal velkého sivena. Zkouším asi 5 vzorů strímrů ale stále bez kontaktní sport. Jako poslední mušku nasazuji velký černý strímr s modrými lametkami a těžkýma olověnýma očima. Záběr přichází až na konci proudu. Siven kolem půl metru je během chvíle na břehu. Žádný obr, ale v takovém počasí se každá ryba počítá. Musím odpoledne do práce a tak balím. Mám toho plný kecky. Studená voda, déšť a brození v mokrém sněhu. U auta mi začíná být jasné, že cesta zpět nebude tak snadná. Sníh je nacucaný vodou a pěkně těžký. Navíc mi někdo rozjezdil moje koleje z rána. Auto to kupodivu zvládá dobře. Už vidím asfalt, zbývá posledních pár metrů. Před asfaltem je ovšem nahrnutá bariéra od sněžného pluhu. Když zastavím, tak už se taky nemusím rozjet. Podřadím a sešlápnu plný plyn. Buď a nebo. Nebo! Auto zůstává viset na závěji. Lopatu samozřejmě nemám. Zabralo to možná hodinu než jsem se pomocí větví a mého malířského náčiní vyhrabal ven. Práci jsem stihnul a tak se vlastně nic nestalo.
Déšť nakonec nebyl tak silný a tak byla řeka chytatelná už o víkendu. S Tomášem vyrážíme na stejné místo. Máme vyšší auto i lopatu. Cesta je však prohrnutá a tak se žádná akce nekoná. Na to že je neděle je na parkovišti pouze jedno auto. Převlékáme se do rybářského a v tom přiletí velký bílý tereňák. Píchne to do závěje před námi. Řidič vyskočí, kývne na nás, popadne svítivě žlutý prut a šine si to k řece jak kdyby hořelo. Rozeznávám jednoho z místních specialistů na steelheady. Jeho přítomnost napovídá, že jsme si vybrali dobrou řeku. S Tomášem jsme víc v klidu a jdeme zkusit chytit nějaké siveny na úspěšný proud. Prvním hodem akorát úspěšně trhám mušku o strom na druhém břehu. Měním za jiný vzor a prochytávám tůň krok za krokem. Na konci dostávám ránu a jak se říká, česačka kompletnája. V tu chvíli si myslm že to byl siven a já měl porušený návazec. Až po týdnech zkušeností mi došlo, že to rozhodně siven nebyl. Prochytání dalších tůní nepřináší už ani záběr. Je kolem poledne a sluníčko krásně hřeje. Sedáme si na břehu na vrak zelené kánoe a svačíme. Dojím první a tak se chápu prutu a jdu zkusit proud před námi. První hod je jen na pár metrů a při dojezdu dostávám klepnutí. Asi kámen. Druhý hod je o něco delší. V půlce driftu se šňůra zastavuje. Přisekávám a ryba visí. Asi siven. Náhle se šňůra prudce rozjíždí a ryba se mocným výskokem ukazuje v celé svě parádě. Je to steelhead! Adrenalin pracuje a ryba skáče jako pominutá. Daří se mi jí však udržet v tůni a po asi dvou minutách se mi jí daří navést na mělčinu. Mám ho!! První steelhead v životě. Neskutečný zážitek, klepu se jak osika. Metr ukazuje 72cm a ryba je úplně stříbrná, tedy čerstvě vytažená z moře. Tomáš dělá pár fotek a rybu pouštím zpět. Neskutečná euforie. Sedám si do sněhu a vstřebávám zážitek. Chvíli nejsem schopný vůbec chytat. Vůbec jsem nečekal že steelheada chytnu už v polovině února. Mohl by tu někde být další a tak chytáme dál až k soutoku. Tam už je místní muškař. Dáváme se s ním do řeči. Prý se tu normálně chytat může, indiánská rezervace je až výš proti proudu. Gratuluje mi k rybě a i on potvrzuje že je velmi brzo. Po zbytek dne už nemáme ani záběr. To už mi ale absolutně nemůže zkazit náladu a odjíždím absolutně spokojený.
Nažhavení na další steelheady ochlazuje déšť. Sníh taje a řeka je nechytatelná. Vše se ustálí až v o víkendu a tak v neděli opět vyrážíme. Většina sněhu zmizela, ale přibylo lidí. Stále teče voda nad stav a tak je výběr míst omezený. Začínáme chytat v sivením proudu a postupně se přesouváme až na tůň kde jsem byl úspěšný minulý týden. Dnes to ale na opakování nevypadá. Pod námi už je řeka plná rybářů a tak se otáčíme na cestu zpět. Tomáš se zastavuje na místě kde se do řeky vlévá potok. Tutové místo, pro mě s mušákem však nechytatelné. Kamarád hází na hranu proudu a záběr přichází do několika minut. Ryba není úplně malá, ale steelhead to nebude. Jestli to byl siven nezjistíme, bohužel se vypíná. O kus výše potkáváme mladého prodavače z rybářských ptřeb. Hlásí jednoho sivena. Zkoušíme ještě několik tůní avšak záběr nepřichází. Celý den vydatně prší a tak to dnes zakončíme o něco dřív.
Poslední únorový týden jsem zahájil závadou na autě a tak jsem se i přes dobré podmínky k vodě v pracovním týdnu nedostal. Vyrazil jsem až o víkendu, tentokrát sám. Po minulé neděli a davech u vody jsem trochu skeptický ale na parkovišti pouze jedno auto. Majitele potkávám hned na první tůni a je to opět Malcolm z krámu. Zatím je bez kontaktu s rybou. Nechávám jim tůň a mířím na svojí steelheadovou. Záběr žádný, jen trhám dvě mouchy o padlé stromy u druhého břehu. Mezitím projde několik lidí kolem a všichni míří dolu na soutok. V klidu prochytám celý proud a mezitím se všichni ze soutoku vrací zpět. Brodím na druhý břeh, sbírám utržené mouchy a mířím také k soutoku. Až tam je mi jasné, proč všichni šli tak rychle zpět. Fouká tak, že nejsem skoro schopný nahodit. Takže výšlap zpět až na místo kde jsem ráno potkal Malcolma. Tůň je prázdná a tak se chápu příležitosti. Na černo modrý strímr nemám ani záběr. Nedá mi to a prochytávám celou tůň znova se sivením, svítivě zeleným. Záběr přichází skoro až na konci tůně, ale jak je u sivenů zvykem, ryba po chvíli padá. Mám stále dost času a tak se vydávám na průzkum prti proudu kde jsem chytal jen jednou. Tůň pod vedením vysokého napětí vypadá velmi slibně. Svoje hody směřuji na rozhraní proudu a klidné vody. Šňůra se zastavuje a já instinktivně přisekávám. Odpovídá mi silný tah do proudu. Ryba slušně bojuje i na dvouruční prut a nedává svou kůži lacino. Podle tupých výpadů je od začátku jasné, že to je siven. Otázkou je, jak velký. Ještě několik výpadů a ryba se pokládá na mělčině Do 60-ti centimetrů jí chybí jen dva. Rychlá fotka a už zase plave ve svém živlu. Je krásně a domů se mi stále nechce. Prozkoumávám tedy další a další tůně proti proudu. Místa vypadají krásně, avšak další ryby se dnes nedočkám. Nevadí, jsem spokojený i s jedním sivenem. Nejlepší část sezóny je stále přede mnou a tak uvidíme co přinese březen.
Článek byl publikován v časopise Rybářství.
