V průběhu posledních přibližně patnácti let se i u nás výrazně rozšířilo muškaření na stojatých vodách. Jedná se buď o výše položené revíry s obsádkou převážně lososovitých ryb, často ale také o nádrže o nižší nadmořské výšce, v nichž je skladba ryb spíše smíšená. Na vodách, kde se kromě pstruhů vysazují i kaprovité ryby, dravci a v poslední době i oblíbení jeseteři bývá v letním období trochu problém s přikalenou vodou od ve dně ryjících ryb. V období výraznějšího oteplení se někdy objevují ve větším množství i řasy a další drobné organismy, snižující viditelnost a komplikující lov na umělé mušky.
VÝBĚR NÁSTRAH JE BOHATÝ
Z používaných vzorů se na těchto vodách prakticky neobejdeme bez lur a strímrů, které napodobují potěr i drobné rybky, případně prostě svým vzhledem a způsobem vedení vyprovokují ryby k záběru. Nápadně zbarvené nástrahy fungují velmi dobře na čerstvě vysazené ryby, ty zkušené a oházené později preferují spíš tmavší, nenápadně zbarvené vzory. Ke zvýšení přitažlivosti používáme občas i takzvané atraktory, které rybu na nástrahu upozorní a vydráždí ji tak k záběru. Tímto „provokatérem“ bývá často menší muška, buď nápadněji zbarvená, nebo opatřená lametkou či fluorescenční hlavičkou. Pro zvýšení účinnosti se skvěle osvědčuje i několik vláken z takzvaného „flash“ meteriálu, který svými odlesky působí velmi dráždivě. Oblíbeným vzorem jsou i speciální jezerní mušky, označované jako „booby“, jedná se vlastně o lury a strímry, které jsou opatřeny válečkem z pěnového polycelonu (někdy sestřiženým nebo oříznutým do tvaru kuliček), který působí jako nadnášecí prvek a tak v kombinaci s potápivou šňůrou můžeme prochytávat poměrně široké spektrum vodního sloupce. Lze je použít i na intermediální šňůře, vždy záleží na okamžité situaci a správná volba nástrahy v kombinaci s vhodným způsobem vedení bývá klíčem k úspěchu.
Pokud ryby sbírají hmyz na hladině nebo těsně pod ní, můžeme s úspěchem lovit na suché mušky nebo je kombinovat s podhladinovými vzory a tradičními mokrými muškami. Vzory napodobující jepičky, chrostíky, pakomáry i suchozemský hmyz v nejrůznějších vývojových stadiích bývají v takových případech velmi vhodnou volbou, někdy slaví úspěch naopak fantastické vzory, které skutečnou přírodní předlohu ani vlastně nemají. Hodně záleží na volbě správné velikosti mušky, i velké ryby se často zaměřují na drobný hmyz a s většími vzory máme potom často problém přimět je k záběru. Také úplné bezvětří dokáže lov na stojatých vodách pěkně zkomplikovat, jakmile je návazec vidět na hladině, často si ryby v posledním okamžiku atak nástrahy rozmyslí a naše záseky pak jdou z velké části do prázdna. Existují různá řešení, o tom ale později. Lovit je pochopitelně možné i na potápivé mušky se zátěžovou hlavičkou nebo i se zátěží umístěnou v tělíčku, v mělčích místech i na klasické nymfy. Ty bývají účinné především jako propadající nástraha v mělčích místech a u terénních zlomů. Je-li možné lovit v blízkosti přítoků, tam jsou občas také velmi účinné. Některé stojaté vody se mohou pochlubit i výskytem lipanů, kteří zde v případě dostatku potravy dosahují úctyhodných rozměrů. Pstruzi duhoví často protahují v hejnech, ty opravdu velké ryby bývají ale nejčastěji samotáři. Denní doba lovu závisí především na apetitu ryb, často se aktivity dočkáme i kolem poledne, nejen zrána a navečer.
KDE BUDEME RYBY HLEDAT
Na stojaté vodě lososovité ryby nebývají tak výrazně stanovištní, jako tomu je na řekách a potocích, lze si ale po určitých zkušenostech vytipovat místa, kde se zdržují okouni a další dravci. Pokud se budeme snažit o lov kaprovitých ryb, lze je občas najít podle zakalené vody a stoupajících bublinek, v blízkosti rákosových porostů a na písčitých plážích. Nic z výše uvedeného ale nelze brát jako dogma, vždy se vyplatí pozorovat a přemýšlet, vycházet z momentální situace, nebát se experimentovat. Pokud vidíme ryby těsně pod hladinou, málokdy povede k úspěchu nahodit přímo na ně, lepší je, dokážeme-li odhadnout směr jejich pohybu a nabídnout mušku s určitým předstihem. U osamoceně se pohybující ryby někdy přinese úspěch i opatrně (nebo naopak i záměrně trochu důrazněji) provedené položení mušky kousek za rybu, kdy dopad nástrahy vyprovokuje rybu k obratu a bleskovému útoku na mušku. Při lovu ve sloupci se dočkáme záběrů nejčastěji v hloubce do dvou metrů, ale někdy se zejména siveni a velcí pstruzi pohybují i ve výrazně větší hloubce. Pokud se rozhodnete některou rybu si ponechat, vyplatí se prohlédnout důkladně obsah jejího žaludku. Často je to pro volbu správné nástrahy velmi dobrá pomůcka.
PODZIM NA LABSKÉ
Blížící se závěr sezóny mě zlákal na Labskou přehradu, kde s nástupem podzimu bývá šance ulovit na úseku u vtoku Labe do přehrady i trofejní lipany. Počasí vypadalo velmi slibně a snížený stav sliboval možnost lovu broděním, což je v tomto úseku velmi žádoucí. Jenže jsem netušil, že snižování hladiny bude s ohledem na plánované bagrování nánosu v oblasti přítoku pokračovat tak rychle. Vody bylo opravdu pomálu a v tažném úseku se chytat dalo jen velmi obtížně. Kamarád, který tady posledně exceloval s francouzskou nymfou, se znechuceně odebral ke kiosku s tím, že si počká na dopolední sběr, narazil ale na změnu pracovní doby a věnoval se nakonec vázání mušek na druhý den. S ostatními kolegy jsme se přesunuli o kus níž, kde byly ryby najeté u zlomu do hloubky, načež nastalo hledání té správné mušky. Kamarád Michal se poměrně brzo „strefil“ do té vhodné a vybral i odpovídající velikost, takže nám předváděl, že ryby tu jsou a tahal jednoho lipana za druhým. Jenže to byly ryby spíš střední velikosti a vysnění mohykáni se k záběru nějak neměli. Nicméně i další kolegové si docela pěkně zachytali, já jsem na bellyboatu vyrazil na hlubokou vodu a zkoušel štěstí před tabulemi, označujícími předěl lovných úseků. Odměnou mi bylo několik pěkných duháků, nádherně vybarvených sivenů a nějaký ten menší potočáky, všechno na suchou mušku, takže jsem v poledne odcházel na oběd také navýsost spokojený. Odpoledne ryby prakticky přestaly sbírat, zkoušel jsem tedy lovit na strímry. Protože v tomto úseku je povolen lov jen na jednu mušku, místo atraktoru jsem na návazec umístil jen malý střapeček v kombinaci červené a bílé, zatímco koncový strímr byl černý se zlatým kroužkováním. V poslední fázi zdolávání jsem ztratil opravdu velkého duháka, jinak ale záběry byly poměrně vzácné a ryby nástrahu atakovaly velmi opatrně, takže sice jsem cítil občas kontakt, ale zásek málokdy seděl spolehlivě. Kolem páté už jsem byl docela utahaný a tak jsem se šel také na chvíli věnovat vázání svleček a pakomárů v miniaturní velikosti, kterých bylo na hladině vidět poměrně dost. Na druhý den jsem si vzal povolenku na úsek u hráze a protože přede mnou byly ještě dva dny rybaření, na večerní sběr už jsem tedy ani nevyrazil. Nakonec se prý (podle tvrzení kamarádů, kteří vydrželi až do večera) stejně ani vlastně nekonal.
CHYBNÁ VOLBA SE NEVYPLÁCÍ
Ráno jsem se přinutil vyrazit už tak, abych na sedmou seděl na boutu, vzal jsem si desetistopý prut s rychlopotápivou šňůrou a nasadil osvědčenou kombinaci „slávista + funebrák“. O co jde? Slávista je (jak už z názvu vyplývá) kombinací červeného a bílého materiálu (v mém případě marabou), možná ještě pamatujete na legendární woblery Red Head od Rapaly, které s touto barevnou verzí na našich vodách slavily nebývalé úspěchy. Ten s „pohřebním“ názvem je vlastně robustní lura z černého marabu se stříbrným kroužkováním. Použil jsem poměrně dlouhý návazec (o metr delší než prut) a dvě mušky, což považuji v čisté vodě za dostačující. Mezi nimi jsem nechal přibližně metrový odstup a zkoušel sestavu vodit v různých hloubkách, rychle i pomalu popotahovat, výsledkem ale bylo pouze několik nesekatelných drbanců. Kolem mě se každou chvíli objevilo nějaké to kolečko od ryb, lovících něco těsně pod hladinou. Na hladině se žádný hmyz neukázal, takže ačkoli mě to lákalo, rozhodl jsem se, že do devíti vytrvám s potápivou šňůrou a až konečně vyjde sluníčko, začne ten správný sběr a půjdu si pro suchou mušku. To potom bude teprve tanec! Kdepak, kolem deváté jsem si dal kafe a vrátil se na vodu, jenže sběr prakticky ustal a ryby moje pakomáry prostě ignorovaly. Navíc nastalo totální bezvětří, takže jediným úspěchem byl duhák ve zlaté formě, kterého jsem sledoval, jak si snad půl minuty moji mušku prohlížel, odplaval, zase se vrátil, zakroužil, aby si ji nakonec zcela ležérně vzal v okamžiku, kdy už jsem ji chtěl zvednout a přehodit jinam.
IMPROVIZACE PŘINESLA ÚSPĚCH
Nakonec jsem zjistil, že i dobře odmaštěný návazec (a to už jsem přešel na sílu 0,14 mm) je na hladině patrný a ryby zřejmě od záběru odradí. Jak ale situaci vyřešit? Prodloužil jsem návazec a na krátký přívěs umístil malou zátěžovou mušku s co nejmenší olověnou kuličkou, takže po nahození a vyrovnání se návazec ponořil pod hladinu, koncová muška ale zůstala spolehlivě na hladině. A nebylo třeba čekat dlouho, záběr se dostavil hned po několika náhozech. Ryba najednou s důvěrou vzala mušku a první vypasený duhák byl můj. Protože už jsem byl na vodě poměrně dlouho, dojel jsem ke břehu a rybu vykuchal. V rozmělněné drti se daly rozeznat typické svlečky pakomárů, na podobný vzor včera kluci nachytali i u přítoku a jsem zvědavý, jestli budou úspěšní i dnes. Ale moje vzory úspěch nepřinesly a tak jsem se vrátil k původnímu šedohnědému pakomáru. Po obědě sice ryby nebyly nějak moc aktivní, ale pár se jich přece jen přelstít dalo, dokonce několik opravdu pěkných sivenů v malé zátoce nad mostem, největšímu už chyběl pouhý centimetr do půl metru. Ale tady byl snížený stav výrazně znát a po dlouhotrvajícím zdolávání takové ryby se ty ostatní někam uklidily nebo se přestaly o mé nástrahy zajímat. Vyrážím tedy na střed přehrady, kde je občas nějaké to sebrání zdáli vidět.
Ryby jako by si ze mě dělaly legraci, sbírají nějakých pár metrů mimo dohoz, pokud házím na hranici svých možností, prostě se přesunou a zase se spokojeně krmí o pár metrů dál. A mezitím občas provokativně seberou i několik metrů vedle boutu, abych to neměl jednoduché. Nakonec končím život i druhé rybě a do jejího žaludku nahlížím ještě na boatu. A podívejme, teď převládá žlutozelený odstín, stejně jsem docela utahaný a tak jdu navázat pár co nejvěrohodnějších napodobenin. Kamarádi už odjíždějí domů, zítra tu tedy zůstanu sám. Ale večer ještě jdu na vodu, mám přehradu prakticky pro sebe, nikde nikoho nevidím.
KYSELÝ VEČER
A přece, u protějšího břehu je několik rybářů, loví jen u kraje a přece každých chvíli zdolávají rybu. Jenže už z poloviny nádrže slyším veselých křik malých dětí, které oznamují při obracení kamenů každý úspěšný nález voláním: „To je ale parádní žížala, ta vystačí i na dva pstruhy!“ Tak tohle se tady opravdu nedělá! Jenže na mé upozornění dostávám nejprve velmi nevybíravou odpověď, když jedu s boutem blíž, abych aspoň tuhle podařenou partičku vyfotil, letí mi vstříc sprška kamenů, házejí je dospělí a po jejich příkladu se přidávají i děti, do toho se opravdu jít nedá. A Milan Pavlík, který je tady asi nejvyšší instancí, jež by byla schopna sjednat pořádek nebo zavolat policii je zrovna někde v Polsku. Znechuceně se vracím na svůj břeh a jdu zalehnout, mám úplně po náladě. Asi to rozhodnutí, že rybolov žen a dětí, který byl zdarma, bude od příštího roku zrušen, má opravdu smysl. Takovýmhle způsobem zneužívat dobrou vůli Sdružení, které se o provoz a zarybnění Labské stará, to prostě za stávajících podmínek opravdu nejde. Škoda…
PŘED ODJEZDEM
Jako by mi ryby chtěly vynahradit včerejší nevydařený večer, od rána berou mé suché mušky s důvěrou a tak si dopoledne opravdu pěkně zachytám, přes padesát centimetrů jsou hned dvě ryby, siven a potočák, těch menších je poměrně dost. Daří i „strefit se“ do hejna okounů, kteří už konečně od příštího roku nebudou považováni za škodnou a povinnost nevracet je vodě tím skončí. Ulovené pruhované dravce tedy nechávám samovolně setřepat z bezhrotového háčku a rozloučení s Labskou je víc než příjemné. Pokud počasí dovolí, ještě to tady letos zkusím…
TENKRÁT U BRNA…
Menší nádrž nebo rybníček, kde je převážná obsádka lososovitých ryb, to je zase něco úplně jiného, zejména když se nachází v menší nadmořské výšce a slouží pro rekreační vyžití nejen muškařů. V tomhle příjemném koutku kousek od Brna (jmenuje se to tam Podolí, Zukalův rybník, kdybyste někdy měli cestu kolem a chtěli tenhle revír vyzkoušet) zorganizoval kamarád Vlastík – budiž mu za to dík – přátelské setkání pro nadšence s „chlupatými háčky“ ještě před zahájením sezóny. V Praze tedy přisedám do auta ke kamarádu Karlovi a těšíme se, jak konečně po zimním období provětráme šňůry. Především je to ale záležitost společensko-kamarádská, kde člověk potká lidi, se kterými se vidí jen velmi zřídka nebo je zná pouze virtuálně z internetového kontaktu. Dobře zarybněný rybníček s roztopeným grilem a příjemnou obsluhou bude tedy dějištěm žertem míněného závodu, současně je pohodovou oázou klidu a pohody. Žádné křeč, pěkně v klídku, kamarádská atmosféra je to, pro co jsme sem asi všichni přijeli, trochu mi to připomíná muškařské závodění z dob dávno minulých, kdy často ani tak nešlo o výsledky jako o kontakt mezi rybáři z více i méně vzdálených míst, výměnu zkušeností, vázacích materiálů a navázání nových přátelství. Podle vylosování se rozmísťujeme na vyznačené úseky a už se chytá. Kromě duháků v celkem standardních velikostech jsou mezi úlovky i siveni přes půl metru, ani nasazené ryby nejsou úplně hloupé a statečně bojují, aby byly opět puštěny na svobodu.
Kdo zvolil slabší návazec, má záběrů rozhodně víc, jenže zaseknout velkou rybu není v tom případě bez rizika. Takže zkouším přelstít jednoho z těch velkých sivenů, nakonec se mi krásně vybarvená ryba vypíná těsně u břehu. Ale i těch velkých se pár ulovit podařilo, menší duháci brali celkem spolehlivě. Hodně záleží na správné volbě a rychlosti vedení mušek. Po odpoledním kole a vyhlášení výsledků gratulujeme těm nejúspěšnějším, kdo chce, chytá ještě dál, také pokračuji až do setmění. S ohledem na menší rozměry revíru je situace vyřešena tak, že se chytá jen z jednoho břehu nádrže a tak nejsou žádné problémy ani při poměrně velkém počtu lovících. Mít takovouhle vodu nedaleko nebo dokonce v dosahu městské dopravy, to pro mnohé muškaře zůstává jen toužebným přáním. Loví se tu pouze ze břehu, přístup je ale všude dobrý, když člověk nezapomene na několik vzrostlých stromů, které při pokusech o extrémně dlouhé hody snadno ozdobíte muškami, chytá se tu opravdu krásně. Prostě muškaření na stojaté vodě má svoje kouzlo a určitě to také někdy vyzkoušejte. Třeba když zvýšený průtok nedovolí lovit na řekách a potocích, možná kouzlu „stojáku“ propadnete stejně jako já.
