Podle všech informací měl od dubna probíhat brzký tah prvních lososů coho v řece Capilano. S kým jsem se však bavil, ten mi řekl, že letos to nestojí za nic. Zimní období - déšť skončil dost brzo a když není voda, nejsou ani lososi. Párkrát jsem přeci jen na Capilano vyrazil, ale jediným zajímavým zážitkem byl bobr, který se proháněl v tůni přímo pod dálničním mostem. Pár ryb jsem sice přemluvil, ale všechno byli jen duháčci stejné velikosti jako na Vedder. Stejně na tom byli i ostatní rybáři co jsem potkal. O coho ani vidu ani slechu. Chce to změnit revír, takové chytání nemá moc výšku. Jenže kam jet? Vedder je celý červen hájená a řeky na druhé straně od města mají zase vysoký průtok kvůli tajícím ledovcům. Nezbývá než opět zajít do rybářského krámu a pozeptat se. Líná huba - holé neštěstí! Prodavač Matt není moc optimistický a říká, že tohle obodbí je pro muškaření velmi těžké. Ptám se ho na řeku Chehalis o které jsem četl, že má letní tah steelheadů. Matt se směje že to tam spíš potkám pumu než steelheada, zároveň ale dodává: "Je to ale rybaření, nikdy nevíš!" Volám Tomášovi a je rozhodnuto, o víkendu jedeme na Chehalis!
Jak jsme se domluvili, tak jsme také udělali a v sobotu ráno si to fičíme na Chehalis. Jako většina zdejších řek, má i tato řeka ledovcový zdroj. Horní část řeky je sevřená do těsného a hlubokého kaňonu a velmi těžká a nebezpečná na chytání. Proto začínáme přímo tam, kde kaňon končí. Je tam slušná tůň, kde již někdo muškaří. Než je ale oblékneme a připravíme pruty, končí svoje snažení. Když prochází kolem, pozdravíme se a ptáme se na záběry. Prý nic, tak snad budeme mít víc štěstí. O tom že je to populární místo svědčí i desítky utrhaných montáží všude po stromech okolo. Brodíme chladnou vodu a vytrvale házíme. Vsledek je však stejný jako měl předchozí rybář. Posunujeme se po proudu a z vody vylézáme až u mostu. Je tam taky cedule s mapou řeky, tak jí studujeme a vymýšlíme kam dál. O kus níž po proudu má být stezka kolem řeky, pojmenovaná jako rybářský chodník. Rozhodujeme se přesunout právě tam. U auta potkáváme dalšího muškaře, který si nese dva obouruční pruty - evidente pase také po steelheadech. Přejíždíme dolů a auto necháváme v kempu. 5eka je dobře broditelná a střídají se hlubší pasáže s mělkými proudy. Postupuji rychle kupředu a Tomáše nechávám za sebou. Chytám krásnou tažnou vodu ale bez jediné známky života. Všímám si utržené pletenky na dně a zvědavost mi nedá abych jí nevytáhnul. Na konci je obrovské olovo, drátěný systémek a karabinky. Koncový návazec chybí. Podle síly komponentů bych to používal tak na jesetery. Přichází kamarád a hlásí dva malé duháky, ještě se směje že to byl určitě dvakrát ten samý. Po druhém břehu si to kráčí dva rybáři - muškař a plavačkář s centrepinem. Podle výbavy hádám že jsou zde také na steelheadech. Jen steelheadi tu evidentně nejsou. Zvedá se poměrně silný vítr což nás ztěžuje házení. No alespon přestalo pršet. Ještě chvíli to zkoušíme, ale výdledkem je jen několik malých duháčků v Tomášově podání. Při bližším pohledu zjišťuji, že rybám chybí tuková ploutvička. Až teď mi to docvakne - všechno to jsou vysazení steelheadi z mítních líhní. Tuková ploutvička se stříhá proto, že je dovoleno brát pouze tyto vysazené ryby. Divoké se musí pustit. Stejně je to i u coho lososů. Cestou zpět si v mělké vodě u břehu všímám larev chrostíku ve schránkách. Předtím jsme viděli i nějaký potěr. Potrava tu tedy je, tak proč tu nejsou aspoň pstruzi? Já být pstruh, tak tu bydlím hned.
V dalším týdnu dva dny pršelo a konečně se objevují zprávy o prvních úlovcích coho na Capilanu. Po práci to tam jdu zkontrolovat. Vybral jsem si známé místo Cable pool - přímo pod sádkami. Není úplně ideální pro muškaření - stejně jako většina řeky je sevřený ve skalách. Zato je z výšky hezky vidět co je v tůni. Když tam přijdu, málem mi vypadnou oči. Přímo pod skálou stojí steelhead, dobrých 80 centimetrů. Jsou tu také dva rybáři - muškař a plavačkář. Starší z nich si vímá mého údivu a směje se ať ho jdu zkusit. Moc dobře ví, že ta ryba je absolutně netečná. I tak to chvíli zkouším a slézám po laně na místo, kde se dá muškařit. V rybářské vášni si ani neuvědomuju co by se asi stalo kdyby mi přeci jen zabral - mám s sebou jen pstruhové vybavení a nemám podběrák. Záběr se nekoná a tak lezu zpět nahoru. Muškař už je pryč, tak se dávám do řeči s plavačkářem. Velice plodný rozhovor - dozvídám se že dotyčný chytá Capilano skoro 30 let. Letošní sezóna je prý hodně slabá a nástup tahu pomalý. V tůni je pár lososů, kteří se vždy jako blesk ukáží u hladiny a pak zase zmizí. Nejlepší je prý na ně jít brzy ráno nebo navečer. Jako top muška drobný olivový strímr. Přichází další a další rybáři, tak to pomalu balím. V týdnu jsme vyrazili ještě jednou s Tomášem, ale stejně jako všichni ostatní, ani záběr. Aspoň jsme si naplánovali chytání na víkend - ochlazení zastavilo tání ledovců a Cheakamus konečně spadl na chytatelnou úroveň. Ta řeka mi dala moje první lososy tak se tam těším jako malý kluk.
V sobotu ráno se tedy vydáváme na Cheakamus který je asi 70 km daleko. Už jen samotná cesta je zážitek. Jede se po známé dálnici Sea to Sky Highway a výhled je úžasný a hlavně pokaždé jiný. Zaparkovat, obléct, navázat a vyrazit na známá místa. Je to velká dávka nostalgie. Místo medvědích mývalí stopy, poloviční voda, poloviční síla vybavení a tak v duchu doufám alespoň v poloviční velikost ryb. Oba máme připravené šestkové pruty se strímrem. Plán je vyjít na poslední známé místo proti proudu a pomalu to scházet dolů k autu. Tomáš má snad na třetí nához krásného duháka přes 30 cm. No znáte to, první vyhrání........Pomalu se posunujeme po dolů. Řeka je dost studená a proud má velkou sílu. V duchu si děkuju kamarádovi Filipovi, který mi doporučil ať si do bot namotuju speciální hřeby. Opravdu to dost pomáhá! V porovnání s předchozími výpravami se tady čas od času jednomu z nás povede pstruh nebo siven normální velikosti. Fungují černé, olivové i růžové strmry typu Wolly Bugger. Kolem poledne se dostáváme za půlku naší trasy - na místo kterému jsme přezdívali hřbitov. Nyní je úplně mrtvý. Alespoň co se týče ryb. Nad hlavami nám každou chvíli krouží orel ( nebo letadlo ) a pod námi na břehu vydra očichává pytel s odpadky co tam nechali místní indiáni - inu respekt k přírodě. Hřbitov je díky nízkému průtoku broditelný a tak přecházíme na druhou stranu a pokračujeme stále níž. Už se ozývají prázdné žaludky a tak si dáváme pauzu a obědváme na padlých stromech. Kousek po proudu je vidět obrovská tůň - jasná volba po pauze. Než stačíme dojíst, přichází místní muškař. Ptá se jestli se tu chystáme chytat a jestli by nám nevadilo kdyby šel za námi. Ještě dodává že spodní tůň je opravdu dobrá. Trošu jiné chování než jsme zvyklí od nás. Než si sestaví prut, jsme nasvačení a jdeme prozkoumat onu tůň. Je opravdu velká a vypadá hluboká, s jasně modrou vodou. Kamarád jde bo poloviny a já zabrozuji do horní části. Asi deset minut strímruju s černou muškou a bez záběru. Tady přeci musí být ryba! Měním za stejný vzor ale v olivové barvě. Nához přes proud, potopit špičku až ke dnu a začít stahávat. A okamžitě přichází pomalý, rozvážný záběr. Podle odporu to nebude běžný třicátník. Během chvilky mi ale ryba padá, aniž bych viděl co to bylo. Jen podle záblesků měla kolem půl metru. Jsem docela zklamaný ale dál hážu. Během pár hodů se situace opakuje. S tím rozdílem, že mi ryba padá až u nohou a vidím že je to siven. Do třetice všeho dobrého házím oliváka do vody a konečně to vychází. Krásný siven Dolly Varden může mít lehce přes 45 cm. Jsem spokojený ale nedá mi to abych to ještě nezksuil. A vyplácí se. Další záběr a hned po záseku je jasné, že to bude něco jiného. Ryba skáče a já vidím purpurový pruh na boku. Na svou velikost ryba tolik nebojuje - voda je dost studená a mám poměrně silný vlasec. Navádím jí na mělčinu abych si udělal fotku. Mého počínání si všímá onen kanadský muškař a volá na mě jestli chci vyfotit. Nabídku s díky přijímám. Brett, jak se rybář jmenuje, má z duháka snad větší radost než já. Říkal že takového tu ještě nechytil. Ryba má půl metru a je nádherně čistá. Asi nejehzčí co jsem kdy chytil. Teď už jsem úplně spokojený a tak končím s chytáním a dávám se s Brettem do řeči. Nakonec si i vyměníme telefonní čísla, s tím že někdy můžeme vyrazit společně. Přenechávám mu tůň a mířím dolů za Tomášem. Ten takové štěstí neměl. Zkouším to vedle něj ale trhám celý návazec. Předělávat se mi to nechce, prší a dolu po řece už jsou jen peřeje, tak to pro dnešek ukončujeme. Opravdu vydařený den a nakonec se mi splnilo i to s poloviční velikostí ryby než před lety.
Asi je všem jasné, že jsem netrpělivě celý týden sledoval předpověď počasí a průtok s jedinou myšlenkou - jet další sobotu znova. Všechno klaplo a tak jsem v sobotu vyrazil na opáčko. Tentokrát sám. Tomášově přítelkyni přiletěli rodiče tak se jim chtěl věnovat - vcelku pochopitelná věc. Moje první kroky vedou k oné velké tůni pod skálou. Oproti minulému víkendu je tu několik rybářů. Všichni však na levé straně. Je tu zvykem chytat co nejblíže k autu, pokud je to trochu dál pěšky, máte klid a místa jen pro sebe.Pln očekávání brodím na stejné místo, se stejným vybavením. Voda je malinko vyšší a trochu kalnější. Začínám s úspěšným olivový, strímrem a první záběr na sebe nenechá dlouho čekat. Ryba jezdí docela pomalu a až do poslední chvíle netuším co to je. Přivádím si pod nohy krásného duháka, jen o chlup menšího než byl ten z minulého víkendu. Skvělý začátek! Opět nekutečně čistá ryba s ostrými ploutvemi. Není mi úplně jasné proč tolik nebojovala, ale asi na to má vliv velmi nízká teplota vody. I mě, zabrozenému po pás není zrovna nejtepleji. Rybu samozřejmě pouštím. Když to vidí jeden z rybářů z levého břehu, předělává svůj prut a posílá do tůně třpytku jak na metrovou štiku. Oba však máme stejný úspěch. Zkouším měnit strímry a výsledkem je pouze malý siven. Asi po hodině mi začíná zima a tak lezu na břeh se trochu ohřát. Na tůň přichází další 4 rybáři. Dva nahazují na těžko a dva vláčí. Po chvíli se z vláčkařů vyklube Tomáš se svým skoro tchánem. Jeho manželka byla po dlouhém letu unavená a tak plánovaný výlet zrušili a chlapi mohli vyrazili na ryby. Tomáš má na sobě broďáky a tak může za mnou. Nechávám mu tůň a jdu do proudu nad ní. Tam akorát utrhnu 3 strímry, jinak nic. Buď je moc kalná voda, ryby odjely a nebo prostě neberou. Ještě zkouším teoriii velká muška - velká ryba (hlavně viditelná v kalné vodě). Teorie však zůstává pouze teorií. Je na čase změnit místo a tak přejíždíme kus proti proudu k mostu, kde jsem poprvé chytal lososy. Přímo nad mostem je krásná tůň se slibným rozhraním. Říkám Tomášovi že tam ryba musí být tak ať to zkusí. A skutečně, během chvíle mu šedého smáčka bere duhák přes 40. Kluci dál zkouší vláčku a já jdu po proudu, podívat se na stará známá místa. U kamenného náspu věnuju tichou vzpomínku za zlámaný prut koegy Brčáka. Místo je však obsazené rodinkou z JAR na prázdninách. Chytají skoro všichni členové rodiny. Prohodíme pár slov, vzájemně si sdělíme dnešní úspěchy a já jdu hledat nějaké volné místo. Níž po proudu už nikdo nechytá tak mám dostatek prostoru. Po chvíli mě dochází i kluci a tak chytáme společně. Rybolov končíme v zatáčce kde jsem chytil svého prvního lososa. Dnes tůň dala dva malé duháky a Tomáš ztratil slušnější rybu. "Tchán" byl sice bez ryby ale kanadská příroda ho naprosto uchvátila a kochá se jí celou cestu domů.
