Červenec začal opravdu letními teplotami, což mělo za následek že většina řek vystoupala na nechytatelnou úroveň díky tajícím ledovcům. Kanadský kamarád Brett i přesto zkusil jet na Cheakamus, ale dopadl jak sedláci u Chlumce. Jediné co pro mě připadalo v úvahu byla řeka Capilano tady ve městě. Revír začíná pod přehradou a tak je průtok ovlivněn hlavně odpouštěním přehrady a jelikož je sucho, žádné odpouštění nehrozí. V rybářské prodejně mi poradili, že mám sledovat online kameru místního kajakářského klubu. Je tam stupnice výšky hladiny a pokud je voda kolem čísla 3, jsou to dobré podmínky pro muškaření. Nejlepší čas by měl být brzy ráno, případně večer před setměním. Jako výbavu pro tuto řeku doporučovali prut AFTMA 6-8, rychle potápivou šňůru, dlouhý fluorocarbonový návazec a mušky do velikosti háčku 6. Jako top by měl být olivový wolly bugger se zlatou hlavičkou. Veškeré vybavení jsem měl, tak nebyl problém vyrazit.
Vyrazil jsem samozřejmě hned první volné ráno a byl u vody asi v 6, což už bylo docela pozdě a bylo dost světla. Zatím jsem si nepořídil auto a dřív autobus bohužel nejel. Místo pro lov jsem si vybral hned první tůň pod přehradou kde se smí chytat. Napadlo mě se prvně kouknout z mostu na vodu, než slezu dolů a začnu chytat. Při pohledu dolů mě málem vypadly oči z důlků!Bylo to jako obrovské přírodní akvárium. V tůni stálo určitě více než sto coho lososů ve velikosti od 30-ti do 60-ti centimetrů. Mezi nimi asi 5 steelheadům kterým do metru moc nechybělo a celé to završoval obrovský losos který pod nimi kroužil jako žralok. Pravděpodobně to byl king a velikost ryby jsem odhadoval na 15 kg a více. V ruce jsem třímal šestkový prut a při pomyšlení že takovou rybu zaseknu se mi sevřelo srdce. Připravil jsem si prut s doporučovanou olivovou muškou, použil nejsilnější vlasec co jsem u sebe měl - asi 0,23mm silný a slanil po skále dolů. Jako většina tůní na Capilanu je i tato špatně přístupná a ne zrovna vhodná pro muškaření. Co naplat, někde chytat musím. Strávil jsem asi 2 hodiny usilovným házením mezi ryby, měnil mušky a techniky stahávání. Ovšem bez výsledku. Na druhou stranu, když by jste si měli poprvé a naposled v životě užít, nějaké jídlo by Vás taky nechalo chladným.
Další tip co jsem dostal v rybářských potřebách byla již zmiňovaná řeka Chilliwack. V červnu byla celá hájená, ale prvního července se otevírá pro lov prvního tahu lososů královských. Tyto první ryby mají červené maso, říká se jím Red Chinook a táhnou poměrně v malých množstvích. Pozdější tahy jsou několikanásobně větší a protože ryby mají bílé maso, říkají jíím místní White Chinook. Nebyl jsem si úplně jistý jestli mám na tento největší druh pacifického lososa dimenzované vybavení. Prodavač Matt mě však uklidnil že dvouručák v AFTMA 7 nebo switch AFTMA 8 je dostačující. Jako hlavní barvu mi byla doporučena svítivá "chartreuse" zelená a modrá, spíše mušky větších velikosti. Průtok byl v pořádku a kamarád Tomáš měl chuť se přidat, tak byl plán na sobotu jasný.
U kingů nikdo nemluvil o brzkém ranním chytání a tak jsme to pojali více odpočinkově - oba jsme za sebou měli náročný pracovní týden. Na parkoviště u mostu jsme dorazili kolem půl deváté ranní. Voda lehce vyšší než při naší první výpravě na konci května a lehce přikalená. Na to že je řeka právě otevřená tu ani není moc lidí. Zkrátka ideální podmínky. Připravuji si osmičkový switch a Tomáš těžší vláčák. Barva nástrah přesně podle doporučení. Plán byl jít dolů po proudu a prochytat a prozkoumat co nejvíce míst. Začínáme na hlavní tůni pod mostem, která nám přináší pár malých duháčků. Míjíme mělkou vodu a zaměřujeme se na rychlý a hluboký tah, kterým by podle všech teoriíí měli táhnout právě kingové. Možná táhnou ale nejsou vidět ani nemají zájem o naše nástrahy. Já si alespoň piluji techniku tázení se skagitovou šňůrou. Tyto šňůry jsou vělice krátké a těžké a lze s nimi odhodit těžké mušky i těžké potápivé návzace. Používají je tu prakticky všichni. Házení mi docela jde, jen musím zapracovat na házení z levé strany. Někde mohou být stísněné podmínky a jak se říká: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Těžké to tolik není ale slunce začíná slušně připalovat a kromě pár měnších duháčků jsme bez pořádného záběru. Ani proud kde jsem minule chytil slušného sivena nic nepřináší. Přesouváme se níž po proudu kde jsme ještě předtím nebyli. Místa krásná, ale po lososech ani vidu ani slechu. Na pravém břehu u přítoku malého potůčku chytají dva starší pánové pstruhy. Ryby ochotně berou kousek od břehu a pánové plní igelitky pstruhy o velikosti stěží 25 centimetrů. Tohle vidět nemusím a tak brodím ven a zlepšuji si náladu na ostružinách. Za chvíli se ke mě připojí i Tomáš který prohlašuje že dneska je takové vedro, že se v těch broďákách samovznítí. Nechtěl bych být v jeho kůži. Mě je vedro v dejcháčích a jak je jemu v neoprenech si nechci ani představit. Dojíme zbytek zralých ostružin a vydáme se k autu a na cestu k domovu.
V neděli jsem vyrazil s přítelkyní na procházku kolem Capilana, jen tak bez prutu. Vzali jsme to od přehrady dolu po proudu. Na Cable poolu klasicky lidí jak much. Ryby ve vodě byly, ale určitě v menším množství než když jsem tu byl naposled. Skáčou nad hladinu a dělají kola, ale to je tak jediná akce co se tu děje. Nevidím nikoho mít záběr nebo tahat rybu. Dávám se do řeči s jedním z rybářů a ten se ochotně rozpovídá o tom jaké jsou teď špatné podmínky a že je to rok od roku horší. Každý rok je víc a víc sušší a díky tomu se lososi nemůžou dostat do řek a tah je opožděný. Vzpomíná na doby před 10-ti lety, kdy to prý byla neskutečná rybařina, ani nebylo tolik lidí u vody. Dostává mě informací, že Capilano bývala jedna z nejlepších řek na steelheady než postavili přehradu. Ta slouží jako zásobárna pitné vody a rybařit se tam nesmí. Před jejím zbudováním byl tah asi 1500 ryb, což je na tak malou řeku neskutečné. Dnes je neporovnatelně menší. Popřál jsem mu tedy hodně štěstí a pokračoval v procházce. Na další tůni si všímám že někdo vodí rybu. Buď to umí nebo má velké štěstí. Po pár minutách jí zdolává a vidím krásně lesklou stříbrnou rybu určitě přes půl metru. To mě dost namotivovalo se na tento úsek zaměřit v nadcházejících dnech.
V práci jsem dostal neočekávané volno a tak jsem byl hned ráno u vody a moje kroky směřovaly právě na tu tůň, kde jsem o víkendu viděl zdolat lososa. Naštěstí tam nikdo nebyl. Rozbalil jsem šestkový prut a dal je do chytání. Začátek byl famózní! Na prvních 10 náhozů jsem vytáhl 5 steelheadů, kterým do metru moc nechybělo. Bohužel v součtu celkové délky.Kromě těchto malých ryb jsem žádnou aktivitu v tůni neviděl a rozhodl se přejít na známý Cable pool, který není moc daleko. Moje myšlenka byla, že když tak berou malí, mohli by i velcí. Voda je opět jako sklo a coho se vesele prohání pod hladinou. Občas nějaký vyskočí nebo udělá kolo pod hladinou. Nikdo mi nebyl schopný vysvětlit proč dělají kolečka, pochybuji že by sbírali něco z hladiny jako jsme na to zvyklí u našich pstruhů. Slézám po laně dolů na moje oblíbené místo, které je naštěstí prázdné. Opět začíná klasický kolotoč házení, stahávání, měnění mušek i techniky stahávání. Otočím celou krabičku tam i nazpátek a nic. Rybám jsou moje mušky úplně fuk a dál si vesele jezdí a skáčí. Jsem v koncích a vážně už nevím co jim tam navázat. Asi bude lepší jít domů a věnovat se něčemu smysluplnějšímu. V tom se mi vybaví naše oblíbená rýmovačka z dob kdy jsem hodně chytal jezera v Čechách. "Když nevíte coby, nasaďte tam bloby!" No proč ne, naštěstí mám s sebou i pstruhovou krabičku a v ní několik oranžových a sytě růžových blobů. Pacifičtí lososi mají všeobecně rádi růžovou barvu a tak jde na návazec jako první. Prvně pár hodů po proudu a pak přes proud. Nezájem. Zkusím i párkrát hodit proti proudu, kde tuším jedno menší hejno. A v tom to přijde! Šňůra ztěžkne a dává se do pohybu. Pro jistotu ještě lehce přiseknu a pouštím se do zdolávání. Ryba není zrovna obr a tak je zdolání otázkou minuty. Můj první coho losos v životě! Velikost odhaduji kolem 40-ti cm. Krásně stavěná ryba je úžasně čistá a lesklá. Žádná plíseň , okousané ploutve, nic. A ani jí žádná ploutvička nechybí, což značí divokou rybu. Jak jsem již psal, všechny divoké ryby musí být bej výjimky puštěny zpět. Tahle je první a pustil bych jí i kdyby byla hatchery a mohl bych si jí ponechat. Dělám jednu dokumentační fotku a rybu opatrně pouštím zpět. Úspěch mě samozřejmě nabudil a tak jsem blobování věnoval ještě více jak hodinu. Bez dalšího úspěchu. I tak ale domů odcházím spokojený. Chycení coho na řece Capilano si mohu odškrnout a po pravdě sem už se moc vracet nemíním. Tůň je většinou plná rybářů a to nemám úplně rád.
Zbytek měsíce už jsem se rybám moc věnovat nemohl. Okolnosti mě donutily změnit práci a času moc nebylo. Navíc podmínky pro rybaření špatné a reporty z revírů také. Jednou jsem ale na ryby v červenci ještě vyrazil. S pár přáteli jsme se rozhodli vyrazit o víkendu na výlet k jezeru Rohr a vylézt i na stejně pojmenovanou horu, která se tyčí nad jezerem. Nadmořská výška jezera je nějakých 1800 metrů. Nebyl bych to já, kdybych si na výlet přibalil muškařský prut, zvlášť když jsem na internetu našel, že pstruzi tam jsou. Taková lehká čtyřka a jedna krabička mušek se unese vždycky! Jezero není zrovna za humny a je to k němu přes dvě hodiny jízdy autem a pak skoro 8 km pěšky. Tohle jezero není tolik turisticky známé a tak tam nepotkáte moc lidí a ani stezka nahoru není vydupaná jak od stáda slonů. Celkem jsme tu potkali tak 25 lidí za celý víkend. Pro představu, když jsme míjeli parkoviště u známých Joffre lakes, byly obě parkoviště plné což znamená několik set aut. Cesta nahoru s plnou polní zabrala přes dvě hodiny. Vede krásnou, divokou přírodou a tak se můžete kochat celou cestu nahoru. A to nejlepší teprve přijde. Překonáte poslední hrbol a otevře se Vám pohled na horu a jezero, které má úžasnou modro-tyrkysovou barvu. Panorama jak to známe z pohledů a časopisů.
U vody už asi 3 stany a dokonce vidím i dva kluky muškařit. Takže rychle postavit stan, vybalit a na ně! Pstruzi tu určitě jsou, jak je vidět podle koleček na hladině. Nejenom pstruzi mají hlad, tak se vydávám na lov. Úkol zněl jasně, k večeři musí být ryba! Většinu času praktikuji metodu chyť a pusť, ale nejsem ortodoxním zastáncem a nemám problém občas nějakou tu rybu vzít. Povolený limit je 4 ryby na den a minimální míra tu na jezerech neexistuje. Začínám klasickou jezerní lurkou černé barvy se zlatou hlavou na plavoucí šňůře. Občas mám drbanec a i vidím ryby mi za tím jezdit. Ani jedna mi to však nedobírá. Zřejmě se bojí té lesklé hlavičky. Přírodní ryba je holt něco jiného než nasazený pstruh ze sádek. Hledám něco bez rušivých lesklých prvků a měním za velkou larvu vážky. Záběr přichází skoro okamžitě. Nádherně vybarvený pstruh není z největších, ale není čas ptát se kdo je kdo. Za chvíli ho následuje další, avšak u břehu padá Pak záběry ustávají. Jsme 4 a tak by to chtělo alespoň ještě jednu rybu. Zkouším změnit plavoucí šňůru za potápivou ale žádná změna. Vracím se k plavoucí a zkouším štěstí dál. V tom sebere ryba kousek od břehu po mé pravé straně. Okamžitě se mi vybaví slova kamaráda: "Ryba co se ukáže a sebere je mrtvá ryba." Rychle měním za suchého chrostíka, nához, potáhnutí a je tam! V tomto případě se rčení splnilo doslovně. Pomalu se stmívá a tak budou muset dva pstruzi stačit. Někdy ta rabařina není jen honba za největší rybou. Pohoda a klid v přírodě daleko od lidí. Posezení u ohně, pstruh pečený na klacku. Takto jsem zakončil červenec s nadějí že v srpnu už konečně začnou ty slibované tahy lososů a vysněná rybařina.
