Přišel podzim a s ním snad konečně vytoužená lososí sezóna. Pršet začalo hned 1. září. Na sociální síti se okamžitě ukázaly fotky z indiánské rezervace na Capilanu. Se zvedlým průtokem opravdu začaly najíždět čerstvé ryby, idiáni byli dobře připravení a tak jich slovili opravdu hodně.Tak jako tak mě to namotivovalo se znova vypravit na Capilano pod přehradu. Vyrazil jsem v pátek po práci. Bohužel stejný nápad mělo asi dalších dvacet lidí a "Cable pool" byl plně obsazený. Z mostu bylo vidět pouze pár menších ryb. Už jsem tu viděl lepší divadlo. Tlačenice nesnáším tak jsem chtěl zkusit další místo po proudu. Bohužel úplně stejná situace, hlava na hlavě. Lepší už to asi nebude tak jsem se otočil směrem k domovu. Příště už raději někam níž nebo na moře. Vyšlapuji si to po asfaltové cestě parkem, směrem k autobusové zastávce. Když tu najednou, medvěd! Kousek před prvními domy přeběhl cestu, jen pár desítek metrů přede mnou. Člověka to tady už ani nepřekvapí. Chvíli jsme na sebe koukali a pak se každý vydal svou vlastní cestou.
V sobotu jsem vyrazil zkontrolovat co déšť provedl se stavem rybí obsádky na Cheakamusu. Tam mě hodil kamarád s tím, že zpátky si domluvím nějakou spolujízdu na internetu. Chytat jsem chtěl začít na známé, velké tůni. Hned při příchodu upoutala mojí pozornost mrtvola velké ryby. Chinook neboli King. Ryba které do metru moc nechybělo. A já v ruce šestkový, pstruhový prut.......Tato tůň je asi nejnáze dostupná na celé řece a tak jsem tu nebyl sám. Na levém břehu několik plavačkářů a na pravém indiáni lovící tradiční metodou. Po náhozu to vypadá jako kdyby do vody spadl balvan a pak se prudce přitahuje a máchá prutem. Co je to za metodu si asi každý domyslí sám. Během chvilky už mají indiáni i první úlovek. V takovém prostředí se mi moc chytat nechce a tak to zkouším jen na chvíli. Pstruzi už tu asi nejsou, jediným úspěchem je malá samice kinga podseknutá za ocas. Balím pstruhový prut, navazuji dvouručák a mizím se podívat nahoru proti proudu. Tam je klid, nikde ani noha. Lososi se tu a tam ukazují prakticky po celé řece, ale o moje mušky nejeví sebemenší zájem. Podle tmavé barvy je jasné, že už nějakou dobu ve vodě jsou a mají myšlenky jen na rozmnožovací akt. Bez záběru scházím jedno místo za druhým až se dostanu k místu přezdívanému hřbitov. Tam už na dálku vidím několik lososů v poměrně mělké vodě u břehu. O přízeň jedné samice se snaží hned několik samců. Vybírám černo-modrou mušku stylu intruder a posílám jí před ryby. Asi na pátý hod se šňůra napne a naviják se prudce roztočí. Je tam! Ryba si to maže dolu po proudu a sedmičkový dvouručák je ohnutý až v rukojeti. Není až tak velký průtok a mám silný návazec. Po pár metrech se mi daří rybu otočit a mohu začít zdolávat. Ryba předvádí další výpad a najednou vše povoluje. Je pryč! Muška stále na návazci, háček neporušen. Buď jsem jí podsekl a vyřízla se, nebo se jí prostě povedlo utéct. Nevadí, přijde další. Moje plány chytat dál ale ruší telefonát přítelkyně. Zapomněla si klíče od bytu. Takže balím a jdu zkoušet stopovat domů. Po pár minutách mi staví chlápek, který ale jede jen do Squamishe. No lepší jak nic. Ve Squamishi to trvá už jen okamžit a jedu směr Vancouver. Lososi jsou tu, asi je na čase pořídit si auto.
Následující týden jsem byl plně vytížen prací a koupí auta, takže přes týden nebyl na ryby čas. Dostal jsem se až v sobotu ráno a vyrazil jsem na rozednění zkusit ústí Capilana z pláže. Fakt, že lososí sezóna je tu, potvrzují zástupy rybářů podél břehu. Pořád ale menší koncentrace na jeden metr než na horních tůních. K vidění jsou všechny techniky od plavané přes vláčku až k mušce. Dovednosti většiny rybářů jsou ale chabé. Tak si alespoň zvedám ego házením. Snadno přehazuji i většinu vláčkařů. Vyvrcholením je záběr a následné zdolání malého coho lososa na růžovou mušku clouser minnow. Rybka má asi 30 centimetrů a chybí jí tuková ploutvička. Mohl bych si jí ponechat. První z moře a na můj vkus malá, tak jí pouštím. Vedle stojící číňaň jen nevěřícně kroutí hlavou. S přibývajícím světlem rybáři odchází a i já zvažuji přesun. Dávám se do řeči se dvěma muškaři. Prý by také jeli na Cheakamus ale jede se nějaký cyklistický závod a silnice bude svedená
do jednoho pruhu. Mluvíme i o muškaření na moři a podávají mi zásadní informaci, že nejlepší je to brzy ráno, když začátek přílivu vyjde na rozednění. Se stoupající vodou začnou najíždět nové ryby. Na závěr se mě ptá, kde kupuji mušky. Vytahuji krabice a říkám že nekupuji, ale vše je moje práce. Má z toho oči navrch hlavy. Tak mu dávám pár mušek, popřeji hodně štěstí a mizím k autu. I přes všechny informace se rozhoduji zkusit Cheakamus. Nápad to nebyl zrovna nejšťastnější. Dopravní situace je opravdu tragická a cesta která trvá normálně 45 minut mi nyní zabere přes 2 hodiny. Je opravdu vedro a ryby nejeví žádnou aktivitu. Občas nějaký king vyskočí, ale na mušky se ani nepodívá. I tak to byl další zajímavý den na řece. U břehu pozoruji boj 3 samců o přízeň samice. Samci na sebe vzájemně útočí a snaží se odehnat jeden druhého. Naráží do sebe a koušou se do těla. Vítěz pak získává právo oplodnit jikry samice. Příroda je prostě úžasná. Po tomhle divadle to balím a jedu domů. Naštěstí už je po závodě a cesta netrvá déle než normálně. Víkend jsem zakončil ještě nedělní brzkou vycházkou na moře. Na rozednění jsem tam byl skoro sám, lidi se začaly objevovat až se začátkem přílivu. Nikomu to však nebere. Až náhle klid a šumění vln přehluší hurónský řev. Vláčkař po mé pravici má na prutě slušnou rybu. Řve u toho jak paviján a rve rybu smykem z vody. Ta se mu odvděčuje tím, že mu padá z háčku. Přeci jen tu nějaké ryby jsou a tak vydržím ještě hodinku. Jediný úspěšný lovec je ale tuleň u opačného břehu. Nahnal lososa(y) na mělčinu a jednoho si odnáší k snídani. Slunce začíná pálit a tak i já jdu domů na snídani. Protože bylo krásné počasí a v pondělí svátek, rozhodli jsme se využít pěkného počasí a vyrazili jsme na dvoudenní výlet na kaskádu jezer Joffre. Z internetovch článků jsem vyčetl, že ve spodních dvou jezerech jsou pstruzi duhoví a tak muškařský prut nesměl v batohu chybět. Na spodním jezeru bylo moc lidí, tak jsem prut vytáhl až na prostředním. Díky deštivému a studenému počasí tubylo málo lidí. Chytal jsem asi hodinu a dostal pár menších duháků. Píšu to spíš jen kvůli tomu, že prostředí bylo naprosto úchvatné a chci se podělit o fotky.
Uprostřed týdne mám na řece Vedder sraz s jihočeskou výpravou. S jedním z nich jsem si pravidleně psal a informace nejsou moc pozitivní. Jsou tu již 2 týdny, projeli co se dalo a úspěchy mizivé. Vrátili se tedy zpět k Vancouveru a tak jdeme zkusit ulovit nějaké ryby společně. Je horké a slunečné počasí a tak ani naše vyhlídky nejsou nijak růžové. Zkoušíme několik dobrých míst na řece Vedder, bohužel bez úspěchu. V tomhle počaí má asi smysl jen brzké ráno. Musím do práce a tak kluky opouštím s radou ať jedou na Vancouver Island. Podle všeho je tam situace nejlepší. Druhý den tam přejeli a do konce pobytu se jim přeci jen nějaký ten losos povedl. Já se však nejvíc těším na pátek. Přiletí kamarád Mamut a budeme chytat společně s dalším kamarádem Dádou, který už tu je na líbánkách. Někteří z Vás si možná vzpomenou že právě za Dádou jsem byl při své první výpravě do BC. Kluci mají sraz v pátek na letišti a z něj míří rovnou do městečka Whistler. Tam máme půjčenou chalupu na víkend. Já za nimi dorazím v sobotu večer. Nemůžu se dočkat. Když dorazím na chalupu, kluci tam ještě nejsou. Prý jeli na Cheakamus. Dorazili až za tmy.Jaké krásné shledání. Sice nic nechytli, ale Mamut z toho má oči na vrch hlavy. Vyprávíme, plánujeme a popíjíme až do brzkých ranních hodin. To se samozřejmě projeví na vstávání, nikomu se moc nechce. Máme ale před sebou 3 týdny rybaření a tak není kam chvátat.
Po snídani se ujímám Mamuta a beru ho na říčku Birkenhead, která není z Whistleru daleko. Kamarád je z místní přírody absolutně unešen. Doražím ho když staneme na břehu řeky. Hory okolo, čistá voda a v ní desítky červených lososích těl. Konec tahu lososů sockay. Na ně jsme sem ale nepřišli. Zaprvé je to zde zakázané a zadruhé na konci své pouti nemají o nástrahy vůbec zájem. Naším cílem jsou místní pstruzi a siveni, kteří následují lososy a požírají jejich jikry. Malá řeka jako je Birkenhead je k nymfování s napodobeninami jiker ideální. Ukazuji kamarádovi slibná místa a nechávám ho chytat jako prvního. Je tu přeci na návštěvě. První záběry na sebe nenechají dlouho čekat. Ryby to nejsou největší, ale naprosto přírodní a krásné. Mamut je v sedmém nebi a já nemusím ani chytat, stačí mi ho pozorovat a vidět tu radost. Kamarád se zasekl na slibném proudu kde mu za muškou ryby vyjíždí ale nedaří se mu je sekat. Já zkouším jedno boční koryto řeky. A je to dobrá volba! Návazec ztěžkne a na konci se zmítá slušný siven! Volám na kamaráda ať to jde zkusit za mnou. Několik hodů a má záběr i on. Konečně slušnější ryba. Opatrně zdolává a navádí rybu na mělčinu. Tam jípodebírám. Uděláme pár fotek a pouštíme rybu zpět. Mamut svítí jako sluníčko. Ať si kdo chce co chce říká, chytat sám není špatné ale nic nepřekoná sdílenou radost. Projdeme boční rameno ještě kousek proti proudu a přináší nám to další, menší úlovky. Objevili jsme i další slušné siveny, ale asi už o nás ví a tak nejeví zájem. Dál už je koryto dost zarostlé a já nehodlám riskovat setkání s medvěděm a tak se otáčíme. Níž po proudu je hlavní koryto lemované mrtvolami lososů king. V povzdálí vidím i medvěda. Kamarád je ale někde pozadu a tak si na první setkání bude muset ještě počkat. Raději vyklizujeme pole a přejíždíme na další místo. Vyprávím kamarádovi jak jsem zde chytal na jaře a kde jsem chytil velkého cuthroata. Dnes je však o poznání méně vody. I tak je ale okolí úchvatné jako na jaře. Ten den jsme si opravdu užili. Shledání po měsících v krásné přírodě a na rybách. Co víc si přát! Spoustu menších duháků, několik pěkných sivenů a whitefish. Den jsem zakončil nádherným sivenem přes půl metru, za kterým jsem se i proběhl. Teď už jen dlouhá cesta do Vancouveru a vstříc novým zážitkům do dalších dní.
Pondělí mi vyšla noční směna a tak beru Mamuta do Chilliwacku na řeku Vedder. Sezóna už je v plném proudu a na řece je tak hlava na hlavě. Všechny národnosti, všechny techniky. Rybám se ale úplně nechce. Ne že by tu nebyly, ukazuje se jich dost. Jak coho tak king. Tak si alespoň trénuju hody s dvouručákem. Najednou se šňůra prudce rozjíždí a já dostávám ránu kličkou přes prsty. King mi během vteřiny vymotává celou šňůru a metry backingu. S rybou se nedá vůbec nic dělat. Po pár desítkách metrů se mi ji daří zastavit a pokouším se jí přitáhnout zpět. To se mi daří až na hranici podkladové a muškařské šňůry. Pak se mi ryba vypíná. V proudu pod námi zdolává jeden rybář lososa za lososem a tak ho jdeme zkontrolovat. Na plavanou s jikrami zde chytá kingy. Zkoušíme to z druhé strany ale o mušky zájem nemají. Asi pátou rybu rybář zabíjí a ptá se jestli nemáme nůž na kuchání. Bere si pouze jikry a rybu nám nabízí. Chceme vlastní a tak s díky odmítáme. Naše chyba, do konce chytání jsme neměli už ani záběr. Navečer musím do práce tak to odpoledne balíme. Mamuta předávám Dádovi a domlouváme pěti denní výpravu na Vancouver Island. Kontaktuji kamaráda Míru co tam žije již několik let a probírám s ním možnosti rybolovu. Domlouváme si sraz na středu kolem oběda. Už se nemůžu dočkat.
Po noční směně v práci jsem toho zrovna moc nenaspal a už zvoní budík. Nakládáme auto vybavením a míříme do Horseshoe bay na trajekt. Snad se trochu prospím alespoň tam. Máme parádní počasí a tak místo spaní se spíš kocháme okolím. Letošní podzim je obzvláště teplý, po dešti ani památky. I to je důvod proč zatím lososi moc nejdou. Z přístavu to máme ještě cca hodinu k Mírovi do práce. Tam nad mapou diskutujeme kde, co a jak. Na jeho přání zde neuvedu názvy řek, kam nás poslal. Plán je takový že budeme dva dny chytat sami a pak nás vezme na druhou řeku, kterou budeme chytat i s využitím kánoe. Míra nás varuje před medvědy a také je skeptický k našemu autu.Cesty jsou jen štěrkové a ne moc dobré kvality. Navíc s velkým provozem aut svážejících dřevo. Je ale sucho, tak by jsme to měli zvldánout. Není čas ztrácet čas, cesta je to ještě dlouhá. První část po asfaltu je bezproblémová. V poseldní vesnici ještě doplňujeme benzín a zásoby a pak už nás čeká asi 60 kilometrů po stěrku. Naše Corolla sice není tereňák, ale dává cestu statečně. Příroda na ostrově je pravá divočina. Původní prales s velkými stromy porostlými lišejníky a mechem. Velký zážitek i pro mě, nikdy předtím jsem tady nebyl. Po necelých 2 hodinách jízdy nacházíme místo kde máme parkovat. Rychle se obléct do rybářského a hurá na ně! Cestou k vodě potkáváme místního muškaře. Nic moc nechytil, ale za to viděl 3 medvědy tak ať prý jsme na pozoru. Máme veškerou dostupnou výbavu proti medvědům, tak snad bude vše v pořádku. Prvního medvěda vidíme asi po 5-ti minutách. Naštěstí tu žijí jen černí medvědi - baribalové a nikoliv grizzly. Řeka má nízký průtok a lososi se ukazují všude. S aktivitou je to ale stejné jako na pevnině. První úspěch připisuji asi po hodině v podobě cca 40 cm dlouhého cuthroata. Na řece nejsou žádní rybáři, tedy kromě medvědů. Těch vidíme asi 5. Alespoň někomu se daří lovit lososy. Po pár hodinách chytání se dostáváme k velké tůni plné lososů o které nám říkal Míra. Tady už chytají další 2 rybáři. Ve srovnání s pevninou to ale není nic. Místa je dost pro všechny. Ryb také, převažují kingové a občas je vidět pár chumů. Všechny ryby poměrně dost barevné a bez zájmu o nabízené mušky. Nedá nám to a tak chytáme a chytáme. Ze soustředění mě vyruší šramot za zády. Otočím se a pár metrů za mnou stojí obrovský jelen wapiti. Nádherné zvíře! Ještě bližší kontakt s místní faunou má rybář na druhém břehu, kterému medvěd přišel skoro za záda. Rybář to pak balí a odchází. Jsme tu už jen my. Plné nasazení nese své ovoce a Dáda konečně zasekne prvního lososa výpravy. Je to chum a statnečně se brání. Až při focení nám dochází že už je dost šero a asi by jsme tu už neměli být. Ještě pár hodů! Jako obvykle. Světla ubývá a tak rezolutně vyhlašuji posledních 10 náhozů. Během těchto posledních hodů jsem se dočkal záběru já i Mamut. Bohužel oba podseklou rybu. Já chuma a kamarád kinga. Mamut je naprosto unešen ze síly kterou ryba má. Pustit a zpět k autu. To už je skoro tma a začíná mi být jasné, že cesta zpět nebude procházka růžovou zahradou. Čelovky na plno, rolničky, koledy a jde se. Pro jistotu do ruky kameny a světlice zvané Bear Banger. Předtucha se vyplnila a prvního medvěda potkáváme uprostřed brodu přes který musíme také. Domluva křikem a kamenem funguje a medvěd ustupuje. Čeká ve vzdálenosti asi 30-ti metrů aby se mohl vrátit až projdeme. Pokračujeme dál. Ze křoví před námi se ozvou podezřelé zvuky. Když tudy projdeme, vidíme mokré stopy vedoucí z vody. Musel tu být další těsně před námi. To se opakuje ještě asi dvakrát a konečně jsme u auta. Dost silný zážitek. Trochu bloudíme při hledání kempovacího místa a potkáváme ještě posledního medvěda na cestě. Kemp jsme nakonec našli. Stavíme stan, rozděláváme oheň a u piva a večeře probíráme zážitky. Rybářský zápal dnes překonal zdravý rozum. Tohle se již nesmí opakovat. Hlavně že všechno dobře dopadlo a můžeme se těšit na další den na stejné řece.
Ráno zahájíme setkáním s medvědem na cestě. Je jich tu opravdu požehnaně. Parkujeme na stejném místě. Na horním úseku jsou 2 průvodci s klienty a rovnou jdeme na tůň kde jsme včera končili. Ryb je tu opravdu hodně. Den zahajuji krásným kingem kolem 90-ti cm. Dáda přidává dalšího, bohužel za hřbet. Uvolňuji flek mamutovi a jdu o kousek níž. Mamut záhy přidává chuma. To je radosti! S přibývajícím světlem aktivita ustává. Voda je krásně čistá a tak můžeme pozorovat desítky, možná i stovky lososů. Nedaří se nám je přimět k záběru, jen občas nějaký zabere tělem a to se nepočítá. Další záběr přichází až po hodině a je to malý, nedospělý king zvaný jack. Tyto ryby ryby nejsou pohlavně dospělé a nemůžou se třít. Mají je i další druhy lososů. Ryba je úplně stříbrná a na svojí velikost bojovná. Ze stejného místa mám ještě několik drbanců a nedaří se mi zaseknout. Vylezu tedy na padlý strom nad vodou abych se podíval co to je. Přímo pode mnou stojí několik velkých kingů a kolem nich jako bodyguardi hejno jacků. Jsou hodně rychlí a do mušky spíš jen narážejí. Z dalšího stromu Dáda naviguje Mamuta kam má házet, kde jsou ryby. Svítí sluníčko a je opravdu krásný den. Ryby jsme také chytli, tak co si víc přát? Jdu se podívat kousek proti proudu, kde chytá postarší pán. Podle ohnutého prutu se mu docela daří. Ptám se jestli chce pomoct vylovit rybu a on jen přikyvuje. Navádí lososa na mělčinu a já ho chytám za kořen ocasu. Krásný chum! Rybu pouštím a dávám se s ním do řeči. Snaží se chytit nějakého méně barevného chuma do udírny. Používá jen olůvko a na háčku kousek svítivě zelené bavlnky. Nahodí, nechá vyklesat a pomalu stahuje. Rybám pak nástrahu vlastně navleče do otevřené tlamy. Nakonec z něj ještě vypadne, že má ruské předky. Nabízí mi lok z placatky na seznámení. Neodmítám. Vybírám malou svítivě zelenou mušku a jdu chytat nad něj. Za chvíli přichází i kluci. Během chvilky první podseklý chum, pak další kolem 90-ti cm za tlamu a další podseklý. Ryby jsou velmi silné a zdolávání náročné. Je čas na pauzu. Sluníčko krásně hřeje a tak na břehu vytuhnu jak mimino. Dáda taky. Probudí nás až hlad. Je čas na oběd. Cestou k autu potkáváme poměrně dost rybářů. Průvodci s klienty jsou stále na svém místě a tahají rybu za rybou. Většina jim padá tak se domníváme že jsou všechny podseklé. Během našeho oběda se vrací k autu a odjíždějí. Nedá nám to aby jsme to tam po obědě nezkusili. Ryby nám to berou maximálně hřbety. Zato medvědů je okolo jak naseto. Nejvíc jich naráz vidíme 6 včetně samice se třemi medvíďaty na protějším břehu. Lososů je ale v řece dostatek pro všechny a tak žádný komflikt nehrozí. Po předchozích zkušenostech končíme za světla a jedeme zpět k Mírovi domů. Cestou ještě potkáme posledního medvěda a několik jelenů wapiti. U Míry dáme rychlé pivo a krátce shrneme zážitky. Na vyprávění bude dost času cestou. Jdeme spát, vstává se brzy.
Ráno po snídani naložíme veškeré vybavení do dvou aut, na každé jednu kánoi a jede se. Cesta do kempu rychle ubíhá, vyprávíme si zážitky a poznatky z minulých dní a nemůžeme se dočkat až půjdeme zase chytat. V kempu jen zaparkujeme, vybalíme rybařinu a šup do kánoí a přes jezero na řeku. Řeka teče kolem a jezero pouze napájí vodou. U vtoku je obrovská tůň a nad ní plot kde rybáři odchytávají ryby k výtěru. Zakotvíme kánoe a jde se na věc. Je krásně a začínám chytat jen v triku s krátkým rukávem. Ryby se ukazují po celé tůni a první záběr je tu! Zdolávám krásně zbarveného samce coho lososa. Na začátek to není špatné. Další skóruje Dáda a to už je daleko větší ryba a souboj trvá déle. Je to nádherná samice coho. Celá stříbrná v plné síle. Dádův nový osobní rekord. Rybu zabíjí na večeři. Netrvá to dlouho a mám další záběr. Ve stejnou chvíli zabírá ryba i Mamutovi. Kluci nám vyklízí prostor pro zdolávání. První se daří zdolat rybu mě. Je to chinook, částečně zbarvený do svatebního šatu. Kamarádovi to trvá déle a když přitáhne rybu blíž, chápeme proč. Takového coho nikdo z nás ještě neviděl. Vskutku mamutí ryba! Po dlouhých minutách jí navádí na mělčinu a už není problém jí uchopit za kořen ocasu. Neskutečný samec coho o délce 90 cm, na prvního coho v životě to není úplně špatné! Kluci fotí jako o závod a Mamut neskrývá emoce. Chytali by jsme tu dál, ale plán je sjet řeku dolů až k moři a čas utíká jako o závod. Sedáme do lodí a pokračujeme dolů. Několikrát nám pod lodí propluje hejno coho lososů. A jsou to vskutku krásné ryby. O několik set metrů níže si dáváme zastávku na slibně vypadající tůni. Během prvních hodů mi padají 2 velcí coho. To snad není možné! Jako další má na prutě rybu Míra. Opět nádherný stříbrňák coho kolem 80-ti centimetrů. Jako nástraha růžový jig na vláčáku. Dávám taky růžovou a téměř okamžitě mi zabírá menší coho. Rybu pouštím a znovu hážu do stejného místa. Záběr a po prvním výpadu je mi jasné že tohle není malá ryba. Vyráží do proudu. Switchový prut je ohnutý k prasknutí a jen v něm zvoní. Dotahuji brzdu navijáku na maximum a daří se mi rybu zastavit těsně před koncem šňůry. Metr po metru získávám šňůru zpět. Rybu už vidím a je to velký stříbrný coho, přesně takový jakého jsem si přál. Když ho navedu na mělčinu, přichází zklamání. Ryba je podseknutá. To se opakuje ještě jednou. Je čas se posunout dál. Při další zastávce se mi daří zdolat dalšího kinga. Ryba už je dost barevná a moc nebojuje. O kus níže po proudu přichází nečekaná překážka. Řeka je kompletně zavalená dřevem a stromy. Projet ani objet se nedá a přenášet kánoe s veškerou výbavou přes les s hustým podrostem nemá smysl. Vracíme se tedy zpět. Stavíme ještě na tůni kde jsem vytáhl podseklého lososa. Všichni se snaží ze všech sil, ale kromě pár spadlých ryb žádný úspěch. Pomalu se blíží čas večeře, tak na břehu filetuji Dádova coháka a pádlujeme proti proud zpět do kempu. Cestou můžeme na jednom místě vidět 5 medvědů, 3 supy a 2 orly. Všichni hodují na hromadě mrtvých lososů. U vtoku do jezera pracují místních rybáři. Zatahují tůň sítí a odchytávají lososy k umělému výtěru. Protože všechny ryby po vytření hynou, není nutné z nich jikry vymačkávat. Ryby se zabijí a jikry se vyndají "chirurgicky". Těla pak vyhazují na jedno místo. Přesně tam jsme viděli hodující predátory. Dorazíme do kempu a jdeme hodovat taky. Můžu Vám říct že čerstvě chycený coho, upečený na ohni chutná naprosto výborně. Navíc s máslem! K tomu pár piv, vázání much za svitu čelovky a povídání o rybách. Jen víc takových večerů. Také spřádáme plány na další den. Má pršet a my chceme projet horní úsek řeky.
Ráno se probouzíme do lehkého deště, Posnídat, sbalit věci, naložit kánoe a hurá proti proudu řeky. Prvně autem, všechno složit na výchozím bodě. Převézt jedno auto zpět do kempu a druhým se vrátit zpět. Déšť přidává na intenzitě. Neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečení rybáři. Však to znáte. První část naší cesty je brození přítoku naší řeky. Protože je nízký průtok, musíme kánoe táhnout za sebou. Na splouvání je moc málo vody. První náhozy děláme až na soutoku potoka s naší řekou. Slibně vypadající tůň je však prázdná a nemáme ani záběr. Nasedáme do kánoí a jedeme níž. Máme před sebou přibližně 8 kilometrů do tábora a tak chytáme jen ty nejslibnější místa. Po rybách však ani vidu, ani slechu. Okolní příroda je ale úchvatná. Pravá divočina! Vždy když se ukáže slibně vypadající místo, zastavíme a jdeme ho prochytat. Bohužel se stále nedaří do ryb trefit. V jedné z takových tůní posílá míra jiga ke druhému břehu. Okamžitě dostává záběr a ryba od začátku do konce tancuje na hladině. To nebude losos. A taky že ne, je to pstruh duhový - steelhead. Není to žádný obr ale dělá nám všem velkou radost. První lososi se ukazují až kousek před koncem plánované cesty. Jsou to však hodně barevní kingové a nejeví žádný zájem. My o ně taky moc ne, chceme stříbrný coho! Těch vidíme pár až nad zátarasem, který právě rybáři rozebírají. Kvóta ryb na vytření je odlovená, tak zbytek nechávají na přírodě. Když projíždíme horní tůň, nestačíme se divit, kolik ryb je ve vodě. Voda je úplně černá a přes ryby není vidět na dno. Je tam velký provoz rybářů, kteří skládají vybavení a plot a tak sjedeme o jednu tůň níže. Tam se odehrává pravé šílenství, které k lovu lososů patří. A není to množství záběrů, ba právě naopak. Ve vodě je vidět desítky stříbrných ryb, Ty by měly ještě být aktivní a brát. Jenže neberou. Jen se ukazují v proudu a skáčou nad vodu. Můžeme zkusit všechno a stejně nikdo ani záběr. Ze zoufalství už nevím co bych vymyslel a tam přebrodím na druhý břeh u kterého se ukazuje nejvíc ryb. Břeh je strmý a zarostlý, ve vodě napadané stromy. Ale jsou tam ryby! Zkrátka rybářský pud byl silnější než zdravý rozum. Samozřejmě jsem ani nepřemýšlel co bych tam dělal s případnou rybou. Jako naschvál mi po pár náhozech zabírá obrovský losos. Několikrát skáče vysoko nad vodu, rve si šňůru z navijáku a nakonec to završí zajetím pod padlý strom. Párkrát škubne hlavou a tak ukončí mojí tragikomedii. V tu chvíli bych nejradši přerazil prut o koleno. To byla ryba! Rybářskou čest zachraňuje na poslední chvíli Dáda coho jackem, kterého opět bereme na jídlo. Čas na návrat. Cestou opět míjíme predátory hodující na mršinách. Tomu místu jsme přezdívali supermarket. Medvědi tam chodili jak na nákup několikrát denně. Dáme ještě pár hodů na tůni u vtoku ale nic se už nestane. Celý den pršelo, ryby nad námi zvítězily na plné čáře a tak nálada není úplně slavnostní. Všechno se ale mění s příjezdem do kempu. Kouzelná správcová nám říká že máme u našeho kempovacího místa večeři. Jak kdyby to tušila že dnes dopadneme jak sedláci u Chlumce. Teplý stew (něco jako guláš) a dort je dostatečnou náplastí za studený a neúspěšný den. Správcová má zase radost ze zajímavě zbarvených kamenů, které jsem jí přivezl z horního toku řeky. Chtěla ať jí nějaké přivezeme, když najdeme něco zajímavého. Míra se s námi loučí a spěchá domů za rodinou. My dovazujeme utrhané mušky, pečeme lososa a debatujeme s kanadskými sousedy. Před půlnocí jdeme na kutě. Zítra nás čeká poslední dopoledne chytání tady na ostrově.
Ráno prší a nikomu se po včerejším výprasku nechce z teplého spacáku. Nakonec se ale odhodláme, posnídáme a znovu přes jezero. Máme jen pár hodin a tak je trávíme na tůni u vtoku do jezera. Ryb je tam pořád dost. Troufnu si tvrdit že několik set. Buď děláme něco špatně a nebo prostě nechtějí brát. Ať děláme co děláme. Za dvě hodiny intenzivního chytání měl záběr jen Mamut a ryba mu spadla. Já jsem poněkud rozmrzelý. Velký coho byl jeden z mých snů a ulovit ho kolem Vancouveru je prakticky nemožní. Coho tam bývají daleko menší. Je pomalu čas zvedat kotvy a tak vyhlašuji posledních 5 náhozů. Vypíjíme si svůj kalich hořkosti do dna. Já na 3. hod podsekávám plesnivého kinga a mamut na poslední nához zasekává velkého coho, kterého ztrácí těsně u břehu. To už by stačilo. Musíme přejet jezero, sbalit tábor, vrátit Mírovi loď a ještě dojet na trajekt. Správcocvá nám opět zlepšuje náladu domácím dortem. Neskutečná žena. Zůstali by jsme tu nejradši déle, ale čas se nedá nafouknout. Ostrov byl pro nás všechny úplně nová rybářská zkušenost a Mírovi patří velký dík za rady a pomoc!! Tak končí září, po pravdě už je vlastně říjen.
