Rok 2014 byl pro mě ve znamení ukončení studia na vysoké škole. Zapojit se ihned do pracovního procesu se mi nechtělo a ani dál studovat. Proto jsem se rozhodl užít si poslední prázdniny a vycestoval za oceán do USA. Lokace měla být Montauk na Long Islandu. Město se nachází na samém konci ostrova a je přezdívané The End. Strávit jsem tam měl 3 měsíce tak co bych to byl za muškaře, kdybych si nezjistil jestli se tam dá chytat. Zeptal jsem se strejdy Googla a výsledky byly víc než nadějné. Tato oblast patří mezi nejlepší místa ve Státech pro lov Striped bassů ( česky Mořčák chutný, latinsky Morone saxatilis). Vyskytují se zde i další druhy jako je Bluefih ( Pomatomus saltatrix ), Bonito ( Sarda sarda ) , False Albacore ( Euthynnus alletteratus ) a několik druhů platýsů. Navíc YouTube a videa z tzv. Fall Blitz - kdy jsou na podbřeží kolem Montauku tisíce a tisíce bassů na dohoz vypadaly naprosto úžasně. Teď už jen načerpat informace ohledně vybavení a taktiky, navázat mouchy a vyrazit.
Něco málo k používanému vybavení. Prut AFTMA 9-10 o délce 9 stop nebo i kratší. Dlouhé pruty na které jsme zvyklí u nás nemají na moři vůbec smysl. Kvalitní naviják se slanovodní úpravou, dobrou brzdou a dostatečným množstvím backingu - alespoň 100m. Základní šňůra je rychlá intermída, jako doplněk plavoucí a rychle potápivá, případně s potápivým koncem. Návazec musí odpovídat loveným rybám, v mém případě 0.30 - 0,45mm. Pro muškaření z pobřeží je neodmyslitelný doplněk stripping basket - plastový "kýbl" s výstupky do kterého se odkládá šňůra při stahávání a následně pak není problém při házení že by se motala do vodní vegetace nebo jiných překážek na dně. Dále dýchací brodící kalhoty pro lov z pláže - voda není zas úplně teplá a chytá se ráno a večer. Polarizační brýle pro sledování pohybu ve vodě a pro ochranu očí. Speciální oblečení s UV ochranou a ventilací není úplně nutné ale zajistí větší komfort při lovu.
Žádný z výše popsaných druhů není býložravec a tomu odpovídají i vzory mušek. Napodobeniny rybiček, sépií, krabů a jiných živočichů co se zde vyskytují. Základní vzory jsou Clouser minnow, Surfcandy a různé styly baitfish vzorů. Všechno vázané na háčcích se slanovodní úpravou, která zabrání zreznutí a pak nechtěným překvapením při zdolávání ryby. Ve výsledku to znamenalo, že víc jak půlka kufru byla rybařina. Teorii jsem měl zvládnutou skvěle, krabici plnou, tak se můžeme přesunout k praxi.
Cesta i přistání v New Yorku proběhlo hladce, stejně jako následná cesta vlakem do Montauku. Ubytování na motelu, který se stal mým přechodným domovem na další 3 měsíce. Všechno vypadalo perfektně a neúspěch jsem si nepřipouštěl. Realita však byla trošku jiná. Chvilku trvalo než jsem se rozkoukal v práci a městě. Rekreační sezóna právě začínala a proto volna moc nebylo. Po cca 14-ti dnech přišel první den, kdy jsem vyrazil s prutem k moři. Nebyly úplně ideální podmínky - velké vlny a silný vítr, ale nadšení a očekávání bylo větší. Prošel jsem několik kilometrů pobřeží bez toho aniž bych vůbec nahodil. Místa dostupná od motelu se pro muškaření moc nehodila. Nakonec jsem to na pár místech zkusil, ale bez úspěchu. Ostrov byl poněkud větší než jsem si prvně myslel a dostupnost míst vhodným pro lov špatná. Vrátil jsem se poněkud rozladěný ale odhodlaný zjistit další informace a zkusit to brzy znovu.
Výhodou práce v obchodu s pivem je, že přijdete do styku se spoustou lidí a přirozeně i rybářů. Američani jsou velice otevření a ochotně poradí pokud se člověk zeptá. Z několika rozhovorů jsem pochopil, že letošní sezona je opožděná a ryby stále nenatáhly ke břehům a drží se na hloubkách. To mi potvrdili i kamarádi, kteří dělali v docích, kde rybáři denně vozili z otevřeného oceánu doslova metráky ryb. Dostal jsem i několik tipů na místa, kde bych mohl mít šanci s mouchou i když všichni rybáři s kterými jsem přišel do styku, lovili na surfové pruty z pláže nebo vlastnili lodě. Můj problém spočíval hlavně v dostupnosti míst a málo volného času. Pokud děláte do 10-ti večer, těžko se pak dostává na místa vzdálená 5 - 10 kilometrů. Pokud už jsem měl v práci volno, bylo proti mě počasí. Ve dvoumetrových vlnách to nemá vůbec smysl zkoušet. Když bylo počasí alespoň trochu přijatelné, zkusil jsem to na druhém pobřeží, které bylo daleko klidnější. Přes Google Earth jsem si našel místo v docích, kde se dalo vlézt na kamenitý vlnolam a chytat z jeho konce. Strávil jsme tam několik hodin a kromě pár urvaných mušek o dno a zahlédnutí jedné ryby, kterou jsem nedokázal určit, opět bez úspěchu.
Jedním ze zákazníku, kteří u mě v práci pravidelně nakupovali, byl kapitám Anthony z Viking Five star fishing. Probíral jsem s ním možnosti lovu ze břehu a říkal že je mizivá šance něco chytit právě kvůli opožděné sezoně. Na závěr rozhovoru mi nabídl ať druhý den přijdu do přístavu a můžu vyrazit s nimi. Vyplouvá se v 5 hodin odpoledne. Nabídka co se neodmítá. Druhý den jsem měl volno a od rána byla jako na trní. Před pátou už byl v přístavu. Tak mě čekalo trošku zklamání, protože se jednalo o velkou loď na které bylo už asi 40 lidí a všichni vybavení pruty s multiprikátory. Já se svým mušákem jsem vzbuzoval úsměvy a bylo mi jasné že z téhle lodě si nezamuškařím. Každá zkušenost dobrá, tak jsem se nalodil spolu s ostaními. Od personálu jsem si půjčil prut zvící násady od koštěte s multíkem, tak šedesátkou vlascem a pilkrem. Všechny nás poslali na pravou stranu lodě, na levé byli VIP zákazníci a kamarádi kapitána. Vypluli jsme z přístavu a dostali se na volné moře. Výhled na ostrov naprosto úžasný. První zastávka a všichni se jali spouštět pilkry pod loď. Pro mě první pilkrovačka v životě a podle toho to i vypadalo. Občas někdo vytáhnul bluefish nebo sea basse, kterého personál okanžitě gafoval a pak hodil dotyčnému lovci pod nohy, kde rybu nechali doslova chcípnout. Inu jiný kraj, jiný mrav. Zastávek bylo několik, ryb se moc nechytalo a já zůstal bez záběru až do konce plavby, stejně jako přibližně polovina účastníků. I tak to byla zajímavá zkušenost, ale netoužil jsem po jejím opakování i když Anthony říkal ať přijdu příště zase.
Další pokus z pláže proběhl na nejvíce doporučovaném místě - pláž u místního majáku, který je asi nejznámější budovou celého Montauku. Od motelu vzdálený asi 10km a jezdil k němu autobus. Ideální, až na to že americká autobusová doprava je něco asi jako naše České dráhy. Půl hodiny po avizovaném odjezdu jsem odešel ze zastávky a vyrazil pěšky s tím, že zkusím stopovat. Celkem bez problému jsem se k majáku dostal a stopnul dokonce rybáře který mi potvrdil výběr místa ale taky mluvil o opožděné sezóně. Okolí majáku je opravdu malebné místo s vysokými útesy přímo kolem majáku a kamenitou pláží. Dobře jsem si tohle místo pamatoval z videí. Na moři malé vlnky, tak šup do broďáků a na ně! Slušný šok, když vám ta na první pohled malá vlnka hupsne přes hlavu a máte plné kalhoty studené vody. Takže na břeh, vylít vodu, obrátit na ruby a nechat vyschnout, obléct i bundu a znova do vody. Tento den byl jediný, kdy jsem při lovu ze břehu měl kontakt s rybou. Bylo to jak z klasických povídek, kdy se "vázka náhle dala do pohybu". Bohužel po chvilkové jízdě se mi ryba vypnula aniž bych jí zahlédl. Podle síly odporu jsem jí puď podseknul nebo nebyla úplně malá. Druh si vůbec netroufám odhadovat. Vydržel jsem na místě házet ještě několik hodin a pak se vydal na cestu pěšky na motel. V noci mizivá šance že vám někdo zastaví na stopa, takže jsem se opravdu hezky prošel a zaházel si tak, že mě bolelo celé tělo. Holt devítka není to, na co bych byl od nás zvyklý. I ta jedna spadlá ryba mě však udržoval v naději, že je šance chytit rybu i ze břehu.
Asi si říkáte, proč o rybaření v Montauku píšu, když jsem vlastně nic nechytil. Důvod měl ale teprve přijít. V dnešní době internetové komunikace není problém se dostat ke spoustě zajímavých lidí. Od jednoho vyhlášeného specialisty na Striped bassy jsem dostal tip na místního muškařského průvodce Paula Dixona. Okamžitě jsem mu napsal a zavalil ho otázkami na muškaření v místní oblasti. Paul odepsal, že na bassy je brzo ale že je skvělá sezóna na bluefishe a pokud chci, vezme mě na ně. Bylo to jako sen, na člunu s opravdovým specialistou na místní oblast. Trvalo to asi 14 dní, než bylo vhodné počasí, já měl volno v práci a mohl jsem vyrazit do přístavu na domluvené setkání s Paulem. Chvilku mi trvalo než jsem našel číslo mola kde měla kotvit jeho loď. Nakonec se povedlo. Přivítal mě usměvavý šedesátník. Nalodil jsem se k němu na asi pětimetrový člun, osazený třísetkoňovým motorem. Už jen to slibovalo zábavný den. Po zdvořilostním rozhovoru se mě Paul zeptal jak jsem na tom s muškařením na moři. Řekl jsem mu o svých zkušenostech z Dánska z lovu mořských pstruhů a on mi i přesto dal rychlé školení jak se mořské muškaření liší od toho našeho, sladkovodního. Hlavně zdůrazňoval techniku provedení záseku. Nikdy ne prutem jako třeba u suché mušky, ale prvně zásek rukou přes šňůru a pak až prutem. Pro mě celkem známá věc. Další věc co zdůraznil o bluefish byla, ať si dávám pozor na jejich zuby, třeba při focení s úlovkem. Bluefish vám ukousne prsty nebo pokouše obličej a ani nemrknete. Hned po školení zkontroloval mojí výbavu. Devítkový prut zhodnotil jako ideální, na navijáku mi dotáhnul brzdu na maximum, intermediální šňůra byla ok, jen návazec mi okamžitě vyměnil. Místo mojí 0,38 mi na konec šňůry navázal asi 0,60 fluorocarbon a na ten dal ocelový drát s muškou. Prut uložil do stojanu, řekl mi ať si sednu a pořádně se držím. Nastartoval motor a mohli jsme vyrazit.
S lodí jsme doslova letěli přes vlny kolem celého ostrova, než jsme se dostali na vhodné místo. Vlezli jsme na příď a s polarizačními brýlemi byly krásně vidět velká hejna bluefishí. Sice mimo dohoz mušákem, ale na to měl Paul jednoduchý trik. Vzal si vláčák osazený velkým poperem bez háčků, řekl mi ať se připravím na přídi s vymotanou šňůrou a čekám až mi je dotáhne na dohoz. Popa odhodil asi 80 metrů a začal rychle stahovat. To co se dělo potom připomínalo útok piraní. Bluefishe atakovaly nástrahu z obou stran a celé hejno jí následovalo k lodi. Jakmile byly asi 30 metrů, přišla moje chvíle. Přesný hod před hejno a rychle stahávat. Okamžitě se několik ryb oddělilo od popa a začalo pronásledovat mojí nástrahu. Paul zakřičel ať jim zastavím a znova to rozjedu. V tom to přišlo! Díky čisté vodě a polarizačkám jsem měl útok v přímém přenosu. Zásek do tvrda a ryba okamžitě vypálila na volné moře. Podle instrukcí průvodce jsem přeběhl dozadu k motoru a už jen sledoval jak mi projíždí konec šňůry ven a následuje podklad. Při prvním pokusu zastavit roztočený naviják jsem dostal takovou přes prsty, že jsem si už další pokus rozmyslel a počkal až se ryba aspoň trochu unaví. To znamenalo, že mi vymotala asi 40 metrů podkladu plus 35 metrů šňůry s návazcem. Pak začalo přitahování ryby k sobě. Žádné hraní jako to známe z našich pstruhovek, ale tvrdé zdolávání silou. Ryba provedla několik výpadů kdy opět vytáhla několik metrů podkladu a asi po 10-ti minutách se nechala přivést k lodi kde jí Paul vylovil. Neskutečná euforie, první zdolaná ryba v Americe a ne zrovna malá. Měla určitě přes 80 centimetrů. Focení k takovému zážitku neodmyslitelně patří, stejně jako následné puštění ryby zpět do oceánu.
A hurá znova na příď pro další rybu. Několik hodů a scénář se opakoval, druhá bluefish. Ta se mi po delší jízdě vypnula. Nevadí, v okolí lodi byly vidět další hejna. Stejným způsobem jsem nakonec měl během dvou hodin asi 10 ryb z nichž jsem 7 úspěšně zdolal. Největší z nich měla kolem 90-ti centimetrů a vytočila mi dobrých 70 metrů podkladu. Kromě jedné si podklad vytáhly všechny ryby. Když jsem Paulovi říkal že za ty 2 hodiny jsem měl podklad venku z oček víckrát než za celou muškařskou kariéru u nás, jenom se smál. Když se dobře bavíte, čas utíká neskutečně rychle. Paulovi volala manželka a museli jsme se vrátit zpět do přístavu. Paul mě hodil na motel a domluvili jsme se že spolu ještě vyrazíme pokud to čas a podmínky dovolí.
S Paulem už jsme bohužel společný volný čas nenašli. Ten den na vodě s ním byl ale jeden z mých nejlepších rybářských zážitků vůbec a nikdy na něj nezapomenu. Do konce pobytu jsem se dostal k vodě asi ještě 3x ale bez nejmenšího úspěchu. Přesto nelituji že jsem si s sebou výbavu vzal. Na závěr ještě vzkaz pro Paula: "Thank you very much Paul, again. You made one of my best fishing days ever. Never forget. I hope we see soon."
