Jestli existuje to nejideálnější období na lov opatrných ryb, je jím právě květen, má nejoblíbenější část roku, tedy alespoň z pohledu rybářské mysli.
Je to přesně týden co jsem se vrátil z první delší výpravy a již plánuji výpravu druhou, i když pravdou je, že plány na květen už spřádám takřka od konce předešlé sezóny. Snažím se do toho měsíce nacpat co nejvíce delších výprav v naději, že trefím přesně ten okamžik, tu správnou teplotu vody, prostě, že budu ve správný čas na správném místě. Ryby těsně před třením ztrácejí svou opatrnost a některé kusy lze dostat na háček pouze v tomto období, nemluvě o jejich váze.
Přijde to tedy nyní?
Je teď ten správný čas?
Někdy se přeji bydlet hned někde vedle nějaké lepší vody, jak já závidím rybářům co jsou hned u Orlíku, Labe nebo Dyje. Vysočina je v tomto směru zabitá, všude na ryby daleko, takže díky minimu informaci je to vždy tak trochu sázka do loterie. Sázka, jejíž šanci nám ještě značně snížil výběr lokalit po incidentu s rybářskou stráží minulý týden. Velká část lokalit je pro nás tedy z kola ven.
Kam tedy vyrazit? Michal může pouze jižní Moravu a ještě až v pátek po práci. Vše proti, ale něco vymyslet musíme.
Já preferuji řeku, on stoják, já když už stoják tak malý zapadlý revír, on by nejraději D5. Tak nám začíná kolotoč nápadů a dohadů. On je optimista a já spíše realista s trochou pesimismu v krvi. První plány tedy tlačí kolega na D5, jenže mě se nechce riskovat hledání místa na totálně obsazené pětce a ještě riskovat problémy s bivakem, nemluvě o mém odporu ke stojanům pod pruty. Další návrh tedy padá na Bulhary, ale od nich skrze problémy s CHKO a bivakováním nakonec také ustupujeme. Když tedy hodně zkrátím třídenní roj nápadů, vyhrává soutok Jihlavy a Svratky, ryby tam z D6 zajisté zajíždí a já mám svou řeku. Nakonec se daří změnit i termín odjezdu neboť se Michal uvolní již ve čtvrtek po práci. Já díky stále stejnému omezení provozu pracuji pouze do středy, tak mám celý čtvrtek dopoledne na pohodlné balení.
Výběr krmení
Dlouho jsem přemýšlel co vše sebou připravit a v jakém množství, nakonec vše vsázím na osvědčenou jistotu. První kbelík plním až po okraj všemi průměry absolutní špičky na pořádné ryby a tou není nic jiného než legendární Odyssey XXX, do druhého kbelíku jsem namixoval naopak to nejchytlavější ve všech situacích a tím je bezesporu Pacific Tuna. Pro jistotu přidávám pár věci na Tuning včetně Liquidů a nezapomínám na pestrou škálu plovek. Jak jsem již nakousl v předchozím článku, rád si občas boilies lehce upravuji, možnosti ohledně nástrah a návnad jsou následně neomezené a nemusím tahat další a další druhy krmení. Jak tak balím, tak mi vrtá hlavou ještě absence partiklu, raději tedy ještě vařím tak 2-3 kg tygřáku a poté je zalévám betainem. Teď už jsem kompletně ready.
Po čtrnácté hodině doráží Michal, jako vždy vše rychle do auta, něco málo dokoupit v rámci zásob a razíme. Cesta po D1 je dlouhá a trnitá, myslím, že tu nemusím popisovat aktuální stav omezení, naše hlavní tepna je známá snad po celé Evropě. Transport jsme tedy nějak zvládli a konečně dorážíme k nádržím. Nyní začíná ta práva zábava, cestou necestou, polem nepolem. Razíme si cestu ke Svratce skrze lesy za pomoci pofidérních polních cest, myslím, že náš výběr by potěšil srdce lecjakého offroadového nadšence či tankistu. Když ve finále zahlédnu most přes řeku a vím, že jsme na místě v tu chvíli zase zaplesá srdce mě, tedy do chvíle než se rozhlédnu a zjišťuji, že je plno kam jen oko dohlédne. Možná by se někde mezi něco našlo, ale o takovou rybařinu já nestojím.
Pokračujeme tedy dále na Jihlavu, ale i tam se opakuje stejný scénář. Zkoušíme ještě Jihlavu výše proti toku, ale nijak zvlášť nás to tam nezaujalo. Přecházíme tedy na plán B, přítok D7. Vracíme se tedy cestou připomínající tankodrom zpět do civilizace a u D7 sjíždíme k přítoku. Jestli nad D6 bylo plno tak nevím jak definovat to co vidíme zde. Odehrává se tu něco co nikdy nikdo z nás dvou neviděl. Celý přítok až do Drnholce je lemován bivaky a dokonce i velkými stany, lidi popijí a grilují. Všude kolem pole aut, že by se jich člověk nedopočítal. Obavám se, že tohle rozvíří již takto napjatou situaci a už si tu nikdo nikdy normálně nezachytá. No jo, ale co teď? Po cestě kolem přeplněné lokality tedy spřádáme plán C.
Plán „C“
Michal jezdí už x let na jednu zapomenutou menší vodu, není to sice zrovna za rohem, ale nikdo tam moc nechodí a je tam klid. Všude kolem je krásná příroda a samozřejmě pár zapomenutých kaprů. Je nám jasné, že tato voda bude možná tak o jedné rybě, ale každý kapr z této lokality blížící se alespoň k hranici 10 kg bude stejně cenný jako 25 kg z D5.
K vodě dorážíme dosti v podvečer a značně znaveni. Místo na které jsme si dělali zálusk je dle očekávání prázdné a můžeme tedy chystat zázemí. Během chvilky už popaměti a možná i trochu strojově stavíme přístřešky a chystáme pruty. Až teď když nad tím přemýšlím, tak se musím pousmát nad systémem, který mám již mnoho let zažitý. Vše stavím stále stejně, vždy ležím stejně a každý kousek výbavy je vždy na stejném místě. Mám to takto prostě rád a má to svou logiku, takto uspořádaný systém mi usnadní práci ve spěchu a ještě více po tmě.
Na poslední chvíli ještě s posledními zbytky světla vybírám dvě místa pro své montáže. Vzhledem k přírodnímu vzezření této vody je to ráj sám o sobě. Všude popadané stromy a z vody trčící pařezy. Jediná nevýhoda, anebo možná i výhoda, je hloubka, voda před námi je za mnoho let natolik zabahněná, že lovíme místy pouze ve 30 cm až 50 cm. Bahno je tu černé a velmi zapáchá.
Tak trochu na krev
První místo pro svůj levý prut vybírám u spadlého stromu na protějším břehu, odhadem 60-70 m, druhý prut půjde k protějšímu podemletému břehu. Obě místa jsou dobrá, ale levému u spadlého stromu věřím nějak více. Na tento prut ke stromu připravuji návazec ze ztužené šňůrky Synx Stiff Coated Braid Dark 25lb a háčků Wide Gape Straight velikost 6, olovo beru to nejlehčí co mám, v tomto případě 64 g, před extrémním bahnem mě nezachrání ani PVA. Pod háček našívám jednu osmnáctku Pacific Tuna lehce odlehčenou půlkou plovky stejné příchutě a ještě aby na smradlavém bahně vynikla máčím montáž v dipu taktéž Pacific Tuna. Pár peletek do PVA, doufám, že v kombinaci s lehkým olovem zapadne maximálně do jemné vrchní vrstvy sedimentu a vše letí se zaklipovaným vlascem přímo ke stromu.
Dle Michala přehnaně riskuji, ale já své strategii věřím a montáž posílám opravdu na krev, sotva metr od spadlého stromu. Brzdy na doraz a pruty co nejblíže přístřešku, na pruty chci dosáhnout takřka z lehátka. Druhý prut s podobnou montáží jen šňůrkou Coretex Matt 25lb osazuji nakonec kuličkou Equinox jenž mám již nějaký ten měsíc naloženou v Liquidu Hot Chorizo a jen tak samotnou, samozřejmě opět zajištěnou PVA punčoškou, posílám k druhému břehu. Na místo ke stromu ještě nakobruju zhruba dvě hrsti Pacifika a totálně unavený si jdu lehnout. Je deset hodin a já jsem tak unavený, že neudržím oči. Na chvilku přemýšlím, že půjdu pruty opět stáhnout, neboť do půlnoci nevydržím a za dvě hoďky stejně nic nepřijde. Pomalu se rozhoduji a odhodlávám a právě v tu chvíli se mi rozjede levý prut, prut od stromu. Rozjede je trochu silný výraz, signalizátor sice svítí a možná si i jednou pípnul, ale brzda na krev zajistí pouze ohnutí prutu jak luk. Rychle zvedám prut a bez navíjení couvám směrem od stromu a prut držím v krásné parabole. Po pár výpadech ve větvích stromu ryba překážku opouští a já ji dostávám na volnou vodu. Tah je silný a plynulý, velikost ještě nedokážu odhadnout, ale už teď cítím, že se chová trochu divně. Která ryba by se však nechovala divně v takovéto mělčině plné bahna? U podběráku však zjišťuji ve světle čelovky pravou příčinu. Pacific zachutnal skoro metrovému sumci. Když už mám prut venku tak opět přemýšlím, jestli ho jen neopřít, nevyndat i druhý a nejít spát. Beztak tam již sumíci vše vyluxovali. Nakonec se přemáhám a posílám prut zpět a už nyní vám mohu prozradit, že dělám dobře. Půl hodiny po náhozu, lehce po 23 hodině přichází další záběr na stejný prut a už podle souboje vím, že teď už to je kapr a rozhodně ne malý. Tah je plynulý a silný, ryba mi podjíždí pod nohama a já stále ještě nevidím s kým mám tu čest. Po pár razantních akcích mi nakonec zajíždí do stromu u mého břehu, naštěstí jsou větve pouze na hladině a já ho se špičkou u dna vyvádím ven. Konečně ho vidím. Krásný dlouhý šupináč, ve tmě pouze za svitu čelovky nedokážu odhadnout váhu, ale 7 kg má určitě. Moc pěkný úlovek za tak krátkou dobu na takto složité vodě.
Kapra mám konečně v podběráku a chci si ho pořádně prohlédnout, ale pokaždé když na něj posvítím tak se splaší div neroztrhá podběrák. Opravdu extrém, mám co dělat. Pokaždé vystartuje tak, že je na chvilku celý nad vodou, stejný torpédo jako Amur kterého podeberete na první dobrou. Zvedám tedy rybu na podložku a už nyní vím, že je opravdu dlouhý a něco i váží. Rozhodně více nežli 7 kg, nyní když ho zvedám odhaduji tak 10 kg. Měřit ho ani nemusím, má podložka má rovný metr a přesně tak dlouhá je i ryba. A váha? Aby se to dobře počítalo, tak k rovnému metru se přidává na gram rovných 11 kg. Krásná a opravdu silná dlouhá ryba. Snažím se kapra nijak dlouho netrápit, rozbalení provedu za asistence kamery a hned zpět do vody.
Kapr pomalu odplouvá a já už ani nenahazuji a balím i druhý prut. Ironii je, že ještě před chvilkou jsem usínal i v sedě a nyní nemůžu spát, o to se postaral adrenalin.
Ráno mě probouzí budík ve čtyři hodiny, moc se mu to však nedaří a ze spacáku se plížím až se světlem o hodinu déle. Stejně jako včera vše letí na své místo, jen s čerstvou nástrahou. Venku je celkem chladno a těch pár hodin na doplnění energie opravdu nestačilo, zalézám tedy zpět do spacáku a chci se trochu dospat. Jenže ryby mají jiné plány. Ani ne po hodině mi opět vyráží prut od padlého stromu a já zdolávám dalšího kapra. Tento je o poznání menší, ale o to je souboj agresivnější. Kapr hledá překážku za překážkou a já ho z každé postupně vyvádím až k podběráku. Tam si dáme ještě pár koleček než to nakonec vzdá a je můj. Jedná se opět o šupináče, odhadem 5-6 kg. Rybu pouze osvobodím od háčku a ihned pouštím. Prut posílám zpět ke stromu. Jdu zkusit zase spát, ale opět do hodiny záběr. Tentokrát je tah minimální, nejspíš cejn. Nakonec se z toho vyklubal celkem velký karas. Je mi jasné, že spát už nebudu. Jdu si tedy udělat snídani a zkusím vymyslet jak se tu na kapry dostat i přes den, to je čas kdy tu moc aktivní nejsou. Při mých myšlenkových pochodech mě občas vyruší zvuk, který mě začíná značně znervózňovat. Všude kolem nás se již od brzké rána třou ryby, dle velikosti a rachotu zřejmě kapři!
Teď je otázka zda začínají a nebo končí?
Má smysl chytat dále a nebo jet zase o dům dál?
Při těchto myšlenkových pochodech a přípravě na kávu mě opět vyruší jízda od stromu.
Další menší kapřík kolem 5 kg. Je to jasný, zůstáváme!
Místo u stromu je špička, jen co s druhým prutem?
Mám ho poslat taky na produktivní místo?
Nakonec zkouším něco jiného a rozkrmuji flek naproti pod břehem zhruba kilem tygřáku. Zkusím štěstí na Chod, i kdyby se teď kapři nekrmili, zvědavost je jejich nepřítel. Stačí když pojedou kolem. Při čekání na záběr jsem konečně mohl dopsat článek z předchozí výpravy a začít psát tento. Volná chvilka přišla vhod. Mezičas si vyplňuji fotografováním okolní přírody. Prostě super relaxační den. Zrovna si tak sedím a pozoruji vodu, když najednou slyším vyvádějící ryby blíž a blíž. Postupně se k nám blíží zpoza rohu. Když už jsou úplně před námi tak odhalujeme pravdu o kaprech ve tření.
Nejsou to kapři, ale sumci a rozhodně ne malý. Otírají se o sebe a pomalu jedou napříč vodou, připomínají spíše klubko obřích hadů. Nikdy jsem nic podobného neviděl, jsem němý úžasem. Když sumci projeli a vše utichlo, pro změnu přiletí Rybáček a střemhlav se pustil pod vodní hladinu a zpět k nebi. Všude kolem kvákají žáby a vrkají Holuby hřivnáči.
Tohle je ráj
Bez hnutí se v návalu opojení odevzdávám této nádheře, cítím se být součástí tohoto ráje, tohle je okamžik pro který stojí za to žít, na tyto pocity neexistují vhodná slova. Z relaxu mě však po chvilce vytrhává zvuk příposlechu, konečně se rozjel i druhý prut. Kapřík je však menší než ranní karas a je tu tedy důvod pro změnu. Stahuji i druhý prut a připravuji nové montáže.
S jejich provedením jsem sice spokojen, ale zvětšuji velikost háčku z 6 na 4, nechci při boji v překážkách riskovat vyříznutí ryby. Vše připraveno a oba pruty následně posílám k padlému stromu. Jeden více ke koruně a druhý spíše ke břehu. Oba stejně na krev a opět dokrmuji Pacifikem. Vše připraveno na noc a už zbývá pouze čekat. Aby těch přírodních zázraků nebylo kolem nás málo. Kousek od mého přístřešku se právě snaží na břeh vyškrabat bobr. Když zjistil, že to nedá, v klidu si proplouvá kolem mého břehu a ještě mi kousek stahuje vlasec. Neskutečný.
Se soumrakem přichází jemný déšť a já tu s tabletem v ruce píšící on-line tento článek a čekám na noční rybu. Před chvilkou jsem měl padák na právem prutu, ale ryba už tam nebyla. Sedím a poslouchám dopadající kapky na střechu svého bivvy a po očku sleduji izotopy v indikátorech zda se nepohnou. Máme před sebou ještě hodinu lovu. Ze všech stran se ze tmy ozývají zvuky ryb. Něco kapři a velká část sumci. Doufám, že ještě něco přijde.
TORPÉDO
Je 23:20 a je to tu znovu, večer je zde zřejmě top na větší ryby. Ještě před pár okamžiky jsem seděl na lehátku a psal řádky výše a najednou střih a zažívám masakr souboj. Samozřejmě opět na levý prut od stromu, jak jinak. Prut se mi už ve vidličkách ohnul jak luk a já nezaváhal a skočil po něm. To co mě však čekalo bylo jiné. Neskutečný a zničující tah, slyšel jsem jak explodovala vodní hladina když ji ryba rozrazila a bez ohledu na mě letěla do stromu. Ve stejnou chvíli s prutem ohnutým na hraně jeho možností couvám a držím cívku navijáku. Nemám šanci, tah je šílený. Tep mám snad 200 a i přes to, že prší nic necítím, je mi to jedno, teď tu šéfuje adrenalin. Ryba táhne tak silně, že mě donutí udělat zase pár kroku směrem k ní. Najednou se uvolní z padlého stromu a vyrazí do další nejbližší překážky, tou není nic jiného než hromada větví a strom ve vodě na mé straně. To je snad ještě horší, zajíždí mi za strom a já se jí špičkou ve vodě snažím podtáhnout pod větvemi stromu a zároveň ji vyvést z větví ve vodě. Z větví je venku a rázem zajíždí přímo do stromu kousek ode mě. Do tohoto stromu mi zajela zatím skoro každá ryba. A já už vím jak ji dostat ven! Vzápětí je však vše jinak, ryba pod větvemi začne úplně šílet a já už teď vidím, že mám co do činění z monstrem ke 20 kg. Obří hlava a tělo se u hladiny ve větvích stromu ukázali jen na malý okamžik a v tomto případě bylo rozhodně lepší nevědět. Teď se klepu jak osika a modlím se ať vše vydrží.
Tohle může být můj životní kapr! Tahle výprava je neskutečná!
Opírám se do prutu vší silou, vlasec skáče z větve na větev a postupně se uvolňuje, ryba se dere ven, kde je sakra člun?! Proč ho tu člověk nemá když jde o vše!
Ryba ještě párkrát svým obřím tělem rozrazí vodní hladinu a svou váhou láme poslední zamotané větve. V tu chvíli prut prudce uvolní tah a to na okamžik stejně když jsem si myslel, že mám vyhráno. To ne! Sakra proč? Tak blízko, že už stačil jen kousek.
Zničený a vyčerpaný vytahuji montáž z vody. Návazcová šňůrka nevydržela tah a přetrhla se. Nedivím se, kapr pro to udělal maximum a protáhl mě všemi překážkami, které měl k dispozici. Zbytek montáže včetně závěsky na olovo je taky na šrot a závěska je rozkrojená vejpůl. Ani nevím jak dlouho to trvalo, zničený sedám na lehátko s pocitem, který nechcete zažít. Sotva však dosednu, rozsvěcí se druhý Delkim a prut se opět ohýbá. Rychle ještě rozrušený beru prut a couvnu směrem od ryby. I tento prut je u stromu. Tah není tak razantní, ale i tak se ryba snaží o stejný průběh. Když nevyšel strom u kterého lovím, ihned následuje strom u mého břehu. Opět se rybě daří zajet do větví a vypadá to, že přijdu i o ni. To snad není možný. Vlasec poskočí po pár větvích a tah ústava. Ne to ne. Montáž zůstala zaklíněná ve stromě, snažím se ji uvolnit a najednou se mi opět rozjíždí.
JE TAM, NESPADL!!!
Kapr je na volné vodě a já se bez váhání opírám do prutu, nesmím zaváhat a dát mu šanci vrátit se zpět. Na několika málo metrech svádíme opravdu silný souboj, ryba má energie na rozdávání a já veškeré její výpady vykrývám pouze akcí prutu, práce brzdy by tu byla pouze risk. Nakonec naváděním kapra nad podběrák a ukončuji tuhle tahanici. Je přesně půlnoc, lepší závěr doby lovu si nelze snad ani představit. Druhá ryba není žádný velikán, má těsně pod 7 kg, alespoň menší záplata. Michal mi dělá pár rychlých snímku a kapr putuje zpět.
Normálně bych podobnou rybu ani nefotil, bez vážení a fotografií pouštním i větší, ale u této vím již nyní, že bude součástí tohoto příběhu neboť v něm má svou nemalou roli. Opírám pruty o bivvy a jdu spát, budík standardně na čtvrtou. Jenže zkuste po takovéto akci usnout, mě se to daří snad až po hodině. Ráno ve čtyři zvoní budík a já jsem totálně KO, venku prší a mě se vůbec nic nechce. Posouvání tedy budík na pátou, snad bude lépe. Není, další budík nedávám a jdu zase spát.
Je sedm ráno a já se konečně cítím odpočatý. Hra může začít. Připravuji nové montáže a posílám je opět ke stromu. První zase blíže k protějšímu břehu a druhý, ejhle. Druhý věším přímo do stromu u kterého chytám. Zřejmě se mi posunula značka na vlasci a nebo jsem více švihl prutem. Zkouším montáž uvolnit a ve stejnou chvíli co praská vlasec, praská i větev a i s montáží padá do vody.
No nic, znovu tedy motám celou novou sestavu a posílám ji již s jistotou na své místo. Pruty jsou připraveny a já jdu na snídani, venku je celkem nečas. Stále prší a prší. Po klidné a příjemné snídani si dělám kávu a přemýšlím nad ironií tohoto okamžiku.
Aby jste pochopili. Skoro pokaždé když jsem na rybách a jdu si udělat kafe, dostanu záběr. Stává se to tak často, že je to až divné. Několikrát jsem hledal příčinu a spojitosti z logického pohledu a nic, možná jde o čas kdy snídám a piju kávu, netuším. Ironie v praxi je tu, přesně jak jsem právě zmínil, sotva beru kávu do ruky, je to opět tu.
Nechápu, ty ryby to snad cítí a nebo se snad krmí ve stejný čas jako já. 😃
Ryba ohýbá prut až se člověku tají dech, opět se opakuje stejný scénář a já couvám a držím rybu na hraně překážky. Kapr se tak moc snaží do překážky zajet, že mi několikrát vylítne až nad hladinu. Najednou se prudce rozjíždí doprava a další pokus dostat se do překážky je úspěšný. I přesto se mi ho však daří dostat ven, když najednou vlítne přímo do větve, kterou jsem utrhl a na které je stále má montáž a 12 m dlouhý fluorocarbon, který používám místo šokáče. Přitahuji tedy kapra včetně větve, která má více než dva metry. Neskutečný, kdyby to bylo jednoduché tak by to byla zřejmě nuda! Když už je kapr tak 15 metrů daleko rozhodne se vydat do starého známého stromu a to i s větví a montáží jenž táhne. Tak tohle nedopadne dobře. Kapr se ve stromu opět mlátí jak pominutý a větve jen lítají. Naštěstí se mi po nějaké době daří kapra vyprostit a dokonce stále veze mou větev. U břehu se z větve uvolňuje a ještě zkouší několik výpadů. Tohle vše se odehrává v tom největším lijáku a já jsem samozřejmě bez pláštěnky. Nějak mi prostě nedal prostor pro obléknutí 😃. Nakonec končí jeho cesta v podběráku, oblékám na mokré oblečení pláštěnku a jdu ho vysvobodit. Kapr má krásných 8 kg, žádný pupkáč, silná svalnatá ryba.
Cvaknu pouze pár detailů neboť stále moc prší a posílám krasavce zpět do vodního živlu. Rychle připravuji novou nástrahu a chci nahodit, ale to nyní nelze. Déšť je velmi silný a bez PVA to riskovat nebudu. Jakmile se však intenzita deště trochu zklidňuje běžím rychle nahodit. Mrsknu prutem a jen s němým úžasem sleduju jak montáž letí a letí a letí a nezastavuje. Já vůl si v samém spěchu a rozrušení nezaklipoval vlasec. Takže jedna montáž se mi vrátila a druhá se nyní houpe v koruně. Nadávám si jaký jsem blbec. Sedám tedy na lehátko a vše vážu znova. V tu chvíli mi vyráží druhý prut a už když k němu skáču vím, že jsem zaváhal. Byl to přesně ten zlomek vteřiny jenž kapr potřeboval. Ve chvíli když už držím prut se ryba mlátí na hraně větví padlého stromu a snaží se zbavit montáže.
“Musím teď tak trochu přiznat chybu z blbosti. Do dnešního rána jsem totiž chytal s odpadávajícími olovy, ale už mám u sebe bohužel pouze čtyři v rozumné gramáži. Když jsem se chystal, ani ve snu by mě nenapadlo, že záběrů bude tolik, takže jsou již všechna ve vodě. A to byl nejspíš i důvod následné ztráty. Pokud je kapr bez zátěže, montáže se zbaví jen tak, že ji o něco utrhne a nebo se díky zamotání osvobodí. Pokud však olovo zůstane, může díky překážkám a nebo jen při cukání hlavou montáž vyklepnout a k tomu mu samotné olovo ještě dokonale pomůže.”
Rybu tedy držím na hraně stromu, stejně jako některé předchozí, tancuje na místě a snaží se skákat. Prut je opět v plné parabole a já jen čekám co povolí. Ryba je větší a silnější než ta předchozí a proto vím, že nemám šanci, nemůžu ji dát ani milimetr vlasce a zároveň nejsem schopný ji udržet. Děje se nevyhnutelné, kapr se uvolňuje a já prohrávám, ale to k tomu patří.
Nedokážu odhadnout jak moc úspěšně si mi daří emoce tohoto příběhu přenést na vás. Ale i kdybych byl sebeúspěšnější, věřte, že to není nic proti tomu co člověk zažívá při chytání na takto složité vodě. Když držíte metrový torpédo na hraně překážky, vlasec jak struna vedete vzduchem až k rybě, prut je ohnutý k prasknutí do písmena “U” a vy držíte rybu, která skáče na místě jak agresivní pes na vodítku a snaží se za každou cenu doskočit těch pár čísel do stromu kde cítí bezpečí. Vše je jen na tom co vydrží a nebo povolí. Brutální masakr. Prostě síla zážitku.
KONCERT
Jak již víte, předchozí dny brali kapři pouze v noci a ráno. Nyní, zřejmě z důvodu změny počasí je vše jinak. Déšť značně zvolnil a záběr střídá záběr. Ryby nejsou nijak velké, jejich váha se pohybuje kolem 4-5 kg, ale jejich bojovnost je neuvěřitelná.
Hodně ryb mi dnes i padá, Dvě nebo tři už určitě. Vždy chvilku po záběru se vypne. Nevím, vše je stejně, nic jsem nezměnil, naštěstí procento zdolaných je výrazně větší a všechny pěkně do koutku. Nemá smysl to tedy řešit. Záběry tedy pokračují a dokonce ve chvíli kdy přestává pršet ještě zintenzivniti. Několikrát přichází záběr i hned po náhozu. Déšť během dopoledne vystřídal silný vítr, který tlačí vodu přímo na můj strom, to bude zřejmě důvod tohoto rybího koncertu.
Myslím, že tohle je za poslední dva tři roky ta nejlepší výprava.
Během odpoledne s polevujícím větrem aktivita utichá a já mám možnost si odpočinout. Jsem unavený, takovéto tempo se hodí spíše na závody. Můžu být rád, že se to celé odehrává přes den. Pamatuji jednu výpravu před zhruba čtyřmi lety kdy jsem podobný masakr zažil v noci. Ryby začali po setmění a přestali až ráno, chvilkami jsem nestíhal ani nahazovat. A to šlo stejně jako zde o ryby od 7 kg do 16 kg. K ránu už jsem přemýšlel, že prostě opřu pruty o bivvy a vzdám to, jenže to se prostě nedá.
Jdu tedy odpočívat a pokračovat v psaní těchto řádku, před tím však ještě připravuji komplet montáže na večer včetně náhradních. Nyní sice aktivita ustala, ale v noci očekávám, že se to opět rozjezdí. Vše připraveno, článek aktuální až do této chvíle a jdeme čekat. Po sedmé se má déšť opět vrátit a tentokrát bude ostřejší. Původně jsem chtěl vzhledem k předpovědi ukončit rybolov již dnes, ale vzhledem k průběhu tohoto lovu zůstávám až do zítřka, věřím, že se mi toto rozhodnutí vyplatí.
DÉŠŤ
Je krátce po sedmé a předpověď se vyplnila, kapky zatím padají pozvolna a vypadá to pouze jako drobná přeháňka. Jenže tato drobná přeháňka náhle přidává na intenzitě a mění se v řádný slejvák.
Nemusím vám teď snad ani popisovat kdy přišel očekávaný záběr. Samozřejmě v tom nejlepším! Možná bych to měl už čekat a spát rovnou v pláštěnce. Opět startuju k prutu a opět stejný průběh. Jeden strom, druhý strom, prut do písmene “U”. Jsem během minuty totálně durch a ryba lítá z překážky do překážky. Tentokrát je to opravdu bojovník, ne a ne dostat ho ke břehu. Jediné co jsem zatím zahlédl je fakt, že je to šupináč a jeho ocasní ploutev kterou mi dává pěkné na frak. Od podběráku mi jede tak desetkrát a vždy musím lehce pustit brzdu jinak bych ho upálil, tyhle výpady na krátko už mým Horizonem nevykreju. Nakonec se unavuje a já ho podebírám. Šupík je opravdu krásně stavěný i přes svých šest kilo to je pořádný divoch.
Rychle ještě za deště posílám montáž zpět a rychle se schovat pod přístřešek. Uvidíme jestli je tento záběr startem dnešní noci, venku stále leje tak si raději nechávám pláštěnku a koukám z poštovní schránky na špičky prutu. Máme tu poslední noc této výpravy. Třeba přijde opět nějaký mohykán a tentokrát zvítězím já. Čas postupně ubíhá a venku už je tma jako v pytli, déšť chvílemi graduje a dopadající kapky na můj přístřešek se mění v ohlušující rachot.
NOVÁ SORTA
Počítám minutu po minutě a stále po očku sleduji špičky prutů. Rachot dopadajícího deště začíná být deprimující, pomalu se stávám obětí únavy a čas se vleče hlemýždím tempem. Na drobnou chvilku spouštím pruty z dohledu a jen periferně zahlédnu světlo příposlechu, déšť nyní bubnuje tak silně, že přehluší zvuk záběru a jediná indikace je světlo. Rychle ve světle čelovky ostřím na špičky prutů a ve stejnou chvíli se vrhám po svém pravém prutu. Prut, který zatím vydal pouze sporadické záběry je sice kousek od mého hot spotu, ale prozatím byl aktivní pouze minimálně. Opět s prutem couvám o pár kroků a cítím velmi silný tah, večer prostě chodí pěkný ryby. Pomalu stahuji rybu od překážky, ale ta se tentokrát chová jinak. Místo přímého tahu ode mě do padlého stromu směřuje k druhému břehu vpravo, tam přeci nic není, tam nemá šanci. Chyba, kapr moc dobře ví co dělá, to já jsem tady ten kdo netuší. Najednou se vlasec o něco dře a já zůstávám zaklíněn. Ještě chvilku cítím na druhé straně zmítající se rybu, po chvilce však odpor upadá a já kapra ztrácím. Máme tu tedy novou překážku, překážku, kterou zatím žádný kapr před tímto nevyužil. Možná zbytek starého kmenu, možná pařez a nebo jen hodně velká větev, netuším nad hladinou nevidím nic. Prut ještě v rychlosti připravuji a posílám zpět, do konce lovné doby máme ještě hodinu tak uvidíme. Tentokrát se již nic neděje a já opět uléhám a připravuji nástrahy na ráno.
POUZE JEDNA ZBRAŇ
Máme tu poslední den lovu, noc byla šílená a já se cítím jako bych vůbec nespal, počkat, já opravdu nespal! Ve čtyři jsem to totálně nedal, zkouším to opět v pět, stále jsem KO, ale musím, odjezd plánujeme kolem poledne a třeba ještě něco přijde. Posílám tedy montáže na svá obvyklá místa a jdu opět spát, ne však na dlouho. Je lehce po šesté a já startuji ze spacáku rovnou k pravému prutu. Ryba opět vypadá na lehce větší váhovou kategorii a k mému zděšení a překvapení volí stejnou překážku jako kapr v noci, kapra opět ztrácím a to včetně celé montáže. Netuším co tam na tom dně je, ale jak tam zajede, jsem bez šance. Jsem demotivovaný a šíleně unavený, prut i přes to, že mám před sebou ještě tak pět hodin lovu opírám o bivvy a jdu spát. Neuplynulo však ani půl hodiny a máme tu další akci, samozřejmě na zbývající prut z hot spotu. Tady naopak kapr drží standardní scénář a po chvilce končí v podběráku. Jedná se o malého kapříka tak 4 kg. Nástrahu pouze namočím do dipu, přidám PVA a posílám zpět. Montáž je ve vodě něco přes půl hodiny a prut už se opět prohýbá, tentokrát i když jde o rybu z hot spotu, rozjede to rovnou do osudné překážky, jsem přesvědčen, že o ni opět přijdu. Vlasec opět drhne, po něčem klouže a najednou je kapr volný, uf, celkem se mi ulevilo. Kapr má opět jako většina předchozích celkem sílu, několikrát mi ujede, ale nakonec končí v podběráku. Je to krásný šupík tak k 6 kg, rychle ho zbavuji háčku a pouštím zpět.
Ještě tedy poslední nához a půjdu snídat a balit. Nebo alespoň takový byl plán, jenže stále jsem nechal jeden prut v akci a tak akce jede až do úplného závěru. Chvilku po snídani si opět poměřuji síly s dalším bojovníkem, ryba je tentokrát menší a já díky nemalé praxi při vyvádění ostatních z překážek už přesně vím co a jak. Daří se mi jí tedy relativně bez problému navést do sítě podběráku. Do této doby jsem chytl až na dvě výjimky samé šupináče. Rozloučit se se mnou tedy přišel do třetice lisec, lisec jako zrcadlo. Ryba má do 5 kg a skoro co má na délku má i na výšku. Krásně zbarvený liseček s moc pěkným vzorem šupin u ocasní ploutve.
Ryba jde tedy zpět a já začínám postupně balit a sušit část výbavy na slunci. Jak jsem již jednou zmínil a neodpustím si vyzdvihnout znovu, tato výprava byla perfektní, neuvěřitelná, takto si představuji start sezony. Balím a postupně v hlavě rekapituluji a hodnotím. Cítím se i přes veškerou únavu vážně moc dobře a to je to nejdůležitější, to proč toto vše dělám a proč mám rybařinu a pobyt v přírodě tak moc rád.
IRONIE OSUDU ANEB KONEC HOT SPOTU
Vždy když jsem psal v mezičase tento článek a doplňoval informace po každém prožitém dobrodružství, myslel jsem, že už nemůže být lépe a nebo, že už nemůže nastat překvapivější událost. To jsem však ještě netušil jaký sled následných událostí mě čeká.
Věci již mám skoro suché a do plánovaného odjezdu již zbývá tak půl hodiny. Poslední a nebo spíše jediný prut už leží ve vodě spíš jen ze zvyku. Postupně očišťuji bivak, který je tak do půl metru od země komplet od bláta ze včerejšího slejváku. Všude zpívají ptáci a bzučí hmyz, krásný teplý den plný barev a života jak to po dešti bývá. Najednou tuto dokonalou idylku protne šílený rachot a velmi silná rána o vodní hladinu. Otočím se v rychlosti co se děje a nevěřím svým očím. Strom, pod kterým jsem celou dobu lovil a hot spot, který tak dokonale fungoval, zmizel. Strom nevydržel a spadl úplně celý do vody, samozřejmě přímo na zmiňované místo. Místo, které bylo tak navštěvované rybami, místo které bylo tak produktivní, místo které bylo z nějakého důvodu jiné. Podle úhlu vlasce šlo zřejmě o malou díru přímo pod větvemi tohoto kmenu. Myslím, že tímto je místo uzavřeno. Ve větvích jak jsou nyní, již nelze lovit.
Už nyní vím, že jsem zažil něco co už se na stejné lokalitě nebude opakovat, něco co už zde nikdo nezažije tak jako já. To tento okamžik zpečeťuje a dělá ještě více jedinečným. S němým úžasem koukám na tento závěr a v ten moment mi ani nedochází, že můj prut je ještě ve vodě a nemusím zmiňovat kde. Leží přímo pod spadlým stromem.
Tak to je super! Takže tam ještě nechám celou montáž, tak to je opravdu skvělé!
IRONIE NA DRUHOU
Beru prut do ruky a vím, že mám problém. Montáží nejde pohnout z místa. Zkouším se několikrát opřít do prutu a najednou se druhý konec uvolňuje. Opět jsem si musel oddychnou, jenže ještě není vyhráno. Cítím, že jsem nejspíš zahákl zlomenou větev a ta mi činí nemalý odpor. Zkouším tedy několikrát více potáhnout jestli ji neshodím. Jenže větev místo toho aby spadla mi najednou jede přímo do strany. Chvilku přemýšlím jestli jsem blázen a nebo jestli to je nějaký divný špalek, který díky směru tahu a odporu vody jen jede cestou nejmenší odporu. O vteřinu později již mám jasno a nevěřím. Na konci je kapr a je překvapený stejně jako já. Absolutně nechápu jak se to stalo. Je možné, že přesně v moment záběru na něj spadl strom a uvěznil ho? A nebo zabral zrovna ve stejný okamžik kdy jsem zvedal prut a nebo se píchl a pouze zůstal stát na místě a čekal co bude? To už se zřejmě nikdy nedozvím, ale závěr je to neskutečný. Někdo mi toto vše vyprávět tak mu uvěřím tak půlku a myslím si své.
Tímto se mé dobrodružství z jedné zapomenuté vody již opravdu nachýlilo k závěru. Nakládáme všechny věci zpět do dodávky a míříme k domovu.
Sotva opouštíme tuto nezapomenutelnou lokalitu, spouští se z nebe opět déšť a ukončuje jak opona v divadle tento příběh.
Příběh z jedné zapomenuté vody plný zapomenutých ryb.
Samozřejmě jako vždy budu rád za vaše postřehy a názory. Pokud se vám mé příspěvky líbí pošlete je dál, sdílejte na sociálních sítích, prostě vše co vás napadne a já se zatím budu těšit u dalšího článku.
Michal Jakoubek
