Patřím mezi ty, kteří vyhledávají výzvy a určitý posun v činnostech, kterým se věnují. To v posledních letech u mne platí i v rybaření. Rád zkouším mnou nepoznané rybolovné techniky, navštěvuji mnou nechytané revíry. Delší dobu jsem si brousil zuby na mnohým velmi známou vodu a to jedno z tovačovských jezer. Konkrétně Annín. Učarovala mě vodní plocha, která se rozkládá na víc jak 100 hektarech, tak i okolí, do něhož je revír zasazen. Kontrast listnatých lesů a industriální stále fungující štěrkovny s monumentálními pásovými dopravníky, které téměř nikdy neutichají, mne doslova uchvátily. Více než dva roky jsem shromažďoval veškeré dostupné informace. Pro mne byla stěžejní mapa dna, podle které jsem si vytipoval lovná místa. Podzim byl v plném proudu a teplota vody pomalu klesala a tak připadaly v úvahu hlubší partie revíru kam by se ryba měla před zimou stahovat. Potvrzovali mi to i kamarádi. Já měl, ale v záloze ještě místa plytší. Pro jedno z nich jsem se rozhodl. Doufal jsem, že ochlazení nebylo tak citelné a ryba bude rozjetá na větší ploše. Hodně lidí mne od této části jezera odrazovalo z důvodu velké koncentrace menších ryb do dvanácti kilogramů, já ale dávám přednost klidu a místa na hloubkách byly dle mého vkusu až příliš obsazeny. Parťáka na delších výpravách mi dělá můj taťka, s kterým jsme dokonale sehraní. Po příjezdu nastala rutina v podobě vybalení veškerých věcí a zkonstatování, že by bylo záhodno ,,redukovat ", známe to všichni, ale nakonec zjistíme, že je potřeba vše bez vyjímky. Postavení tábora, příprava krmení, prutů, sestavení motoru, echolotu a člunu, no a hurá na vodu najít ty nejlepší místa. Těch před námi bylo dostatek. Dno bylo členité, plné lavic, prohlubní, škeblových polí, potopených keřů, stromů a trav. Maximální vyvážka je stanovena na 200m. Zde jsme umístili jednu tyčovku. Druhá šla podstatně blíž, zhruba na poloviční vzdálenost. Udice rozmístili způsobem, aby si navzájem nekonkurovaly a na každou napíchli jinou nástrahu. Už nezbývalo nic jiného než čekat. Byli jsme připraveni na neúspěch. Moc dobře jsme si uvědomovali složitost jezera. Počáteční nervozitu prolomil hned po zhruba hodině asi 11kg kapřík a my doufali v nastartování série záběrů. Ten den se na břeh podívalo ještě pár menších ryb, které nám dodaly sebevědomí a my přezbrojili na tovačovské tanky. Od té chvíle jsme prakticky vypustili samotné popky a zaměřili se na boilies monstercrab vlastní výroby a to 1x24mm, 2x20mm a 2x24mm. První ráno jsme se vzbudili do nádherného slunečného dne. Hladina byla jako zrcadlo, my popíjeli čaj a v ten moment píííííííp. Pomalá, souvislá jízda. Ryba si brala metry vlasce a byl problém jí na člunu stíhat. Povedlo se zhruba 70m za lovným místem a nastal souboj, nekonečný souboj, který jsme si, my kluci odkojení řekou a věnující se primárně rybaření na ní, plnými doušky užívali. Lov z člunu má své kouzlo. Po podebrání nám oběma spadla brada. První ráno a v podběráku oddychoval opravdový tank. Šupináč se stavbou těla, kterou by mu mohl kdejaký lysec závidět. Neskutečná, obrovská, vysoká koule, u které se ručička váhy zastavila na 19,46kg. Mise splněna a celý týden před námi. Od pondělí do středy počasí neodpovídalo pozdnímu podzimu svými vysokými teplotami přes den, tak i v noci a projevilo se to pozitivně na aktivitě kaprů a počtu záběrů. V podstatě jsme se nezastavili, ikdyž výhody lovu nonstop jsme úplně nevyužili a noci prospali až na pár ojedinělých záběrů. Z nejvzdálenějšího místa přišel ve středu přes den další z klenotů revíru. Tentokrát původem z východu a váhou rovný kilogram přes magickou hranici. Opět zážitek, na který se nezapomíná. Hlásič se ozval v době, kdy jsme zdokumentovávali setkání s jeho mladším bráchou. Bojoval pod člunem jako lev a jeho torpédovité tělo se míhalo jak kdybychom měli na prutu žraloka. 21kg svalů s obrovskou energií. Myslím si, že hlavním důvodem jeho zájmu o jinak čistě masové boilie, byla složka robinred, kterou do něj přidávám. Během středeční noci dorazilo předpovídané ochlazení a s ním i absolutní útlum v aktivitě kaprů. Čtvrteční den i noc byli víceméně bez kontaktu s rybou až na pár násadových. Nám to vůbec nevadilo a snažili se odpočívat a s velkým očekáváním se připravovali na páteční ráno, kdy měl přijít déšť, který měl ustávat až navečer. To byla šance na změnu rybího apetitu. Za svítání vše převozit a čekat co se bude dít. Hotspotů jsme měli hned několik, ale za celý týden fungovalo nejvíc jedno místo, z kterého jsme vydolovali 90% ryb. Ne jinak tomu bylo i po čas deště. Ryb bylo více, v čele se šupináčem 16,6kg s obrovským pupkem nafutrovaným na zimu. Šest dní uběhlo jako voda a my se rozhodli ukončit výpravu o den dřív než byl původní plán. Další z vydařených akcí této sezóny byla za náma a my byli naprosto spokojeni. Poprvé na břehu Annínského jezera a hned ne jeden, ale dokonce více tovačovských drahokamů na podložce. Přeji Všem co nejvíc podobných výprav té, kterou jsme mohli prožít my.
Ondra
