Byl začátek července a my jsme se chystali na 4 denní výpravu na svazový písník.
Vše bylo konečně nachystané a výprava mohla začít.
Když jsme dorazili na místo, začali jsme vybalovat věci, ale ze všeho nejdřív bylo potřeba najít vhodné místo, kde nakrmit a poté také nahodit. To se podařilo, tak jsem zakrmila partiklem spolu s boilie.
Nahodila jsem pruty a mohla jsem se pustit do dalšího vybalování věcí. Když bylo vše hotové, tak už chyběl jen ten záběr, který bohužel první den výpravy nepřišel. To ale nevadí, protože ta pohoda u vody vše vynahradí a hlavně ty krásné okamžiky, které se vám u vody naskytnou…
Šla jsem spát s tím, že druhý den to už bude určitě o něco lepší..
Druhý den, když jsem vstala, samozřejmě musím jako první nahodit pruty. Potom přišla na řadu ranní hygiena… Hlavně nezapomenout na kávu! Bez ní by to nešlo. Další den výpravy mohl začít!
Doufala jsem, že už konečně přijde záběr, ale byl čas oběda a záběr stále nikde. Říkala jsem si jestli někde třeba nedělám chybu, ale byla jsem si jistá, že všechno dělám správně, tak jsem se najedla a pruty opět přehodila…
Stále nic a blížila se pátá hodina. Chtěla jsem zkusit zase něco jiného. Vytahuji svůj pravý prut na kterém byla plovka na návazci ronnie rig…
Přitáhnu si brzdu, začnu tahat a najednou mi to nešlo, někde jsem se sekla. Říkám si, asi hrana… Popotáhnu ještě trochu, ale ta hrana se začala rozjídět. Okamžitě jsem povolila brzdu a zjistila jsem, že na prutě mám nějakou větší rybu. Souboj mohl začít!
Nedal mi ani metr zadarmo. Když jsem ho konečně přitáhla skoro ke břehu, viděla jsem, co to je. Byl to sumec! A ne zrovna malej. Adrenalin narůstal a má radost dvojnásob!
Všimla jsem si, že nebyl seklý tak, že by po nástraze vystartoval, ale byl seklý za ocasní ploutev. Jak jsem stahovala prut, zapřáhla jsem ho za ocas přímo u krmáku!
Už mi bylo jasný, proč měl tolik síly.
Když se mi podařilo ho dostat na břeh, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Měla jsem obrovskou radost a hlavně jsem to opravdu nečekala, byla to obrovská náhoda.
O radost z úlovku je potřeba se podělit s ostatními a také si tak nezapomenutelné okamžiky u vody pořádně zaznamenat. Focení s úlovkem mohlo začít.
Vše proběhlo bez problému, sumec spolupracoval. Ranku jsme mu ošetřili a sumec si spokojeně plave dál.
O můj nezapomenutelný zážitek jsem se hned musela podělit s ostatními, hlavně teda s mými rodiči, protože s nimi tu radost sdílím nejraději.
Poté co sumec zmizel z krmného místa, konečně chodit začaly záběry.
Po hodině a půl se rozjel opět můj pravý prut a tentokrát to byl opravdu záběr od kapra. Vytáhla jsem krásného kapříka, který vážil něco okolo13 kg.
Najednou to přišlo, následoval další záběr, ten už přišel po tmě. Taky kapřík a dokonce vážil podobně, jako ten předchozí. Také okolo 13 kg.
To bylo chvíli před půlnocí, takže už jsem ani nenahazovala a šla spát. Ještě než jsem zahmouřila oči, musela jsem se podívat na fotky mých úlovků. Usínala jsem s pocitem radosti a spokojenosti.
Předposlední den výpravy zpočátku nevypadal moc nadějně. Dopoledne žádný záběr nepřišel, odpoledne se to ale změnilo a na břeh se podíval tenhle krásný šupináč.
Stavbou těla mi připomínal toho předchozího.
Po zbytek dne už byl záběr jen jeden a to tenhle menší lysec, který ovšem také velmi potěšil.
Neděle byla poslední den naší výpravy. Už dopoledne jsme začali balit, abychom na oběd byli doma. Když jsme měli vše zabalené, mohlo se vyrazit. I když se zprvu zdálo, že tato výprava
nebude až tak úspěšná, nakonec odjíždím domů s dalším nezapomenutelným zážitkem, který jsem získala tím, co mám tak moc ráda a to je rybařina!
Petrův zdar!
