Přichází podzim, což je pro řadu rybářů ta část sezóny, kterou se těší přibližně od Vánoc až do října. Každé období během sezóny má své kouzlo, a pro každého z nás její vrchol probíhá jindy. A toto období je ovlivněno především nejoblíbenějšími styly lovu a cílenými úlovky. Říct „jsem rybář“, nebo „chytám ryby“, stačí možná někomu, kdo nemá bližší ponětí o co se jedná, a o bližší informace ani nepotřebuje. Například jako „běhám“. A to je také od sprintu až po maratony přes mnoho rozdílných variant docela široký pojem. Druhů rybářských stylů a rybářské výbavy je nespočet a vzhledem k vývojům nových technologií a vychytávek se čím dál tím víc člení na drobnější a zaměřenější skupinky, které před pár desítkami let nikdo nerozlišoval. Dnes bych se chtěla zaměřit na styl, který je mi nejbližší, ale sám o sobě jde provozovat mnohými způsoby. Je to kaprařina – a především kapraři jsou lidé, kteří se nemůžou dočkat podzimu. V té době, kdy voda začíná chládnout, se ryby instinktivně připravují na zimu a spořádají velké množství potravy. Té přirozené ve vodě naopak ubývá, což jde s efektivností nástrah ruku v ruce.
Představovat kapra obecného je na tomto portálu naprosto zbytečné, toho známe všichni. Když se podíváme čistě z pohledu sportovního rybaření, jedná se o velice bojovnou rybu, kterou lze přesvědčit k záběru nesčetným množstvím způsobů. Kapři berou z hladiny, ze sloupce i ze dna. A až na výjimky, se „kaprařina“ v pravém slova smyslu vyvinula jako oddělený styl lovu ze dna – postaru „položené“. Oddělení kaprařiny od ostatních druhů „položené“ ale nelze definovat přesně, nějakým konkrétním bodem. Kde končí klasické rybaření s cílem cokoli chytit, kdy se na dně máčí moučný červík, když zrovna víme, že na daném revíru berou na červíky i hezcí kapři? Když jsem s tímto článkem začala, a chtěla jsem vymezit „začátek“ kaprařiny, hezky jsem si tím naběhla.
Jako nástrahy totiž můžeme u kaprařiny použít ty umělé, které jsou pro ni nejtypičtější, ať už boilie, nebo pelety, tak i přirozené, jako je například kukuřice, a nebo klasické, jako těsto a pečivo. Takto bychom mohli mluvit i o prutech, i o navijácích a jejich brzdách, nebo o způsobu signalizování záběru – nejklasičtěji pomocí „pípáků“ a swingerů, no a nebo postaru na policajta, a to za i před špičkou prutu. A speciálním odvětvím jsou tužší feederové pruty a nyní velice populární methodfeeder. A teď si představme ten počet možností kombinací, co všechno může být kaprařina….
Pro popsání tohoto stylu jsem proto vybrala výbavu, kterou považuji za „klasickou kaprařskou“ a se kterou se pokusím popsat, jak s její pomocí řeším průběh kaprařské sezóny a různé cíle výprav. Prut – primární část výbavy, by měl být na kapry dostatečně pevný, aby pomáhal jak při boji s těžkou rybou, tak při náhozu na požadované vzdálenosti. Nesmí být však příliš tvrdý, aby dokázal vykrývat výpady kapar při boji a také pracoval v celé délce při náhozech. Tvrdost kaprových prutů se udává v librách, a ideální rozmezí je přibližně 3 – 3,5 lb. Délka tohoto prutu závisí hodně na místě, odkud máme v plánu chytat (mezi stromy, nebo naopak otevřené plochy), ale univerzální a ověřená je klasických 3,6 m. V případě zavážení lodí a následné zdolávání na vodě je lepší kratší, ale to je kategorie sama pro sebe.
U navijáku je klíčová kapacita cívky, která však ovlivňuje jeho celkovou váhu a komfort při manipulaci, takže určitě neplatí „čím větší, tím lepší“. Naprosto dostačující velikost cívky je, když pojme přes 300 metrů silonu, o průměru 0,30 mm. Maximální hmotnost navijáku bych si hlídala přibližně na 600 g. Poté se musíme podívat na brzdu – a to buď pouze přední, nebo i baitrunner (zadní – volnoběžná brzda). Každá z těchto variant má své zastánce. Navijáky s přední brzdou jsou při stejné kapacitě o něco lehčí, méně poruchové, jednodušší konstrukce. Při použití navijáku s přední brzdou musíte regulovat její utažení jak před a po náhozu, tak v průběhu boje. V případě použití baitrunneru je váha navijáku o něco větší a je důležité dbát na výběr kvalitní značky a typu ještě pečlivěji. Na druhou stranu umožní nastavit přední brzdu do pozice nejvhodnější na zdolávání ryby, a při čekání na záběr mít „odklaplou“ zadní volnoběžnou brzdu. Rozdíly mezi přední brzdou a baitrunnerem jsou tedy srovnatelné například s výběrem mezi manuální a automatickou převodovkou, co se týče požadavků, ceny, komfortu i poruchovosti. Nakonec vždy záleží na osobních preferencích.
Opravdu důležité, a to více než se na první dobrou může zdát, je značka a typ silonu, nebo pletené šňůry. Zásadní rozdíl je v průtažnosti, kterou pletená šňůra téměř nemá, zatímco některé silony ji mají až příliš velkou. Pro zjednodušení tu rovnou doporučím raději silon, ale nejlépe vícevrstvý, s malou průtažností. Je potřeba si zjistit, jestli silon nemá další negativní vlastnosti, jako například paměť na držení tvaru v kterém byl namotán nebo nízkou odolnost na oděr. Ideální, univerzální průměr silonu pro kaprařinu je přibližně 0,30 mm. Čím bude tenčí, tím dále poletí a nenechá strhnout směr větrem nebo proudem, čím bude silnější, tím menší bude riziko prohraného souboje s rybou nebo s vázkou. Stejně tak – podle požadovaných vlastností – volíme i silony, nebo pletenky a koncovou montáž. Zmíním zde dvě aktuálně základní a nejpoužívanější – fluorokarbon – díky své úplné průhlednosti, a potahovaná pletená šňůra – pro své skvělé vlastnosti co se týká nezamotání se, kopírování dna a vysoké odolnosti.
Další věci z bižuterie projedeme v rychlosti. Tou nejdůležitější je samozřejmě háček. Zde se opět vyplatí si připlatit za kvalitu, protože právě háček může rozhodnout o úspěchu a neúspěchu. Jeho hlavní vlastností není jen ostrost v době koupení, ale také životnost hrotu. Ideální je kontrolovat opravdu při každém náhozu, a případně dobrušovat ručním pilníkem – ano, má to smysl. Velikost háčku na kapry je stejně rozdílná, jako může být rozdílná velikost očekávaného kapra, zhruba od velikosti 8, po velikost 2. Když to zúžíme na velikost 4 a 6, jsme na háčcích, co můžeme používat téměř všude. Obratlíky, karabinky, zarážky, přívěsy na háček, zarážky na poloprůběžné montáže i olova, to jsou ty věci, kdy je rozdíl mezi značkami především v ceně. Nevyvracím tu kvalitu kapky za 130 korun, nebo sáčku obratlíků za 200, ale podobně poletí kapka za dvacku a obratlích v ceně 70 kč za 10 ks udrží i trofejní kapry.
Kdybych byla nyní v situaci, kdy mám nakoupit svou první a jedinou kaprařskou výbavu, byl by to prut o délce 3,6 m, tvrdosti 3,25 liber, naviják s baitrunnerem a kapacitou 300 metrů „třicítky“, silon s minimální průtažností s průměrem 0,30 mm, bižuterii na „poloprůběžku“, olova ve tvaru kapry o váze 70 a 80 g, návazcová materiál z potahované pletené šňůry a háčky velikosti 6. S tím se dá z odhozu chytat na malých i větších vodách, tekoucích i stojatých, od rozmrznutí přes vedra až do zámrazu.
A nyní k nástrahám. Rohlík, kukuřici, nebo červíky zná na háčku asi každý, ale stejně je potřeba zdůraznit, že v rychlosti záběrů jim bude konkurovat málosco. Největší nevýhodou těchto nástrah je ale jejich velice omezená životnost na háčku, kdy zejména rohlík někde nelze vůbec použít kvůli bílé rybě, především cejnům. Chceme-li tyto přírodní nástrahy využít víc v typické kaprařině, bude nejvhodnější kukuřice. Velice jednoduchá montáž, kdy vážeme háček nejjednodušším způsobem, je s využitím silikonového přívěsu. Na ten pomocí jehly s háčkem navlékněme 3 zrnka kukuřice, a háček provlékneme očkem přívěsu. Jednoduché, účinné a rychlé. Jenom né selektivní. Cílem této montáže je chytit kapra v co největší rychlosti a přesto vyselektovat cejny a plotice. Například karasů se tím však nezbavíme a pro klasické kapříky podmíráky je to ten největší cíl. Je to metoda, kterou využívám především v prvních chvílích na neznámých vodách (kdy alespoň jednou udicí zkouším, jestli vůbec něco jde nebo kdekoli v době rozmrzání ledu.
Pokud chceme selektovat ještě trošku více, máme tu dvě metody – rychle rozpadavé pelety, a plovoucí boilie malých rozměrů. V prvním případě je nutné počítat s nutností přehazování přibližně po půl hodinách, protože rozpustné pelety se rychle zmenšují, až v podstatě zmizí. Na druhou stranu je jejich atraktivita z umělých nástrah nejvyšší. Můžeme je umístit na klasický návazec z pletenky, nebo i na zmíněný silikonový přívěs. V případě pop-up boilie je zapotřebí rybářský vrtáček. Na ten boilie našroubujeme, vrtáčkem provlékneme háček, a pro zajištění vrtáčku proti sklouznutí použijeme malou gumovou zarážku (v poměru objemu a ceny je to nejdražší guma na světě :) ). Plovoucí boilie má velkou výhodu ve své životnosti. Na háčku může být mnoho hodin, nerozpouští se, nepadá, neměkne, a kvalitní kuličky jsou cítit svou vůní i po velmi dlouhé době pod vodou. Výhodou je libovolná barva i velikost, začínající přibližně na 8 mm, až do velikosti klasického boilie. Velikosí přirozeně regulujeme dobu čekání na úkor velikosti požadovaných ryb. Před nahozením je nutné montáž vyzkoušet na viditelném místě (například v kyblíku), jak „pracuje“ nade dnem. Pokud má kulička takový vztlak, že zvedá celý háček i návazec do sloupce, je lepší ji zatížit dovažovacím bročkem těsně za háčkem. Největší výhodu má tato montáž na místech s bahnitým dnem, kdy se nástraha drží i na nejměkčím povrchu. Pelety využívám na malých vodách, nebo i řekách, kdy chytám aktivně. Pop – up boilie jsem si v poslední době velice oblíbila a především v teplých a prosluněných dnech má u mě velkou důvěru.
No a nyní jsme u těch nejvíce typických „kaprařských“ nástrah – boilie/boiliesů. Jsou to kuličky opravdu všech možných příchutí i velikostí. Díky velikostem i množstvím koulí pod sebou na jednom přívěsu můžeme opět regulovat velikost cílené ryby, avšak neznamená to, že například na 2 kuličky pod sebou, o průměrech 24 mm, se nemůže chytit kapřík násaďák. Je potřeba myslet na to, že v místech, kde jsou ryby již opatrné, je lepší používat menší rozměry i při cílení na ty největší kapry, protože k velkým kulatým tvarům již nemají důvěru. Já osobně si oblíbila tyto velké nástrahy deformovat, například do tvaru válce – pelety. Pelety jsou často využívány k prokrmování kolem lovného místa, a ryby k nim díky tomu mohou mít větší důvěru. Není proto naškodu někdy vyměnit drahý boilie, za tu nejobyčejnější peletu, a umístit ji na také na přívěs pod háček.
Kombinováním různých druhů nástrah, příchutí i tvarů, můžeme dosáhnout spousty možností, jak bude naše montáž vypadat, vonět, chutnat, ležet na dně/stát nade dnem nebo ve sloupci, a také jak se bude měnit v průběhu času. Velice oblíbená je kombinace těžkého boilie s boiliem plovoucím – „na panáčka“. Tato kombinace jde použít i s peletou, nebo ještě lehčím – neutrálně vyváženým boiliem. Samotné pop-up nástrahy můžeme „vyslat“ až do sloupce, kousek ode dna, nebo až těsně pod hladinu, pomocí nezatíženého návazce a háčku s malou tloušťkou (tedy i váhou).
Na toto téma bylo už napsáno mnoho knih o stovkách stran, ale pořád je to jenom na nás. Stovky možností a kombinací, a pořád je to „kaprařina“ – kde tedy začíná, a kde končí?...
