Před plánovanou , velkou expedicí do Francie, jsem podnikl ještě jeden čtyřdenní výpad, ke břehům Orlíku🦅. Zakotvil jsem na dalším, pro mne neznámém zákoutí přehrady. Měl jsem v plánu trochu jiná místa, ale rybářů bylo tolik, že jsem skončil úplně jinde. I to k tomu poslední dobou patří, ale to neznamená, že si sednu kamkoliv. Pořád hraje roli intuice a doprovází jí echolot 😂.
Chtěl jsem napsat, že jsem si užil čtyři dny na Orlíku, ale vlastně byli jen tři. Poslední den připomínal spíše posezení v hospodě nebo u kašny v Českém Krumlově😂
S přibývající populací "rybářů" z velké části mizí tolerance a pokora, kterou nahrazuje absolutní bezohlednost.
V dnešní době jsou dvě možnosti. Buď to, si na to zvyknout, nebo se takovým situacím vyhýbat. Zvykat si na to určitě nebudu a vyhýbat se jím, je obtížné. Nicméně každá taková situace , tě něčemu přiučí a vlastně tě i posouvá dál na tvé cestě. O tom ale psát nechci.

Co zažívám tento rok , při toulkách za velkými kapry, je pro mne naprosto nepochopitelné. Někdy mi to připadá jako bych se upsal rohatým. 🤟 Zdá se mi totiž, že nemám malou kliku. Mám kliku minimálně z nějakýho hradu. A že tam jsou kurva velký kliky 🙈😂.
Velkou měrou se na tom podílí i moje nová hračka. Mobilita při chytání z lodě je prostě neocenitelná. Do 10ti minut jsem schopný mít sbaleno a přesouvat se na jiné místo. Na velkých vodách a řekách s velkým tlakem rybářů, je to prostě k nezaplacení.
Tentokrát jsem našel opravdovou kapří spižírnu, pro vltavský seniory. Skutečný kapří hotspot. Jedno jediný místečko , ze kterého jsem dostal tyhle tři godzily. Každý den jednu. Nebylo to žádné prochytávání se přes malé ryby. Z toho místa , jsem dělal jeden až dva záběry za den. Ale ani ostatní ryby z toho místa , nebyli žádný prckové. Většinu jsem však pouštěl z podběráku.
Druhý prut, jsem měl skoro zbytečně. Za celou dobu, se mi nepodařilo na něj udělat lepší rybu i když jsem experimentoval, jak s hloubkama, tak i s nástrahama a množstvím návnady, což považuji za stěžejní. Ne a ne najít druhou kapří jídelnu.
Nevadí...ten jeden prut mi to všechno vynahradil. Mohl jsem si potěžkat a do alba založit, hned tři z dalších Orlických bombardérů, na který si brousí zuby snad úplně všichni co tam jezdí.
Vím, že už je to ohraná písnička, ale musím...
Díky Orlíku, díky Vltavo. Za brutální ryby. Ale i za ty menší... pro mne sice běžné , avšak neméně důležité. Děkuji i za krásné chvilky a přírodu kolem.
Děkuji však i za ty nepříjemné chvilky, s bezohlednými rybáři. I takové zážitky mne posouvají dál a určují směr mých cest a poznání.

A teď, už tomu Orlíku dám opravdu chvilku klid. Pomalu balíme na dlouhý trip po Francouzských přehradách a tak doufám, že jsem si pro letošek nevystřílel všechny náboje. A nějaká ta klika mi ještě zůstala.

Mějte se a smějte se 😉