Dnes opět s velkým respektem přijíždím k přehradě. To že jsem zde v minulosti byl úspěšný, nic neznamená. Mnoho rybářů si zde vylámalo zuby a spousta místních čekalo i roky na své vysněné trofeje. Zakotvil jsem u skal a aniž bych nahodil, nebo zavezl pruty sedl jsem si do křesílka na palubě a vychutnávám ten božský klid. Kam dohlédnu, tam ani noha. Trochu jsem se zasnil… Na tomto místě, jsem totiž před měsícem dostal další z orlických ponorek. Pravou vltavskou godzilu, kterou Vám chci ukázat.
Byla to spíše poznávací výprava. Chtěl jsem si projet cca 15km úsek. A vytipovat místa na další expedice. Každý den jsem se přesunul o několik kilometrů níže a užíval klidu, který mi boat fishing nabízí, a to i přes velký tlak rybářů v tomto úseku.
Tak jak mám štěstí na velké ryby, tak mám i štěstí, nebo spíše smůlu, na “katastrofický” scénáře. Já jsem prostě magnet na průsery u vody.
Heslovitě…Dva dny pohodička "holidays". Záběrů na můj vkus tak akorát. Třetí den peklo na vodě, bouře, převrácený pomocný člun. Něco málo z vybavení, včetně dvou baterek a kýblů krmení, na dně Orlíku. Utopený elektromotor, utržená kotva. No prostě saigon jak hovado. Jen tak tak jsem zachránil pruty, bivak na lodi a dost možná i sebe. Ráno klídek,bezvětří a sluníčko. Člověk by si řekl … “a za odměnu zase v ráji”. Ale předpověď na ten den, byla o dost horší. Večer měli přijít ještě větší bouřky, kroupy a dokonce mini tornáda. Začínám tedy ráno balit o den dřív. Pruty jako obvykle balím jako úplně poslední. Pomalý záběr a po chvilce podebírám kapra jak hovado. V duchu si říkám , že tomu do dvaceti moc chybět nebude. Z lenosti , odepnout krycí plachtu na podložce, pokládám kapra na ní. Vytahuju podběrák z pod kapra, pár plesknutí o podložku, skoro pár facek po hubě a ryba mi mává obrovskou ocasní ploutví a mizí v hloubce. Kua, já jsem ale debil, pomyslím si a s otevřenou hubou čumím bezmocně do vody, jak dítě kterýmu tam spadne autíčko.
Dobrá tedy, kapr si vybojoval svobodu, i když by jí stejně dostal. A já si v duchu říkám, že hůř už tato výprava skončit nemohla. Některé věci na lodi musím ještě doladit.
Smířen s tím, že tentokrát si žádnou top trofej neodvezu, chci dobalit zbytek věcí a v tom se rozjíždí druhý prut. Opět žádný velký souboj a do podběráku navádím další obrovskou rybu. Chvilku mám pocit, že je to ten, co mi před chvílí zdrhnul. Tentokrát už bez školácké chyby dávám do podložky sbalený podběrák s čímsi obrovským. Teď už vím s jistotou , že to není on. Tohle je zvíře hodně přes onu magickou hranici “twenty”.
Následuje krkolomné samofocení ve vodě a po pár minutách vracím tu obludu s obrovským respektem a díky, Vltavě. A přesně tahle chvilka smaže veškeré příkoří, které jsem prožil poslední dny. Dokonce mi ani nevadí, že jsem přišel o část vybavení. Tohle mi za to určitě stojí. Tohle prostě není nic běžného. Tedy aspoň pro mne. Mnoho rybářů to doposud ještě nezažilo. A i když jsem to zažil ve svém životě několikrát, tak pro mne je to vždy svátek.
Odvezl jsem si více fotek krásných a velkých ryb, ale ty Vám ukážu jindy. Tohle “zvíře” si zaslouží sólo post…
Už se začíná stmívat, tak jim jdu připravit hody , poslat tam své montáže a užívat další z mých výprav za velkými kapry.

Držte mi palce🤟
Mějte se a smějte se…