Začátkem léta přišla dlouho očekávaná výprava, kdy jsme stejně jako loni namířili z našeho domácího MRS do východočeského rajónu. A to konkrétně do lokality, která je plná středně velkých vod v podobě „písníků“, vzniklých po těžbě v tomto území. Každý kraj má své rybářské specifikum, něco, na co je bohatý, a tato lokalita kolem Hradce Králové a Pardubic, kde krajinou plnou těchto písníků bohatých na kapry protéká Labe, to je kaprařská paráda. Není se čemu divit, že spousta speciálních značek zaměřených na tuto metodu lovu vznikala právě tady.
V loňském roce jsme tu získali náš rekord ze svazových vod, a letošním cílem bylo opět ho posunout
o něco výš. Jeli jsme na známé místo, kde pobyt u vody zpříjemňuje zázemí v chatce s molem
a zastřešenou terasou, a těšili se na týden plný záběrů od místních velikánů. Vzhledem ke vzdálenosti od nejbližšího parkovacího místa jsme měli domluvený odvoz na čtyřkolce, za což mockrát děkujeme „pane správce!“ :D Prvotní informace ale už tak vlídné nebyly, protože pokles tlaku v minulém týdnu údajně způsobil razantní úbytek rybí aktivity.
Tlak vzduchu a rybaření, to je něco o čem už bylo napsáno mnoho článků na odborné i naprosto lajcké úrovni. Každý na něj má svůj názor, dává této hodnotě odlišnou váhu, anebo má za ten „dobrý
a špatný“ tlak i značně odlišné hodnoty. „Ideální“ tlak může ovlivnit také období v roce, poloha daného revíru, déšť, vítr, nebo jakákoli další okolnost. A přesto ho nepřestaneme sledovat a hledat ten náš „nejvhodnější“. Na čem se však alespoň většina shodne, je to, že jeho prudký pokles rybám minimálně aktivitu nezvýší… Téma tlaku je prostě na samostatnou knížku, ale jestli máte nějakou svou ověřenou zkušenost, která vám opravdu funguje, budu ráda jakoukoli informaci do chatu, protože každá maličkost může být někdy klíčová…
Ještě mě napadá k tématu TLAK jedna poznámka – když se budete s někým přít o „ideálním tlaku“, ověřte si, že mluvíte o tom stejném, protože jsou tlaky buďto „Tlak na stanici“ v dané lokalitě, nebo „Tlak přepočtený na hladinu moře“, a každá stránka, nebo aplikace, může ukazovat jiný pod stejným názvem – „Tlak vzduchu“. Tyto hodnoty se od sebe liší navzájem přibližně o 30 hPa (tlak přepočtený na hladinu moře je vyšší), takže když budete říkat například, že ideální tlak je kolem 1020 hPa, a rybář odvedle, že kousek pod 1000 hPa, můžete mít namysli přibližně totožnou hodnotu…
S vědomím toho, že záběrů v posledních dnech na revíru moc nebylo, jsme první nástrahy zvolili menší, nenápadnější, a s prohazováním lokality jsme to také nepřeháněli. Jako vždycky bylo na pořadu nejdřív nachystat lovné místo, zakrmit, nahodit a pak až vybalovat, případně stavět bivak a cokoli dalšího.
No, a právě ještě ani nebylo vše uklizené, rozjela se jedna z udic, a na druhé straně byla cítit krásná váha. Možná to se záběrama zase tak chudé nebude, navíc, malá ryba to opravdu nebyla. Ale radost dlouho netrvala, a ryba se z háčku uvolnila. Škoda, podle boje byla opravdu pěkná. Proběhla rychlá kontrola montáže, háček ostrý, dobře se stáčící, a tak vše letělo na původní místo. A uplynulo pár hodin a cívka se roztočila znovu. Podle boje zase pěkná ryba, možná o něco menší než ta první, tentokrát se nechala dovézt kousek od mola, a najednou vypla. „To už snad není možný“… Zase kontrola montáže, a zase na první pohled všechno, jak má, no tak co dělat, prostě zase poslat na své místo.
Potom už byl do večera klid, když se při stmívání rozjela další udice, a pak další. A hádejte, jak to s oběma dopadlo.
První den jsme na místě chytali tři – přijeli jsme s Víťou za Erikem, se kterým jsme byli už například
na Katlově, a díky kterému jezdíme na tuto východočeskou hostovačku. No a já zatím jenom sledovala, jak se ti dva předhání ve ztrácení kaprů :D. Ráno už konečně přišla řada na záběr na můj prut, a já si užívala boj s rybou v krásném ranním počasí. Chvíli. I naše celkem pátá ryba si souboj rozmyslela
a vyhákla se někde 20 metrů přede mnou. A pak jsem taky dostala šanci na opravu, a to byl krásný boj s rybou, která mi nenechala jen tak ani metr. A snad bych ji i vytáhla, kdyby nezajela
už u našeho břehu pod padlý strom, a nevyhákla se o něj. Tak jsme se během prvních 24 hodin lovu prostřídali všichni hezky po dvou soubojích za sebou, aniž bychom viděli rybu. „Aspoň že to jezdí“, uklidňovali jsme se… Každý používáme trošku jiné montáže, jiné tvary háčků, délky návazců
i vzdálenosti nástrahy od háčku. Každý má svou, ze které mu ryby padají nejméně, což většinou opravdu platí, ale toto jsme nikdy nezažili. Podle nás ryby braly extrémně opatrně, ostražitě, možná kvůli tomu tlaku tak nějak lenivě, a proto se háček zachytával jen nějak za kraj. A to jsme k prutu přicházeli vždycky ve chvíli, kdy se cívka plynule odvíjela, žádné ťukance to nebyly…
Sem přidám další otázku – souhlasíte že to může být opatrností ryb, kvůli změně tlaku? Erik je místní, a nikdy tyto problémy neměl, že by se ryby vypínaly víc, než na jiných revírech…. Dalším důvodem také mohly být potrhané tlamy ryb. Když už se nám totiž následně podařilo nějakou rybu vytáhnout, tak často neměly pysky úplně v pořádku. Spolu se špatným tlakem a opatrmostí ryb nám to tak mohlo přinést tuto počáteční smůlu.
Průlom ale nakonec přišel, ještě ten 2. den výpravy. Mezi tím se ještě rozjela cívka na polední Zig-rig,
a ryba se stala 7. upadenou v pořadí, ale příležitost číslo 8 jsme už proměnili. Souboj trval dlouho
a zase značil krásnou rybu na druhé straně montáže. Krok po kroku, metr po metru se ale kapr blížil k nám, a když se konečně ukázal na hladině, byli jsme nadšení. Krásné mohutné tělo se položilo
u hladiny, a už se na nějaký velký odpor nezmohlo. Byla to zároveň obrovská úleva, ale také nadšení, protože takovýto první úlovek, to je neskutečná odměna. Ruku v ruce nám s tím trošku běhal mráz
po zádech, jestli bylo předchozích 7 ryb také takových, ale to už se nikdy nedozvíme… Prvních 24 hodin bylo smazáno, a my měli v podběráku místního velikána. Váha se po odečtení zastavila na něco málo přes 19 kg, což navýšilo náš dosavadní svazová rekord o téměř 3 kg hned první rybou.
Umístění háčku nám také hodně napovědělo, a utvrdilo ve zvláštnosti chování a snad opravdu
o zvýšené opatrnosti ryb. Ryba byla chycena za hubu, úplně zpředu, téměř „kolmo“, a háček prošitý směrem dovnitř. Jakoby si kapr s nástrahou pohrával a jen tak ji na místě pocucával, až se poprvé jemně dotknul háčku…
Některé návazce jsme proto ještě upravili, celkově je prodloužili, a to včetně přívěsu. Radši jim dát více času, než aby zase padaly. Dá se však říct, že od tohoto zlomového bodu se úspěšnost po záseku prudce zvedala, a přestože nepřibývala intenzita záběrů, úlovky se začaly dostavovat. Ryby to byly krásné, průměr byl vysoko nad deseti kily, šupíci, lysci i řádkáči. Navíc přes den, kdy na sebe nechávali dlouho čekat, jsme jen tak pro zábavu jeden prut vytáhli a místo něj střídali různé jiné techniky, splávek, lov
z hladiny, nebo vláčení. Kromě kaprů jsme tak pochytali amury, úhoře, cejny, plotice, okouny a pro nás i nový druh – slunečnici.
Ten týden utekl opravdu jako lusknutím prstu, když zrovna nespolupracovaly ryby, byla to jedna velká grilovačka, trošku toho letního popíjení, hudby, koupaček poblíž mola a pohody ve stínu pod zastřešenou částí terasy… A kapři měli taky hody, s každým přehozem jim tam byla kobrována pořádná dávka dipovaných boiliesů, takže hladem v naší lokalitě opravdu netrpěli :D
Jo, letní kaprařina, to je prostě krása… Doufám, že si ji užíváte stejně jako já, tak se tu neváhejte pochlubit a do chatu mi napiště vaše postřehy ohledně tlaku vzduchu a jeho vlivu na úspěšnost lovu…
Spoustu chvil strávených u vody vám přeje,
Fishergirl.Lucy
