Na začátku června jsem plánoval delší dobu týdenní výpravu, kde měl být hlavním cílem jak jinak než kapr a to největší kusy revíru. Stále jsem přemýšlel jak celou akci pojmout a na jakou vodu se vydat. V tuto dobu byla velká šance, že bude ryba vytřená a nebo ještě hůř, bude ve tření. Nakonec jsem se rozhodl celý lov rozdělit na dvě samostatné části. Odstartoval jsem v neděli večer na štěrkovně o rozloze cca 20ha, na které je povolen lov ze člunu a vyvážka, což pro mne bylo stěžejní. Po víkendu,kdy bývá na vodu velký rybářský tlak se revír vylidnil a já jsem měl skoro celou část, kde jsem se zabivakoval,pro sebe. Přes zimu jsem ladil recept na boilies příchutě monstercrab na rybím základu a toto budu celou sezónu testovat. Zvolil jsem velikost 24mm, kterým jsem krmil a zároveň i chytal. Na revíru platí, že pokud rybář kapra lokalizuje a zaujme, může ho poté odlovovat a zároveň zkoušet různé taktiky,které se dají využít na jiných vodách. Rozkrmil jsem dvě místa. První z nich bylo u ostrova, kde jsem krmil bodově pár hrstí k montáži. Doufal jsem, že tudy budou proplouvat větší samotářské kusy. Druhé místo bylo na volné vodě a tam jsem jim nasypal o něco víc. Prvního záběru jsem se dočkal v pondělí ráno od ostrova. Byl to lysec o váze přes 12kg. Do odpoledne hlásiče mlčely. Sérii záběrů, právě od ostrova, odstartoval šupináč s váhou přes 9kg a já se do půlnoci prakticky nezastavil. Bylo vidět, že hlavní krmné místo potřebovalo čas na rozjezd, kdežto ostrov šlapal okamžitě. Největší ryba dne měla bezmála 19kg a já unavený, ale spokojený o půlnoci stáhl pruty a šel se trochu prospat. Ve čtyři ráno jsem opět vyvezl a kolotoč záběrů pokračoval až do oběda. Postupně jsem přešel na 2x24mm kraba na obou montážích, které fungovaly nejlíp a já byl rád, že kaprům chutná. Počasí bylo aprílové, chvíli sluníčko a chvíli déšť, ale tlak byl stálý a rybám to na apetitu neubralo. Některé byly evidentně po tření, ale z jiných mlíčí teklo proudem. Cíl stojáku byl splněn mnohonásobně a já v hlavě spřádal plány na další část výpravy a to byla moje milovaná, avšak hodně nevyzpytatelná řeka. Ve středu ráno jsem vše pobalil. Zavezl člun a ostatní věci nutné k vyvážce domů. Rychlá sprcha, abych ze sebe udělal zase člověka a hurá k řece. Mnou vybraný úsek byl volný. Nikde ani noha. Zde jsem zvolil odlišnou taktiku. Namíchal jsem směs kukuřice, boilies a pelet a zhruba 5kg naspomboval do koryta. Prvním krokem bylo chytit cokoliv a od toho se odpíchnout s dalším počínáním. Zhruba po dvou hodinách přišel jelec na halibut peletu a já věděl, že je to dobré znamení a pod háčky nabil ostré náboje ve formě 24mm kraba na jeden samostatně a na druhý s popkou broskev, které věřím a hojně využívám hlavně na stojatých vodách. V daném úseku je během sezóny hustá lodní doprava a já z dob minulých vím, že záběry přichází právě po projetí některé z nich, ale když přišla jízda v době, kdy bylo plavidlo ještě nad montáží mne opravdu zaskočilo a příjemně překvapilo. Bylo to klasické, nízké, říční torpédo s úplně propadlým břichem po tření a váhou kolem deseti kg. Start opět rychlý a já si rybaření užíval plnými doušky. Kapři přicházeli hlavně ranních a večerních hodinách. Den byl vždy klidnější. Ve čtvrtek navečer přijel na noc švagr. Ráno jsme odfotili kapra a on musel odjet do práce. Zhruba po deseti minutách po jeho odchodu přichází razantní jízda a já po zvednutí prutu tuším tu pomyslnou třešničku na dortu už tak úspěšné výpravy. Jednou rukou držím prut, ze kterého se odvíjí metry vlasce a v druhé svírám telefon a volám švagrovi ať se okamžitě vrátí, že jsem zapřáhl kobylu. Ten je za pár minut nazpět a souboj pokračuje. Ryba má stále hodně sil a já se modlím, aby vše vydrželo a žádný uzel nepovolil nebo se nepřetrhl. Ryba už je pár metrů od břehu a v jednu chvíli vypustí sloupec obrovských bublin, které předurčují opravdové sele. Ryba je na hladině a my podebíráme sumce s délkou přes 130cm. Někdo by byl zklamaný, ale mě potěšil a zase je na co vzpomínat. Při focení, za které švagrovi moc děkuju, protože nebýt něho nevzniknou nádherné fotky, přišel další záběr a na jeho konci nejbojovnější rybí druh řeky. Parma hodně solidních rozměrů. Je vzrušující nevědět do poslední chvíle co máte na prutě. Řeka je řeka. O víkendu přijeli kamarádi a břehy se obsypaly rybáři. To mělo vliv i na rybí aktivitu, ale i přesto jsme ještě společně nějaké šupinaté krasavce zdolali. Nejkrásnější jsou chvíle u vody s lidmi, které máte rádi a můžete s nimi sdílet zážitky, které vám lov přináší. V neděli ráno, když jsem vše balil jsem byl úplně zničený, ale duše lovce byla spokojená.
Všem přeji hodně vydařených výprav a hlavně zdraví, bez kterého by to nešlo
Ondra
