Zatímco si většina lidí užívá v průběhu června začátky letních teplot, studentům nastává nejnáročnější měsíc v roce. Každý si užívá toto krásné počasí jinak, my rybáři samozřejmě u vody, kdy si můžeme vychutnávat první noci bez drkotání zubů, ale v mém případě až po konci zkouškového období. Přestože všechno by nahrávalo nějaké delší výpravě, v červnu na nic takového není čas.
I tak nás to k vodě táhne, a to hodně, a tak jsme v polovině měsíce naplánovali alespoň jednu jedinou jednodenku na sportovní revír, na otočku od rána do večera. K těmto výpravám je potřeba přistupovat jinak, a nejlépe se vyhnout neznámým vodám, nebo širokým plochám, kde je nutné ryby lákat z širokého okolí.
Já mám to štěstí, že vlastně nejbližší revír, u kterého bydlím je malá, ale bohatě zarybněná voda. Chytali jsme tu už v předminulé sezóně (minulý článek), a to na jejím úplném začátku, ale nikdy jsme tu nebyli v době, kdy jsou ryby v plné aktivitě. Jedná se o Zukaluv rybník, necelý hektar velký revír, který může nabídnout o mnoho více, než je na první pohled zřejmé. Je to poměrně rušné výletní místo podél potoka protékající Mariánským údolím, které se nachází na severním okraji Brna. Lidé zde zahajují, nebo zakončují turistické výpravy v místní hospůdce, ale břeh rybníku je vyhrazen výhradně pro rybáře a jejich doprovod, takže je tu i dostatečné soukromí.
Metodu jsme zvolili jednoduchou, která nám na krátkých výpravách vychází na sportovních i svazových vodách. Neprokrmovat lokalitu, ale to nejužší místo u nástrahy, tedy za pomocí PVA punčoch. Punčochy jsme měli 2 druhy, sladké a masové, ale nedbali jsme tentokrát na úplně stejné příchutě s nástrahou, protože tu jsme často měnili a zkoušeli. Vzhledem k jednodennímu lovu jsme nechtěli čekat na ryby a selektovat jejich velikost, a v případě neaktivity (řekněme do hodiny, ale i dříve), jsme nástrahy přehazovali. Pod háčkem byly občas pelety, jindy samostatné plovky, pár zrníček kuku pod sebou, menší rozměry panáčku i boilie Quick Action od Mastodontbaits, vždycky nějak podle nálady, protože žádná nástraha nijak výrazně nezaostávala.
První kontakt přišel na můj prut v době, kdy Víťa teprve dolaďoval své první náhozy, a já už táhla ke břehu první rybu. Bojovala přibližně jako menší kapřík, ale když jsem viděla první odlesky, byla jsem nadšená. Byl to lín, opravu pan lín, odhadem k šedesáti centimetrům. Než jsme však složili podběrák – ani to jsme před prvním záběrem nestihli – ryba se odhákla a v klidu odplula od břehu. No nic, byla jsem zklamaná zároveň, byl by to tutově můj osobák v línovi. Na přemýšlení ale nebyl čas, protože v tu chvíli se mi rozjel druhý prut. Na jeho konci bylo už něco značně většího, a ryba brzy vyjela k hladině. Byl to hezký kapr, viděli jsme ho celého, taková desítka na rozjezd, ale – ještě ani nebyl u břehu, a ryba se zase vyhákla. Rybník si se mnou vyloženě pohrával. Háčky čtverky, ostré, montáže pevné, ale to je to riziko chytání bez protihrotu, ryby prostě někdy padají, co už.
Na nějaké přemýšlení ale prostě nebyl čas a v době kdy mé nástrahy zase zamířili směrem na dno, se Víťovi rozjela první udice, a ve stejný moment co ji zvedl se roztočila i druhá cívka. Silony mířily od sebe, byla to tutově další ryba, a tak jme zdolávali společně. Ani jeden souboj nebyl nějak silný, a my nadšeně tušili, co je na druhém konci silonu. A opravdu! Byli to dva krásní líni, možná o něco menší, než byl ten, kterého jsem nevytáhla, ale přes 50 měli. Double trofejních línů, to je něco, co vám zrovna na takto rychlé sportovní výpravě bez zavážení udělá prostě nepopsatelnou radost. Byli jsme nadšení jako malý děti :D
No, tak rychle nafotit, a ještě si natočit to pouštění těchto krasavců. Ale ani to nevyšlo podle plánu, protože se tentokrát rozjela zase moje udice, šlo to hezky zprava doleva popořadě. Byl to kapr, nevážený, úplně nahrubo něco kolem 8 kg. Nevíme kolik mohlo být hodin, čas utíkal neuvěřitelně rychle, jak se pořád něco dělo, když se Víťovi rozjela udice nahozená v blízkosti protějšího břehu. Když ale zaseknul rybu, jízda pokračovala pořád stejnou rychlostí, jako by byla brzda pořád povolená. Ryba byla už skoro v křoví, které padalo na protějším břehu pod hladinu, a tak dotáhnul ještě víc, a chtěl rybu otočit. Bez šance. Špička prutu se víc ohnula, silon se ještě víc napnul a brzda se s pauzami postupně pořád povolovala. Pak odvíjení přestalo, byla tam, pod protějším břehem v křoví. Zkoušel povolit brzdu, jestli ryba nevyjede, ale nakonec vytáhl jenom otep větví od protějšího břehu, které se mu povedlo uvolnit, a i s montáží vytáhnout z vody. Prý to byl boj jako s vyzou, ale ta by tu být neměla, takže nějaký opravdu velký kapr, nebo sumec, na háčku byla poměrně velká peleta rybí příchutě.
K poledni pak záběrů trošku pominulo, přicházeli nepravidelně, ale pořád tak 2 za hodinu, ale postupně se odpoledne zase prodlevy zkracovaly. Největší ryba byla odpolední kapr ze stejného místa, kde Víťa ztratil tu velkou. Tento kapr měl 14 kilo a ke břehu se mu sice 2x nechtělo, ale v porovnání s tím dopoledním šel jako na povel. Povedlo se i několik dalších krásných línů (i když méně kvůli tomu, že jsme postupně zvětšovali nástrahy), a také další double, tentokrát kaprů do 10 kg. Během přibližně 10 hodin jsme se dostali výrazně nad 100 kilo v kaprech a k tomu úžasné líny nad 50 cm.
Naprosto parádní oddechovka uprostřed zkouškového období. Zukalův rybník opět nezklamal, krom perfektního zarybnění je tu vidět, jak se tu o všechno dobře starají a zvířata na celém statku, jehož je rybník součástí, jednoduše milují… Určitě jsem tu nebyla naposled : )
Všem rybářům přeji krásné chvíle u vody, a teď k tomu přidám i přání hodně štěstí všem školákům a studentům, kteří mají zkouškové – brzy nám to končí, tak už to nějak dáme!
Petrův zdar!
