12 – 15 let tak dlouho trvalo než jsem odhodlal přihlásit se na rybářské závody. Přemýšlel jsem, jaký typ závodu absolvuji. Zavážení na člunu? To padlo hned. Důvodem byla má velká nezkušenost. To znamenalo - odhoz. Nechtěl jsem si brát zbytečně dovolenou v práci, protože na podzim mě čekají
2 týdenní výpravy. Nechtěl jsem, ale jet třeba na 8 hodinové závody, tak jsem se rozhodl pro 24tku. Hledání závodu nastalo skrze sociální sítě, což na sebe nenechalo dlouho čekat. 24 hodinový závod kousek od Příbrami na svazovém revíru. Pravidla nebyla nijak zbytečně složitá – chytalo se na 2 pruty a počítali se pouze kapr a amur. Možnost byla v týmu nebo sám. Po přihlášení jsem byl registrován jako samostatný závodník. Těsně před závody se ke mně přidala přítelkyně - Bára.
Losování závodu se neslo ve 2 kolech. V prvním se losovalo pořadí k losu 2. kola, kdy Bára vylosovalo 6. místo. V rámci 2. kola jsem vylosoval lovné místo s číslem 18. Já sám jsem v tomto sektoru nechtěl chytat. Určení losování jsme si řekli před závodem, protože když bych vylosoval špatné místo. Ať se zlobím na sebe 😊. Na naše místo se smělo odvézt a vyložit věci, ale auto se muselo odvézt zpět na parkoviště. Jelikož jsem se bál o podvozek svého auta, tak jsem to tam navozil rybářský vozíkem.
Naše lovné místo jsem si kopii deeperu, číňanem, proházel a zjistil jsem, že dno se pomalu svažuje z 0,5m do 3,3m bez výrazné hrany nebo něčeho zajímavého ve vodě. Na začátek jsem se rozhodl krmit dále od břehu a druhý prut blíž od břehu na s pva.
Jelikož se u nás nic nedělo a okolní týmy tahaly ryby, tak jsem druhý prut poslal dále od břehu. Měl jsem pár pípanců, ale žádná jízda. Kolega vedle se sám divil, že mi to nebere. Sám by to nedělal jinak. Večer jsem si ze zoufalosti objednal panáka Tullamorky pro štěstí, přičemž vodník dostal jen pár hltů plzeňského piva. V 22:00 jsem naposledy přehodil s tím, že po půlnoc přehodím. Nepřehodil jsem, protože jsem se nepřemluvil k vstání a spánek byl silnější. O půl 3 ráno mě probudila jízda, na panáčka redcraba pop-up a kouli monster craba od TB baits, skrze příposlech. Než jsem začal zdolávat rybu. Mi kolega vedle řekl, to je ryba závodu. Byl jsem rád, že snad neskončím s 0. Při zdolávání jsem si říkal, že jde lehce. Během toho pomalu vylezla přítelkyně ze spacáku a chopila se podběráku. S tím, že mi řekla jen mi ho tam naveď, ať nemám moc práce, jsem rozespalá. Toto se mi povedlo. Navedl jsem ho až k podběráku, kde měla lehkou práci. Až v podběráku jsem viděl, jak kapr vypadá a že mohl by atakoval 10kg. Byl to starý domorodec dost poničený, jak po útoků dravců, tak i od toho jak byl často chycen, toto jsem poznal dle roztrhané tlamky. Kapra jsem ošetřil, zasakoval a čekal na rozhodčí. Po nějaké době dorazili rozhodčí. Po vyndání kapra ze saku, začal boj kapra, který se nechtěl nechat zvážit. Bojovat si měl při zdolávání, říkali rozhodčí, kteří evidentně na tomto revíru viděli takového kapra poprvé. Vážení dopadlo v pořádku s tím, že na váze bylo 12,13kg a 85cm. Pro letošek má první ryba +10kg!
O 2 hodiny později se mi ještě jednou rozezněl příposlech a stejný prut. Na konci prutu byl krásný 2,6kg lysec s velkým potenciálem, jak se dneska a často říká. Obě ryby jsem chytnul na háčky Sillent Killer – vel. Č. 6 a musím uznat, že se jedná o dobré zasekávací mašiny. I mé prsty několikrát to poznaly. Od toho to záběru do konce závodu se již nic nestalo.
Vítěz závodu za 24hodin nalovil přes 90kg! Klobouk dolu před ním!!
Nakonec jsme tímto starým domorodcem vyhráli cenu za nejtěžší rybu závodu s přítelkyní. Jsme za toto oba rádi a ani ve snu jsem to osobně nečekal, že se toto může stát. Mé přání bylo se dostat mezi 10 nejlepších, ač jsme nakonec dopadli celkově 15.
Upřímně jsem si řekl, že toto co jsme zvládli se dá pojmenovat jedinou větou:
Když se štěstí unaví, padne i na vola…
Děkuji za přečtení…
