Končí nám měsíc květen, tedy jeden z těch dlouhodobě nejvhodnějších měsíců k lovu kaprů. Voda se rychle prohřívá a ryby se po zimně cpou, aby měly dostatek energie a živin pro sebe i budoucí generaci, neboť brzy přijde doba tření. Se třením souvisí také následná doba mírného útlumu kapří aktivity, a ztráty hmotnosti trofejních ryb, kterou budou muset přes léto opět nabrat. Proto je květen pro mnohé úplně nejlepší z celého roku.
Já patřím spíše k těm rybářům, kteří ocení kontakt s jakoukoli rybou, a kaprařinu se snažím trávit aktivně, bez výrazné selekce „průměrných ryb“. Raději nachytám více kaprů kolem 10 kg, než tyto ryby odrazovat obřími nástrahami daleko pod háčkem a doufat v ojedinělý záběr giganta. Květen je k aktivní rybařině opravdu jako dělaný a při vhodném navnadění ryb na lovné místo by měly přicházet pravidelné záběry.
Z tohoto důvodu jsme si udělali čas uprostřed pracovního týdne, protože víkendy tráví na rybách mnoho kaprařů, a to jak na svazových, tak sportovních revírech. V případě sportovních revírů je tento dvoudenní tlak přes víkend ještě intenzivnější, než je tomu na svazových vodách. Na svazovky jezdíme i po práci nebo škole, místa je víc, a tak návštěvnost rozloží lépe časově, i lovným prostorem.
Podle mapy a popisu na Fishsurfingu jsme si vybrali rybník Ostrata, poblíž Zlína. Nikdy předtím jsme o tomto revíru neslyšeli, ale podle popisu nás zaujal. Jedná se o 4,7 ha velkou nádrž v údolí pod vesnicí Hvozdná. Tímto údolím protéká potok Ostratky, který svou polohou odděluje rybník od silnice. Opravdu pozitivně nás oslovily oficiální stránky rybníku – aktuální, propracované a graficky odpovídající letošnímu roku. Vím, že to není priorita a základní položka k hodnocení, ale při výběru nového, neznámého sportovního revíru to může hodně ovlivnit rozhodování, pokud bych vybírala mezi tímto rybníkem a jiným, kde jsou poslední fotky z roku 2016, pravidla „viz fb“ a polovina odkazů ukazuje poutavý údaj „chyba 404“. 😁
Dalším, tentokrát pro nás už hodně ukazujícím faktorem, bylo jednání od první chvíle přes telefon. Nemám mnoho špatných zkušeností s chováním majitelů či správců, ale tady musím stejně vyzdvihnout maximální vstřícnost a sympatické jednání už při domluvě termínu a zjišťování nejlepšího lovného místa. Dozvěděli jsme se totiž, že pokud plánujeme lovit od úterního do pátečního poledne (povolenka na 72 h), budeme mít rybník pouze pro sebe. Proto jsme toho chtěli využít na maximum a nechali si poradit místo. Dokonce nám tu byla poskytnuta loďka k zavážení, která však z pochopitelných důvodů může být používána právě jen ve chvíli, kdy tam je rybář sám, aby nebyl nikdo jiný znevýhodňován.
Na rybníku je 14 lovných míst, vše jen z jedné strany, což je vždy velká výhoda jak z hlediska soukromí, tak sporů o lovné místo. My si s doporučením majitele vybrali místo číslo 9, které leží poblíž ostrůvku uprostřed rybníka. Na protějším břehu tu z lesa vytékal drobný potůček obklopený úzkou podmáčenou loukou. Břeh tu do vody sestupoval volně, a to značilo mělčinu – rychle se prohřívající místo. Všude jinde byly protější břehy prudké a rychle se zvedající kopce, zalesněné až po hladinu vody. Pohled z našeho místa směrem na vodu s ostrovem a reliéfem protějšího břehu byl jeden z nejhezčích, co jsme kdy na sportovních revírech měli.
Po příjezdu šlo všechno podle plánu. Odnosili jsme věci z auta na místo, a musím říct, že rybník je v reálu větší, než se na mapách zdá. Na fleku byla nachystaná slíbená loďka, a kolem vody nikde nikdo, prostě paráda. Ze všeho nejdřív, ještě před stavbou bivaku a všeho okolo, jsme samozřejmě poslali nástrahy do vody, prozatím všechny z odhozu, plní očekávání prvního záběru. To bylo chvíli po poledni. Odpoledne se za námi podle domluvy postupně zastavili pan majitel a místní porybný, od kterých jsme zjistili další zajímavé informace. Ta klíčová ale nebyla nejpozitivnější – během víkendu, kdy bylo kolem rybníka plno, se příliš ryb nechytilo. To nás však nijak nepřekvapilo, protože právě z tohoto důvodu jsme sem namířili uprostřed pracovního týdne. Čekali s námi na kontakt poměrně dlouho, povídali jsme si a čas plynul rychle. První ryba však přišla pár minut potom, co odjeli. :D Krásný lyseček od protějšího břehu, kterému zachutnal panáček Jahoda Bergamot. Kdo už nějaký můj článek četl, toho příchutě našich nástrah nepřekvapí, protože stejně jako jinde téměř po celý rok preferujeme příchutě Jahoda Bergamot a Chill banana od Mastodontbaits, ať už v těžkém boilie, popkách, nebo neutrálkách.
Po této rybě, k večeru, kolem „zlaté hodinky“ přišlo ještě několik záběrů, a na břeh se postupně, podívali šupíci podobné velikosti, kolem 10 kg. Se setměním však kontakty ustaly a další záběr přišel až ráno, ne to „rybářské“, ale normální ráno, kolem 9. hodiny.😁
Před zavezením stáhli i ostatní udice a nachystali všechno na nové převezení a prokrmení lokality. Po téměř 24 hodinách byla struktura nástrah měkčí, ale pořád bezpečně držela na háčku, takže nebyl důvod ji měnit. Naopak – tyto mírně porušené nástrahy fungují lépe a intenzivněji, než čerstvé celistvé koule (pokud nenasmrádnou z různých důvodů nevhodným pachem dna, což však v tomto případě nebylo). Dá se říct, že mít jistotu, že nástraha není zamotaná, nebo zapadená v nějaké vázce, nebyl by důvod převážet. My ale minimálně 1x za 24 hodin nástrahy v případě mlčení kontrolujeme a zavážíme nanovo, společně s čerstvou dávkou zákrmu. V tomto případě jsme prokrmovali o něco více než je obvyklé, a to i na širší ploše. K vnadění jsme využívali celé i krájené boilie Chill banana, kterým jsme vytvářeli pás podél protějšího břehu souvisle, v šířce celého lovného místa. I tak jsme ale měli také nachystané PVA punčochy s nadipovanou směsí Chill Banana a Jahoda Bergamot, ale to především pro zajištění proti zamotání háčku a návazce. Strategii širšího zákrmu jme použili proto, že jsme byli na rybníce sami, a snažili se ryby naučit vracet se na náš krmák z širšího okolí. Pokud by kolem někdo chytal, krmili bychom klasicky pomocí kobry nebo rakety jen pár boilie přímo nad nástrahu, a to s častější frekvencí přehozů.
Přes den jsme také zkoušeli Zig rig, protože s příchodem poledne záběry u dna ustávaly a oživovaly zase kolem 5. hodiny odpolední, a gradovaly až do zapadnutí slunce. Tma je však téměř utnula, tuším že kolem půlnoci přišel za ty 3 dny jediný záběr, a ráno vstávaly ryby s námi, nejdříve kolem 8. :D Před nastražením Zig Rigu jsme chtěli znát poměrně přesně hloubku dna v místě, kde ho budeme házet, ale protože nemáme sonar, pomohla nám k tomu spodová udice :D Překvapilo nás, že se s kontaktem špičky se dnem (měkkým, hliněným, to jsme si zjistili předem), nikdy nedostal naviják ani do kontaktu s vodou, dokonce na většině míst bylo nad hladinou i největší očko. Pro ty, co by tu tedy chtěli chytat kousek pod hladinou – udělejte si návazec kolem 2,6 m :D Kontakt na Zig byl ale jediný, a to se zásekem do prázdna.
Nejživější byl pravděpodobně poslední večer, kdy Víťa vozil nástrahy k protějšímu břehu, a já zdolávala kapry z toho našeho. I s tím, že jsme 1 ztratili ve vázce poblíž ostrova, jich bylo venku během „zlaté hodinky“ tuším 6, a my nebyli schopni nastražit všechny 4 udice. Zákrm jednoduše fungoval, ryby si zvykly na flek, a kdybychom tu byly další dny, mohlo by to každý večer gradovat víc a víc… Ale přicházel víkend, a s ním i obsazení všech okolních fleků, a my v pátek kolem poledne zamířili opačným směrem, než prví příchozí rybáři.
Sportovní revír Ostratu můžu opravdu doporučit a určitě nebylo naposled, co jsme tu chytali. 3 dny na tomto rybníku uběhly jako voda, a my si je užili maximálně. Už druhý den jsme v počtu ryb překonali počet chycený všemi rybáři, kteří tu byli o víkendu. Taktika „udělej si čas“ nám vyšla podle plánu, a troufám si tvrdit, že by to šlapalo líp a líp. Těm, kteří by se mým doporučením nechali zlákat, a na Ostratu zamíří, můžu dát tip – střílejte tam maximální vzdálenost, kam až to poletí, a prokrmujte stejnou příchutí, co je na háčku. Ryby jsou zde krásné a bojovné…
Když to tu tak píšu, už bych nejradši seděla u vody! 😁
Mějte se, a ať to jezdí, zdraví Fishergirl.Lucy
