Dnes je tomu přesně dva roky co mi odešel, nejlepší parťák, nejlepší přítel, životní opora, můj daddy. A tak Vám přináším můj skutečný příběh, který následoval pár dnů po té co zemřel.
Probouzím se lehce po půlnoci. Co se mi to kurva zdálo? Volal na mě táta. Volal sice z dálky, ale jasně jsem mu rozuměl. Chtěl se mnou jet na ryby. Blbost! Tohle by táta nikdy neřekl. Už mi z těch těžkých chvil hrabe.
Vyřizování pozůstalosti, ze mě vyčerpává veškerou energii a tak rozhodnutí bylo na světě během několika vteřin. Ráno vyrazím k vodě. Pokecat sam se sebou a oslovit i tátu tam nahoru. I když nevím jestli, by raději nebyl dole u rohatých . Liga mariáše se nahoře určitě nehraje ;-) . Často si stěžoval, že jsem furt na rybách, ale žádnou mu nepřinesu. Tedy krom těch koupených v kauflandu.
Vzal jsem, nový noty, tátovo auto, jeden prut a trochu krmení. Samozřejmě nesměl chybět ani můj nejvěrnější z nejvěrnějších a mazali jsme spolu k řece . Zkusíme chytit tátovi kapra.
Táta se mnou na rybách nikdy v životě nebyl, ale teď to bylo jiný. Cítil jsem, že tu je se mnou. Po chvilce jsem na něj začal mluvit... neodpovídal, ale já moc dobře vím, že mě slyší. Je toho tolik co jsme spolu nestačili probrat 😪.
Po chvilce jsem se zamyslel. Vzpomínal jsem na chvilky z dětství, až jsem si trochu ducnul. Z letargie mě probouzí krátké pípnutí a po chvilce napětí a adrenalinu podebírám statného šupináče. Rychlá fotka a kapr se mazal schovat zpátky za říční regulaci, protože průtok je obrovský.
Jediný záběr, jediná ryba... Táto!!! Ten je tvůj. Tenhle kapr, je jen pro tebe.
Ať se to jmenuje jakkoliv, ať je to kdekoliv a ať to přijde kdykoliv. Ten náš příběh spolu jednou dokončíme.
Táto, děkuju! Děkuju za život. Děkuju za to, že jsi vždy stál při mě, i když to často bylo hodně těžký. A velký respekt, že jsi s hrdostí ustál ten zkurveně těžkej život, až do poslední chviličky. I když si na tebe už nemůžu sáhnout, mě nikdy neopustíš... navždy tu se mnou budeš 🖤
#boldacz
