Ahoj všem, vítám vás u svého prvního blogu v unikátní sociální síti pro rybáře Fishsurfing. Dnešní článek chci věnovat svému splněnému snu na svazové vodě. Letošní sezonu se mi podařilo dostat přes magickou hranici dvaceti kilogramů. Vezmeme to ale hezky od začátku. Výprava se odehrála tradičně na svazové pískovně začátkem září. Ve čtvrtek po škole dobaluji poslední nutné věci a přichází čas na Tetris. Okolo čtvrté hodiny máme všechen vercajk v dodávce a konečně můžeme vyrazit vstříc kaprům. V odpoledních hodinách mám poslední chvíli do setmění, proto beru prioritou co nejlépe zavést tyčovou bójku a nakrmit lovné místo. Těsně před smrkáním se mi tato meta a první krok k úspěchu povedl. Byla jsem spokojena a s přípravou ostatního vybavení jsem si dala na čas. Není kam spěchat, kapři mají čas na krmení, čekala jsem záběr následující den, jelikož vnadím docela dost. Na první zavážku jsem si připravila přibližně 3 kila boilie B17 a k tomu 2 kila Red Halibut pelet o průměru 20 milimetrů. V klidu jsem si rozbalila brolly a vyrovnala do něj všechen vercajk. Pískovnu obklopila tma a mlha, že by se dala krájet. Ještě, že jsem si dala do bójky nové baterie. Rozsvítila jsem si čelovku a začala pečlivě připravovat návazce. Jednoduše řečeno, moji osvědčenou taktiku, která mě na podzim nikdy nezklame. Na jednu montáž nastražím samotnou kuličku B17 o průměru 24 milimetrů a na druhý prut taktéž B17 s odlehčenou nástrahou, pop up boilie mé oblíbené příchuti Monster Crab. Zbývají přibližně dvě hodiny do konce lovné doby, ač jsem si ještě při příjezdu řekla, nikam nebudu spěchat, montáže zavezu brzy z rána. Nevydržela jsem… Člun je nepříjemně orosený a na krok není vidět. Na břeh si dávám nejsilnější světlo a vyrážím k bójce. Prut pokládám z pravé strany několik stop od tyčovky. Druhou montáž jsem položila naopak z druhé strany dál od krmného místa. Krmení rozhazuji do velké plochy ve tvaru pomyslného kříže a v průběhu výpravy montáže posouvám. Snažím se vždy při položení vyťukat tvrdé dno, aby mi nástraha nenasákla nepříjemný zápach sedimentu. Již několikrát se mi stalo, že jsem úmyslně kuličku položila do bahna a výsledek byl takřka mizivý. Vždy stačilo zavést o pár centimetrů vedle a záběr se dostavil podstatně rychleji. Obě nástrahy mám již na svém místě a mohu se konečně věnovat kamarádům. K údivu všech dostávám po necelé hodině plynulou jízdu. Rychle jsem seběhla k roztočené cívce a přivedla prut. Parádní souboj, který signalizoval lepší rybu vykouzlil nádherného šupináče přes 16 kilogramů. Již v tuto chvíli jsem byla přesvědčena, že tento záběr naznačuje něco velkého. O tom ale v zítřejším pokračování.