Orlík nás tak očaroval, že brzký návrat na jeho břehy, na sebe nenechal dlouho čekat. Standartní porada u večerní kávy, ve Vaškovo kuchyni. Na hrubo naplánovat průběh tripu a po pár dnech vyrážíme vstříc novému dobrodružství.
Moje výpravy, už dávno nepovažuji za pouhé rybaření. Pobyt a souznění s přírodou, mě nabíjí víc než cokoli jiného z dnešní uspěchané doby, kdy se všichni, tedy, skoro všichni honí za něčím, co je stejně nenaplní. Dávno už pro mne nastal čas zvolnit tempo a vnímat to, co při vysoké rychlosti životem míjíme téměř bez povšimnutí. To co si lidé pouští v přírodopisných dokumentech v televizi, z vyhřátých obýváků. To za čím cestují do zoo parků a lesnich obor. To vše, tu mám kolem sebe. A co víc. Jsem toho nedílnou součástí. Opravdu stačí tak málo. Zpomalit, splynout s přírodou a vnímat okolí. Samozřejmě, že ne vždy se ti povede najít místo, kde nebudeš nikým rušen.
Od předchozí výpravy na Orlík nás dělili pouhé tři týdny. Proběhli první mrazíky, napadl první sníh, břehy se vylidnili a tak najít klidné místo je o dost jednodužší.
Tentokrát to bylo úplně jinak, než jakoukoli výpravu před tím. Když ryby v průběhu celé výpravy, nebo aspoň většinu dnů berou, tak se velikost ryb zvětšuje. Nebo minimálně se o to člověk snaží. Začínáš taktikou, která co nejrychleji vyprodukuje záběr a je ti jedno co přijde. A od prvního záběru se snažíš, cílit na větší rybu. Ať je to, stylem krmení, detailnějšího zkoumání dna, předkrmování dalších hotspotů atd. Těch činností je více. Některé jsou komplexnější a některé se zase zaměřují na ty nejmenší detaily. Samozřejmě mluvím o vodách, které teprve poznávám a Orlík je bezpochyby jedna z nich.
Tentokrát, ač jsem se snažil sebevíc, to bylo úplně naruby. Pouhé tři a půl hodiny po zavezení a velmi přesném zakrmení, přichází nesmělý záběr. S úplně klidnou myslí, bez špetky adrenalinu, rybu zdolávám ze břehu. Přece nepojedu pro cejna na člunu🤣. Po namotání několika desítek metrů vlasce, cejn nějak stěžkl... co ztěžkl, začal si určovat směr. A kua, to nebude cejn. Lezu do člunu a rychle nad rybu. Sice jsem z předchozí výpravy, měl vytipovaný hotspot, ale že to bude takhle rychlý, mě ani ve snu nenapadlo. V každém případě z cejna se vyklubal mohutný šupináč, který mě opět vystřelil do říše snů. A do mého alba jsem mohl zařadit další orlickou obludu s dvojkou na začátku.
Ani Vašek nezůstal pozadu. Po dlouhém zdolávání, kdy musel několikrát kotvičkovat, vybalil na podložku širokého lisáka, který hrál zimními barvami. Bohužel náš foťák, tedy spíše fotografické schopnosti, to nedokázali v té tmě zaznamenat. Buďme rádi aspoň za tyto fotky. Zajímavé je, že podzimní Orlík mi naděluje velké šupináče a Vaškovi velké lisce. Moje další ryba, která si vybojovala místo v mém albu, byl totiž opět šupík.
Nachytali jsme ještě dost větších kaprů, ale i hodně prcků. V každém případě velikost ryb, i přes naší snahu, se do konce výpravy spíše zmenšovala. Ale co na tom záleží. Velikost ryb není důležitá.... TEĎ KECÁM!!! 🤣🤣🤣 Chceme samozřejmě chytat obrovský ryby, ale ne vždy se to daří a to je přesně to co nás žene dopředu. Jako vždy jsme si užili ryby, přírodu, díky Václavovi i výborné jídlo, ale hlavně ten božský klid. Klid u vody, který v tomto období nastává i přes to, že poslední dobou zimních lovců přibývá.
Nepřestává mě udivovat rozmanitost kapřích forem na orlické přehradě. Je radost vidět ty různé tvary ryb a stavby šupin. Hodně z nich bych chtěl potkat za pár let. A tak nezbývá než doufat, že nás štěstí na této magické přehradě neopustí.
Tak že Orlíčku. Moc a moc děkujeme.
#scrapbaits
#nashtackle
#boldacz
#scalypassion
#fishsurfing