Jak už to tak bývá, některé události se plánují měsíce, jiné se prostě naskytnou ze dne na den. Přesně v tomto duchu by se dal stručně popsat průběh plánování další výpravy Za sportovními revíry, když jsme si za polední kaprařskou destinaci v roce 2022 zvolili jeden z nejznámějších a nejvyhlášenějších revírů – rybník Katlov. A k tomu nás přivedl jen jeden telefonát s rybářským kolegou Erikem. U Erika jsme chytali při zářiové výpravě na jedné z pardubických pískoven, a když navrhl jako další výpravu Katlov, kde on už několikrát chytal, neváhali jsme ani minutu. Nakonec jsme narychlo rezervovali poslední volná místa a vydali se na opravdu pořádnou tečku za kaprovou sezónou 2022.
Co lepšího by se ještě mohlo naplánovat? Katlov je pojem a pro nás to byla obrovská výzva, neboť se záměrně nejedná o nějakou jednoduchou malou vodu s velkým nahuštění ryb. Byl to pro mě silný zážitekm, ale ne vždy jen v pozitivním smyslu :), a tak předem upozorňuji že se dnes rozepíšu.
Datum jsme přizpůsobili termínu, kdy se uvolní naše předem vybrané místo – desítka. Toto místo leží na samém začátku rybníka a společně s protější jedenáctkou jsou nejblíže hrázi. Vodní plocha se rozkládá na rozloze 25 ha a my počítali s tím, že se nyní koncem podzimu ryby budou zdržovat právě v těchto hlubších částech a otáčet se pod hranou hrázového tělesa. Datum zahájení naší výpravy navíc zároveň vyšlo na svátek patrona myslivosti a lovu – Svatého Huberta, tedy 3. 11. Myslím, že nám to došlo až den před odjezdem, a to nám trošku ještě dodalo naděje. Svatý Hubert zemřel údajně podle jedné z legend v roce 726 kvůli zranění při rybolovu, což byla jedna z jeho životních vášní. My o 1 300 let později doufali, že nám při tom samém přinese štěstí – jen by se teda hodilo při tom neumřít :D.
Na Katlov jsme jeli se spoustou myšlenek, očekávání, ale i obav a respektu. Nejeden dobrý rybář odtud odjížděl bez kontaktu s rybou, a my jen doufali, že se nějakého záběru dočkáme. Jakákoli ryba odtud bude neuvěřitelně cenná. Měli jsme na to ve třech lidech (já, Víťa a Erik) necelé 4 dny - tedy od čtvrtečního poledne 3.11. do nedělního poledne 6.11.
Hned první pohled na vodu byl fascinující. Hezky udělané molo s loďkami, které jsou zde pro každého rybáře k zapůjčení, a uprostřed viditelné části rybníku nádherný ostrov. Výhled z obou stran lemovaly rákosiny, přes které jsme neviděli na hlavní část vodní plochy. Tyto rákosiny zde vytváří úžasný biotop pro hnízdění vodních ptáků, nebo jako trdliště a úkryt rybího plůdku.
Jak je to u nás pokaždé, dokud nebudou nástrahy ve vodě, tak není klid. Ze všeho nejdříve jsme tedy nachystali montáže a nástrahy a bez zkoumání dna nebo prokrmování jsme poslali nástrahy na dno. Složili jsme dva velké stany, které zabíraly naprosto celou šířku lovného místa a procházení tak kolem nich byl celkem obtížný úkol, hlavně když k tomu připočítám déšť a nějaký to pivko na večer ; ). Stavění těchto dvou stanů, lehátek, vybalování a všechno co kolem toho všichni znáte, se protáhlo až do šera. Místo chystání motoru a vyvážení po tmě jsme se radši rozhodli tam pruty poslat jen s PVA a prokobrovat okolí. První večer byl tedy „na slepicu“ :D
Lovné místo jsem si mohla vybrat jako první, a tak jsem si nechala pravou stranu – tu směrem k hrázi a ke stavidlu. Víťa si vzal prostředek s volnou vodou a Erik měl také volnou vodu, nebo možnost zavážet až k ostrůvku, který spíše patří k fleku vedle, ale celý náš břeh byl, a měl i zůstat prázdný. Se setměním se začal pomalu zvedat chladný listopadový vítr, a tak jsme byli schovaní v bivaku. Z veselé nálady u povídání, pojídání, a i toho popíjení nás však po nějaké době rychle probral záběr na jeden z mých prutů. Musím se přiznat, že první večer jsem to nečekala, no a než jsem stihla první prut zvednut, rozjel se mi i druhý. Co teď, jsou v sobě… nejsou v sobě… je to ta stejná ryba… nebo ne? Nebyla. Ale hned bylo jasný, že každá ryba je jiná váhová kategorie, a že jedna z nich je místní dorostenec. Po chvíli se tedy menší kapřík ukázal v podběráku, ale teď ještě ten, co zabral jako první. Ten si zatím jezdil podle sebe a nijak rychle se nepřibližoval. Cítila jsem, jak se mi třepou kolena, nadšením, trošku i strachem, ale taky zimou :D… A vyšlo to, byl v podběráku i ten větší. Nádherný šupík, který nakonec měl 14 kg a já měla při prvním večeru na Katlově své první úlovky. Svatohubertský double.
Ten večer se už pruty nerozjely, a my už celkem promrzlí zamířili do spacáků. Ráno bylo potřeba rychle vstát, nachystat loďku, projet dno echolotem a položit montáže co nejdříve. Od poledne totiž předpověď deště byla stoprocentní. No samozřejmě se to před deštěm nestihlo. Možná tak moje pruty, ale se zbývajícími šesti už si chlapi jezdili pěkně v dešti. Ještě to pozdržel můj „souboj“, protože hned na první prut jsem měla záběr dříve, než se ten další dostal na místo. Na 24 boilie kus od háčku se pověsil pořádný cejn :D…..
Bylo mi ale jasné, že ten den si toho deště sama taky užiju až až… a taky že ano. Během celého dne déšť neustával. My byli zavření, v obývacím stanu, ale vše bylo stejně mokré. Stačilo z jakéhokoli důvodu vyběhnout a člověk neměl šanci uschnout, všude vlhko a zima. Podlážku jme měli pouze ve stanu na spaní, takže se nám pod křesly tvořily kaluže. Jediné štěstí je povrch, který na lovných místech na Katlově je. Fleky jsou posypány mulčovací kůrou, takže při dešti není úplné bahno, ale zároveň, kvůli nepropustným foliím pod povrchem, aby místa nezarůstala, se při takovém lijáku vytvořily jezírka po celém povrchu místa. Zvláštní bylo, že tento déšť nevyhovoval ani kaprům a během dne nepřišel žádný záběr. K večeru měl déšť ustávat, a my kontrolovali předpověď snad několikrát do hodiny. Pořád to bylo „za chvíli“ a tato chvíle se neustále posouvala. Byli jsme podle radaru na té hraně, která se neustále udržovala a s odcházející frontou rozšiřovala, takže hranice deště se nevzdalovala. Když to tu teď píšu, tak už si říkám „vždyť to k tomu patří“, no říct mi to někdo v ten den, asi by do té vody letěl… Ten den doopravdy čas neletěl, jak tomu na rybách bývá, byla jsem totálně mokrá a promrzlá, a ryby nespolupracovaly. Jediná možnost, jak se zahřát, byla teplá sprcha, která je na Katlově k dispozici, a tak jsme se k večeru domluvili, že se prostřídáme, protože toto zázemí bylo téměř na druhém konci našeho břehu.
A na dobu, kdy na fleku nebudeme všichni, pravděpodobně ryby čekaly. Chvíli potom, co Víťa odešel, se rozjela jeho prostřední udice. Pořád pršelo, a než se člověk dostane v malém prostoru do mokré bundy a pláštěnky nějakou dobu to trvá. Jízda ale pořád neustávala a tempo se zrychlovalo. Následovala propršená a zdlouhavá zdolávačka, každý přitažený metr byla radost, protože už chcete rybu v podběráku, a ne s ní stát ve slejváku. Po nějaké době se ryba konečně ukázala u břehu, ale hned zase zmizela. U břehu byla totiž velká a souvislá vrstva napadaného listí, které vítr nafoukal k našemu břehu. Ten den vážně zasloužená a vydřená ryba, zdolaná v dešti a zimě. Po odečtení promočeného saku jsme navážili 16 kg, zatím největší ryba výpravy. To už se Víťa vrátil, ryba putovala do vody a já zamířila hned do teplé sprchy.
K tomu musím přidat poznámku, protože jediný problém, co na Katlově byl, byly venkovní dveře od dámských sprch. Zatímco na pánských se člověk údajně příjemně prohřál, na dámských nešlo zavřít a poryvy ledového větru mě donutily co nejrychleji odtud zmizet, ještě zmrzlejší. Tam se prostě nedalo vydržet. Ale ryby prostě čekaly celou dobu na to, až se budeme střídat s odchodem, a když jsem se vrátila, měl svou první rybu i Erik. Byla to krásná čtrnáctka z otevřené vody. Sotva jsme tam ale potom byli všichni, nepřišel už ani záběr.
V sobotu – třetí den naší výpravy, už bylo všechno naštěstí úplně jinak. Obloha skoro modrá, pofukoval mírný větřík, který urychlil usychání země, i všeho, co jsme rozvěsili všude kolem. A úplně ráno vlastně přišlo malé, ale příjemné překvapení. Ještě, než jsem se já dostala ze spacáků, měl Víťa na prutu krásného lína z čerstvě přehozené udice.
Hlavním úkolem dne bylo usušit co se dá a po včerejšku se taky pořádně prohřát. Už přes den jsme proto rozpálili gril a mezi jídlem jsme „grilovali“ i mokré bundy a deky. Taky stojany i s prutama našly své další využití, a to jako sušáky na prádlo. Když potom krátce po poledni přišel Víťovi na jeden z prutů záběr, byla sranda sledovat, jak všechno rychle sundává nad hrčícím navijákem, aniž by věděl, kterou udici za chvíli zvedne. První ryba za světla, z odhozu a plošného zákrmu – prostě to nejsnazší funguje. Během zbytku odpoledne jsme si opravdu užívali to krásné počasí a nádherně vybarvené prostředí, které nás na Katlově obklopovalo.
Večer však kvůli jasné obloze klesla teplota pod bod mrazu a my už na mrznutí neměli druhý den náladu. Díky tomu, že nepršelo, šlo vždycky pořádně rozehřát uhlíky venku, ale potom celý gril vtáhnout do stanu a zavřít i čelní stěnu. Radši se udusit, než umrznout :D Díky tomu jsme měli vevnitř krásně sucho a teplo, mohlo tam být tak 18 °C. No a když už ten gril byl vevnitř, tak se průběžně celý večer připravovaly naložené steaky přímo pod střechou stanu, co víc si po tom včerejším promrzání přát…
Ten den navíc dostal korunku v podobě největší chycené ryby, protože chvilku na to, co jsme zamířili do spacáků, se Erikovi rozjel prut a na jeho konci byla krásná osmnáctka.
Počítali jsme s tím, že to tedy bude už konečná ryba, protože na neděli bylo v plánu od rána balit, a kolem poledne vytahovat udice. Všichni kapři, až na jednoho, totiž přišli cca mezi 22. a 1. hodinou. Ze spacáku nás ale přeci jen dostal záběr, a to zase na Víťovu prostřední udici. To už byl opravdu zakončující kapřík a až do odjezdu se nic zásadního nestalo.
Celkem tedy od čtvrtečního odpoledne do nedělního poledne přišlo 7 kaprů, jeden cejn a jeden lín. Upřímně jsem tolik ryb ani nečekala a z každé z nich jsem měla obrovskou radost. Bylo jedno kdo z nás zrovna chytil, byla to týmová práce, kterou jsme si všichni opravdu užili. Ty, kteří už četli mé předchozí blogy, už asi nepřekvapí, že suverénně nejlepší nástrahy byly příchutě Chill Banana a Jahoda Bergamot od značky Mastodontbaits, převážně ve formě panáčka o průměru 20 mm a plovkou 14 mm stejné příchutě. Tyto dvě nástrahy celou sezónu suverénně válcovaly jakékoli jiné varianty.
Toto bylo pravděpodobně z kaprové sezóny 2022 všechno, a já musím říct, že jsem si ji celou, stejně jako její vrcholové zakončení v podobě svatohubertské výpravy na Katlov, opravdu užila a už se vlastně nemůžu dočkat jara. Jsem zvědavá, co přinese sezóna 2023…
Všem rybářům přeji krásný zbytek sezóny, a těm co se ještě odhodlají do mrazivého počasí, i pořádný kus štěstí, protože teď už je každá ryba opravdu zasloužená.
Petrův zdar!
