Když jsem na poslední Labský výpravě, podebíral velkýho šupináče, říkal jsem si, jak se mi letos daří. I přes to, že jsem u vody méně, než je u mne zvykem.
Pak přišlo týdenní maďarské fiasko, kdy jsem za týden, udělal pouze jeden záběr, a ještě ke všemu kapra nevytáhl. Po trojitém kotvičkování, jsem v potopených stromech našel pouze montáž. Usínal jsem ale s vědomím, že kapr dostal zaslouženou svobodu a nevláčí moji montáž v tlamě. Prostě tento souboj vyhrál. Nicméně, za celý týden jsem kapra neviděl ani jednoho. Samozřejmě i to, k našemu koníčku neodmyslitelně patří.
Chlácholím se tím, že to stejně byla spíše dovolená s kamarády, než opravdový lov...... 😉...... Chlácholit se můžu jak chci. Když jsou klacky nastražený, tak prostě toho kapra chceš... 🤣🤣🤣 Ale není to vždy jen úspěch. I když to tak z rybářských profilů vypadá. Tentokrát mne napadlo, že už mám letos asi vybráno. Nicméně ta správná sezóna právě teď začíná a vyrazit k vodě, je v tomto období, naprostá povinnost.
Vydal jsem se k řece sám. Nastává čas samotařských akcí. To jsou ty správné výpravy. Všechno co děláš, děláš na max. Splyneš s přírodou a veškerý čas věnuješ jen tomu jedinému... přelstít nějakýho kapřího dinosaura.
Na tento záběr jsem čekal několik dnů. Podařilo se mi najít místo, kde z nějakého důvodu, moje nástrahy neatakovala bílá ryba. Už jsem si toho všiml na předchozí výpravě, kdy jsem na tomto místě byl s Jirkou. Tenkrát jsem tam sice taky udělal jen jeden záběr, ale připisoval jsem to tomu, že jsme na tom místě dva. Na druhém prutu přicházely záběry celkem pravidelně, ale tenhle prut celé tři dny mlčel. Tušil jsem, že je to hotspot. Prostě cítíš, že je to místo, kde přijde ten správnej, ten pro kterého tu jsem.... Už jsme zase u toho... Vypadá to easy, ale vydržet máčet montáž na jednom místě několik dnů, když druhý prut jezdí, je na řece velmi obtížné. Nicméně čtvrtý den ráno vyvážím montáž s vymáčenou kuličkou opět na stejné místo, k patě regulace proti proudu. Pro převislé stromy nemůžu montáž nahodit. I kmenový vlasec musím pověsit na vyčnívající větev, jinak by vázka byla jasná. Přihodím pár kuliček, hrst tygřáku a mažu zpátky, rychle ještě na chvilku zalézt do vyhřátého spacáku. Pruty mám dva metry od lehátka, tak by to snad nemělo nikomu vadit. V každém případě už jsem neusnul. Pořád si promítám to místo. Mám ho změnit, nemám ho změnit?
Nakonec se rozhodnu, že to vydržím do konce výpravy, prostě ten prut obětuju. Je to jediná možnost jak zjistit jestli jsou moje odhady správné. Při usrkavání ranní kávy přišel záběr jak od cejna. To však nic neznamená, když chytáš proti proudu a ještě přes větev.
Ryba po záběru maže rovnou do plavební dráhy, do největšího proudu, čímž stáhne vlasec z větvičky, na kterou jsem ho musel pověsit. Super, funguje to jak jsem si představoval a já nemusím na vodu. Ryba valí po proudu směrem ke mě a nevypadá to na něco velkého. Sahám do člunu pro podběrák, že to bude rychlý. Najednou rána do prutu a ryba valí na koryto, jako bych tam vůbec nebyl. Nakonec do člunu musím a vyjíždím na vodu. Po chvíli jsem už tušil, že je to kapr a bylo mi jasné, že to žádný prcek není. Tyhle chvilky se dělí na "tužší brza: Kurva už se ukaž" a když ho zahlédneš, tak "volnější brzda: Kurva hlavně nespadni" 🤣🤣🤣
Tentokrát ta první čast trvala přibližně 30 minut a chvílemi jsem opravdu myslel, že mám sumce. Od doby, kdy jsem zahlédl tu obří koňskou hlavu kapra pod hladinou jsme si ještě asi 10 minut hráli na "vidím tě - nevidím tě".
Kapr mě tahal po řece nahoru dolu, jako bych byl plastová kačenka do vany, na provázku.
Navrch zmrzlej jak sobolí šiška, podebírám to zvíře. Ale uvnitř... Uvnitř přímo hořím. Všichni říkají "mám sele", ale tohle nebylo sele, tohle nebylo ani prase. Tohle je starej, obrovskej bizon. Dinosaurus, monstrum, nevím jak to zvíře nazvat. Tohle prostě chceš. Téměř čtvrt metráku šupinatého štěstí. Nemám slov a zároveň bych chtěl strašně zakřičet. Narvanej emocema k prasknutí. Možná víc než to kapří panděro.
Následuje krkolomné focení ve vodě, které je pro mne celkově dost těžká disciplína. Fotit sám sebe je dost náročné a když už se mi nějaká fotka povede, tak stejně nevím jak jsem to udělal 🤣🤣🤣. Prostě se s tím pořád peru.
Vzhledem k tomu, že kapr dostal maximální péči, tak okamžitě a úplně klidný vyplouvá do svého světa. Tohle je pro mne ta nejtěžší část. Rozloučit se. Rozloučit se s přáním, ať se mu daří a potká jen ty správné lidi. Lidi s patřičnou ohleduplností a pokorou. Snad se ještě někdy setkáme, nebo ho rád uvidím u někoho z vás. Opět jsem žasnul nad devíti stopými pruty Nash dwarf ve třech librach. Je opravdu neskutečný co vydrží takový tenký, krátký a relativně levný proutky. Stále uvažuju o tom, jak jsem mohl téměř 20let chytat na 12ti stopé pruty. Tohle je radost obsluhovat a zdolávačka naprosto úžasná.
Již pátým rokem používám pouze 10" a 9" pruty a dá se říct, že nepotřebuju a ani nechci delší. 
Doufám, že brzo budu opět držet v ruce prut, který je ohnutý téměř až pod loď a přesto je v něm dost síly, aby udržel takovou rybu... Prut sice držet můžu každý den, ale tu rybu musím nejdřív najít a přelstít.... a nebo vysedět. 🤣
Tak jdeme spřádat nové plány.
Mějte se a smějte se. 🤟
