Prázdniny skončily a před začátkem nového semestru jsem se chtěla vydat ještě na nějakou pořádnou výpravu. Rozhodli jsme se pro jednu svazovou pískovnu východočeského rybářského svazu. O této pískovně nám řekl jeden ze sledujících, který mi už dříve poradil revír Machač, takže jsem věděla, že to bude stát za to. Oproti jiným svazovým revírům tady – na jižní Moravě – se tento revír liší především v tom, že je zde horní míra kapra, a ještě k tomu to není „jen“ (na většině míst vysněných) k70, ale hned k65. Navíc není úplně snadné sehnat místo k rybaření, protože soukromé pozemky zde sahají až ke břehu, a mnohdy jsou i součástí vodní plochy, a v místech kde to strmý zalesněný svah umožní, jsou vybudované soukromé chatky. A právě do jedné takové chatky, jsme byli pozváni.
Na místo jsme si přijeli, a vše bylo zařízené – odvoz věcí čtyřkolkou až na místo, chatka přichystaná a hostovačka vyřízená, a vlastně i to pivko v ledničce, prostě značka IDEÁL :D.
Jediné, co úplně nehrálo do karet, byla předpověď počasí. U vody jsme měli strávit 6 dní – od úterý do neděle, a každý den mělo vytrvale pršet. No co, když prší, tak to bere, aspoň se to tedy říká…
V tomto revíru, který má více než 9 ha, údajně plave velké množství krásných ryb a my se jich nemohli dočkat. Kdo četl mé ostatní blogy, tak ví, jaké vůně mají u mě přednost, a na které vsázím nejčastěji.
I tentokrát tedy letěly do vody jako první nástrahy v podobě panáčka z boilie o průměru 24 mm a plovky 16 mm, značky Mastodontbaits, s příchutí Jahoda Bergamot a Chill Banana. Dopředu říkám, že žádné velké změny prováděny nebyly, protože co letos fungovalo na jaře i v létě, tak jezdilo i začátkem podzimu znamenitě. K těmto dvěma příchutím se ještě přidala rychle rozpadavá koule od Mastodontbaits - Quick action s příchutí Tutti frutti, která fungovala ať už v podobě panáčka, nebo samostatně ležící na dně.
První ryba přišla už v průběhu vybalování, kdy se nám ukázal místní dorostenec. Na jiných svazových stojkách by to byla krásná ryba, řekněme 70 cm a 6, možná 7 kg. Ale údajně šlo o místní miminko, ale nám udělal velkou radost.
Druhá ryba, která se v den příjezdu ukázala, už byla jiná jízda. Vytáhla nás z postelí, kolem 11. hodiny, a upalovala si to dál a dál. Obrovská výhoda tohoto revíru, a také našeho fleku, byl ten prostor. Člověk nemusel rybu prudce tahat, a zamezovat jí jakýkoli směr, desítky metrů z každé strany, a vlastně stovky metrů od protějšího břehu. Nikde vázka, ani hrana, o kterou by se mohla ryba ztratit. Po čase se nám u břehu ukázal krásný lysec. Musím říct, že v noci pohled na rybu ve vodě ji tak trošku zmenšuje, připadala nám tedy jako „zase takový průměr“, ale po jejím vytažení jsme se nestačili divit. Byl to nádherný lysec vážící 15,5 kg, a já si hned svou druhou rybou na tomto revíru zvýšila osobák na svazovce. …Prozatím…
Hrana dna před naším flekem, končila přibližně 6 metrů od břehu, kde dno padlo prudce na hloubku 7 m, a od této zóny se žádným směrem neměnilo. Nebylo tam žádné záchytné místo, kde by se ryby samy sjížděly, prostě jen obrovská rovná plocha. Házeli jsme tak tedy na pohodlnou vzdálenost, cca 60 - 70 metrů, a vytvořili si raketou široký prokrmený pás, který jsme několikrát denně aktivně obnovovali, protože jakmile se přestalo cokoliv dělat a „jen jsme čekali na záběr“, nedělo se nic.
Po prvních dvou propršených dnech, kdy braly spíše menší sorty kapříků, se naštěstí předpovědi počasí už dále nevyplnily, střídaly se přeháňky a sluníčko, a ryby braly dá se říct pravidelně. S příchodem každé přeháňky v těch dnech přišel i záběr větší ryby … kdyby to tak bylo v těch dvou předešlých propršených dnech, tak se nestihneme ani zastavit :D. Mezi kapry se ukázala i menší sorta místních amurů, ale jen tak do 70 cm. V dešti se povedl i jeden double menších kaprů a celkové rozmezí velikostí bylo opravdu velké. Od kapříků, které bychom chytali na každé svazovce, až po úžasné ryby mezi 14 a 15 kg. Z organizačních důvodů a cesty přes půl republiky, jsme výpravu nakonec zkrátili o jeden den a odjezd naplánovali na sobotní večer. A právě v průběhu posledního dne přišla nakonec úžasná, největší ryba naší výpravy, která nám konečnou laťku východočeské svazovky zvedla na konečných 17 kg.
Na tomto revíru bylo zajímavé to, že oproti jiným svazovkám tu velké ryby braly mnohem více přes den než v noci. A co si budem, je to přeci jen ve všech ohledech o dost pohodlnější, ať už se to týká zdolávání, manipulace s rybou, nebo třeba i toho focení. Celý týden chytání byl však velmi náročný, především z hlediska neustálého prokrmování a zdolávání ryb za každého počasí. Ale odjížděli jsme se skvělým pocitem, že jsme pro to chytání udělali opravdu všechno, co bylo v našich silách, a jednoznačně se nám to i vrátilo.
Ještě jednou díky za pozvání i všechno ostatní. Všem, kteří se dočetli až sem, přeju krásné podzimní úspěchy u vody. Ať to kouše, zdraví vás Fishergirl.Lucy
