Léto – období, na které se mnoho rybářů těší celý rok. Dny i noci strávené u vody, bez omrzlin a termosek. Zároveň je léto ale časem, kdy jsou předpovědi počasí nejméně úspěšné a počasí se může navzdory meteorologům změnit doslova z hodiny na hodinu. Na Machači, kam jsme tento měsíc zamířili, je navíc nutná rezervace s velkým předstihem, a tak je potom úplná loterie, jestli trefíte největší vedra, nebo nepřetržitý slejvák.
Tím víc jsme byli z předpovědi nadšení, protože den před naší výpravou na začátku srpna přišly bouřky, které utnuly nepřetržitá vedra, kdy se teploty pohybovaly 14 dní přes 30 °C. Předpověď na „náš týden“ byla kolem 25°, a my jen doufali, aby se vyplnila. Očekávali jsme krásnou chytačku a díky příznivým teplotám jsme nevylučovali ani denní záběry. Byli jsme opravdu natěšení na tento lov, Machač je revír, kde plavou monstra, a kde se mimo jiné na jaře podařila ryba s váhou přes 32 kg, a to na vedlejším fleku, než jsme měli chytat my.
Krátce po příjezdu nám však trošku spadnul hřebínek, protože informace od sousedů, ohledně úspěšnosti našich předchůdců, nebyly zrovna povzbuzující. Údajně to byl týden ve znamení „bezrybky“ 😅. Důvodů se pravděpodobně sešlo hned několik, protože krom už zmíněných veder byly na revíru o týden zpět závody. Takže vedra a obrovské množství krmení pravděpodobně zapříčinily nejen mrtvé dny, ale i noci.
My však měli počasí lepší, navíc o týden dále od proběhlých závodů, takže jsme nic nevzdali a ani nepodcenili. Povzbuzení přišlo hned večer. Jízda, zásek, krátký boj a první ztracená ryba. Ale to nám dalo jasný impulz, že to v žádném případě nebude vyčkávání bez šance. Drželi jsme se původního plánu dopoledních a večerních zavážení, přibližně po 12 hodinách s tím, že původně plánovanou silnější dávku krmení jsme vzhledem k novým informacím o něco snížili. I tak jsme ale lokalitu prokrmovali, a to převážně výraznými vůněmi – na jeden flek Jahoda Bergamot a Chill Banana od Mastodontbaits, na druhý boilie Quick action Tutti Frutti a Fish&Crab.
První noc byla klidná. Musím ještě zdůraznit, že na Machači jsou na většině lovných míst rybářské chatky – pro nás opravdu nezvyklý luxus. Pevná střecha, postele a elektrika. Prostě nezvyk, a my si tak první ráno pořádně přispali 😁. U ranního převozu jsme k boilie přidali také letní zbraň – špendlíky, kterých jsme s sebou měli dobrých 40 kg. Nechávali jsme je ale zrát na sluníčku a v plánu je bylo k boilie postupně přidávat, nejdříve v malých dávkách, a postupně je navyšovat. Chvilku po poledni přišlo krásné překvapení a po dlouhém a dramatickém boji se ukázal v podběráku úžasný amur. Kupodivu nezabral na špendlíky, ale na voňavé boilies Jahoda Bergamot od Mastodontbaits. Nikdy jsem neslyšela že by tu někdo amura chytil, později jsme se od správce dozvěděli, že jich tu pár plave, ale šance na jejich ulovení není moc velká. Ale my jsme ho chytili, a měl hned 13,5 kg. A nebylo to všechno, k večeru se ukázal ještě jeseter – další ryba, se kterou jsme nepočítali.
Následující noc byla zase klidná.
Úterý bylo nejdříve ve znamení několika ztracených ryb, vždy chvíli po zaseknutí. Přes den však bylo záběrů dost a na břehu se tak ukázal další nádherný amur. A aby se vše opakovalo, o chvíli později přišel i další, o dost menší jeseter. Cílený kapr ale zatím nikde. Avšak ten večer jsme měli ještě jeden záběr a na háčku se konečně objevil kapřík. Sice dorostenec, ale my byli štastní. Znamenalo to totiž, že se i kapři začínají krmit a může se blýskat na lepší časy. A to se potvrdilo rychleji, než jsme čekali. Už tu noc – z úterý na středu – jsme totiž zažili nezapomenutelné chvíle. Mohlo být kolem 1h ráno, když nás probudil nádherný plynulý a neustávající záběr. Chvíli to trvá, než člověk vyběhne z lehátka, nebo v našem případě z postele, ale jízda ryby nepolevovala. Rychlost a jistota ryby byly neuvěřitelné. Prut ohnutý do tmy, nohy rozklepané, cívka bzučící. Už od samého začátku jsem cítila, že toto je můj životní boj, a ryba na druhé straně, v té chvíli určitě víc jak 100 metrů daleko, nedá nic zadarmo. Ten den mi několik ryb spadlo, a já věděla, že tahle prostě nesmí. Ruka jako by srostla s prutem, soustředění bylo jen na rybu, na pomalé plynulé výpady a klidné, ale suverénní změny směru. Už to mohlo být nějakých 10 minut, co se ryba víc vzdalovala, než přibližovala. Z místa, kde měl udice Víťa – asi 50 metrů daleko, se začal jemně ozývat pípák, jakoby cejnové záběry. Moje ryba ale plula druhým směrem, takže ta to být nemohla. Měli jsme v plánu tyto záběry ignorovat do doby, než by se změnily v jízdu a já se pořád maximálně soustředila na souboj. Záběry ale neustávaly, několik minut se vždycky po chvíli ozvalo krátké pípnutí, a tak odběhl, že toho cejna jen rychle vytáhne a bude u mě s podběrákem dřív, než bude moje monstrum u břehu. Hned po záseku mu ale bylo jasné, že se o cejna nejedná. Brzdu měl utaženou a přitahoval rybu jako kládu rychle ke břehu, na nějaký boj jí nedával moc prostoru. Mohly to být nějaké dvě minuty, moje ryba se už střídavě blížila a vzdalovala, prostě neodvíjela desítky metrů v kuse, když na mě volá, že už ho má u břehu, ale nejspíše nejde dorostence, ale o nějakou tu „třináctku“. Poté, co dostal rybu do podběráku, mi ale došlo, že se ani o tu třináctku nejedná. No citovat ho tu nebudu 😅😅, prostě byl – slušně řečeno – opravdu nadšený. 🤭
Moje ryba se ale postupně odhodlávala ke břehu a já si neuměla představit, jak si tuto rybu sama podebírám. Potřebovala jsem ho tu. A to byly okamžiky plné zmatku, strachu, ale i euforie a štěstí v jednom. Víťa utíkal pro vážící sak, do kterého svého vyháčkovaného kapra umístil, a ten poté rychle ve vodě zajistil k zakotvené lodi. Po cestě znovu rozmotal podběrák, který ale málem zlomil, a ještě se zamotal do své udice a přetrhl nohou odhozový šedesátkový monofil. No prostě zmatky 😅. Moje ryba kroužila ještě v hloubce, ale už kousek od břehu. A pak se to tělo vyvalilo na hladinu a odevzdaně lehlo na bok. Sele. A už – asi po 40 minutách - bylo v síti!
Ale jak teď? To byly další dramatické chvíle, kdy je člověk šťastný, ale ještě pořád to celé nechápe, pořád je napjatý a čeká, jak se to bude všechno vyvíjet… Věděli jsme, že vše nějakou dobu potrvá, tak jsme radši šli s rybama rovnou do vody. Víťa měl už rybu nachystanou ve vážícím saku. Váha se zastavila na krásných 18 kg (samozřejmě s odečtěním mokrého saku). Svoji rybu jsem si zvážila přímo v podložce a nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když po odečtení váha ukazovala stále více jak 20 kg! Mám to, jsem nad dvacítkou! 😁😁
A teď to focení – venku bylo kolem 10 °C, ale voda mohla držet nějakých 25°, takže v ní bylo krásně. Nebo si člověk zimu neuvědomoval! 🥶😁 První fotky byly ještě napjaté, aby se alespoň nějaké podařily a my měli památku na tyto krásné ryby. Potom už to bylo užívání si a nechávání kapry odpočinout. Z těchto chvilek jsou fotky nejhezčí, ryby už mohly odplout, ale odpočívaly u břehu ještě pár minut. Nepopsatelné a krásné okamžiky, kdy je má člověk u sebe a postupně mu to začíná všechno docházet…. 38 kg v náručí! Úžasný noční double… Určitě se podívejte na přiložené video, slovy popsat ta radost nejde….
V tuhle chvíli jsme věděli, že ať už se po zbytek týdne bude dít cokoli, bude to ta nejlepší chytačka a nejšťastnější dosavadní rybářský moment v životě. Zbytek vzpomínek z celého týdne tak nějak splynul proti této události na pár základních faktů, tak je sem tak nějak shrnu. Během 3 zbývajících dní se přes den nedělo nic zásadního, ale každou noc se ukázal jeden hezký kapřík o shodné váze 13,5 kg, a to jeden lysec a poslední noc i konečně první šupík výpravy.
U Machače už nějakou dobu nejsme, ale vždycky když si na ten moment vzpomeneme, tak se musíme ne usmívat, ale smát…. Doufám, že si letní chytačky také užíváte, a máte hromadu krásných zážitků.
Přikládám slíbené video, tak ať to taky tak jezdí! 👉 Double video 👈
Fishergirl.lucy 🎣
