Cílem naší čtvrté výpravy Za sportovními revíry se stal revír ležící mezi Pardubicemi a Hradcem Králové – Písník Machač (https://app.fishsurfing.com/fGfb). V této oblasti se nachází opravdu velká řada revírů, vzniklých zaplavováním vytěžených pískoven, a stále vznikají nové a nové. Pro někoho, kdo má tuto lokalitu z ruky, je opravdu složité si vybrat, který z mnoha možných revírů navštíví.
Jsem proto moc ráda, že díky vašim reakcím na předešlé blogy jsem dostala typ na tento skvělý revír.
Jedná se 8 ha vodu, mající v nejhlubší části hloubku až 7 m. V lokalitě mezi Pardubicemi a Hradcem Králové se jedná spíše o menší revír, ale to se na velikosti ryb nijak neodráží. Ryby přes 20 kilo zde nejsou vzácností, dle oficiálních stránek se zde chytily ryby přes 28 kilogramů, ale já se v průběhu lovu dozvěděla o ještě lepších kusech.
Jelikož je pro nás tento revír docela vzdálený, plánovali jsme výpravu delší, a to na 5 nocí. Musím upozornit, že rezervace je nutná s řádným předstihem, a že už nyní jsou obsazeny některé fleky na příští léto. Víkendy byly plné i na celý říjen tohoto roku, a tak jsme říjnovou výpravu naplánovali od nedělního do pátečního večera, kdy se rybníky alespoň částečně uvolní. Na takto dlouhé říjnové výpravě jsme byli opravdu rádi, že jsme zvolili pobyt v jedné z šesti chatek. Ty jsou zde vybaveny elektrickými zásuvkami a k zapůjčení je možnost elektrického topení. To se ukázalo jako klíčový faktor, protože náš týden byl nejchladnější od jara.
Začátek října byl ve znamení babího léta. Během pondělka se dostala do ČR souvislá chladná fronta, trvající až do pátku, jen během jedné z pěti nocí se teploměr udržel nad bodem mrazu. Týden po našem odjezdu se teplota pohybovala opět kolem 15°C a v noci se k nule ani nepřiblížila…
První známky příchodu zimy nás potkaly už při cestě tam. Zhruba pří vjezdu do Pardubického kraje jsme letos poprvé viděli havrany. Doslova jsme vjeli pod černý mrak, skládající se z tisíců křídel, a pole kolem cesty bylo těmito ptáky najednou úplně obsypané. „Zima přichází…“
Po příjezdu vše fungovalo tak jak mělo, a my za stmívání kolem 19. hodiny vyvezli nástrahy na určená místa. Bylo to naše vůbec první vyvážení, se kterým jsme neměli žádné zkušenosti. Vše se vydařilo a my s napětím čekali na první záběr. Ten přišel po klidné noci až nad ránem a vytrhl nás ze spánku. Opravdový šok nastal ale hned po otevření chatky. Bílá tma. Přes tu hustou mlhu nebylo vidět ani na zem, kudy se člověk snažil běžet k udici. Pípák s příposlechem křičeli do mlhy a já se orientovala podle zvuku, abych došla k udici. Při zdolávání jsem viděla přibližně první očko, dál už bylo jen bílo. Po několika minutách souboje se začala ryba unavovat a přibližovala se ke břehu. No a po dalších pár minutách, kdy už nebyla daleko, odpor pominul, váha zmizela, a já vytáhla jen olovo s uříznutou montáží.
Ani nevím, jak dlouho jsme spali, dlouho to ale nebylo, co se pípáky ozvaly znovu. Bylo před rozedněním, sluneční paprsky ještě nepronikly tmou, ale mlha se pomalu vytrácela. Bylo jasné, že na konci není malá ryba, a my věděli že o druhou rybu prostě nesmíme přijít. Netrvalo to ani moc dlouho a před námi se bokem vyvalil z hloubky nádherný lysec. Váha se po odečtení zastavila na rovných 16 kilogramech a první noc se tedy opravdu vydařila, zabraly 2 ryby, přičemž ta, se kterou byl méně dramatický souboj, vážila 16 kilogramů. 
První ráno bylo už klidné, a tak následovalo druhé zavezení, které bylo v plánu ponechat zase do příštího dne, pokud by ryby neurčily jinak. A naštěstí se do toho zapojily. Záběr přišel v odpoledních hodinách, a já si za světla mohla vychutnat boj s rybou na revíru, kde plavou i obrovské, pro mě nepředstavitelné kusy. Nakonec se z toho vyklubala nádherně rostlá ryba s hmotností přes 15 kg.
Další večer byl klidný, a my se s revírem seznamovali díky rybářům, kteří chytali o dva fleky vedle a na tuto vodu jezdí pravidelně. Ukázali nejosvědčenější nástrahy a také úlovky, které se jim v létě podařily. Během tohoto vyprávění přišel záběr opět na panáčka Chill banana a v podběráku se ocitla ryba do 10kg. Nestačili jsme ani zavézt a už byl druhý záběr od podobné ryby. Potom přišla opravdu kuriózní ryba – karas stříbřitý obřích velikostí. Byla už noc a metr jsme neměli po ruce. Přeměřili jme ho tedy orientačně ve vodě pomocí starých jednotek, a vyšlo nám 3 pídě bez palce. Po přesném přeměření by to znamenalo 57 cm, ale vše od oka, takže přibližně můžu s jistotou říct, že přesáhl 50 cm.
Potom už byla noc z pondělí na úterý klidná. Ráno jsme v dešti opět zavezli a přečkávali úterní den převážně v teple rybářské chatky. Venku bylo sychravo a ryby nebraly. Zkoušeli jsme proto chytat nejen z daleké zavážky, ale naopak i v blízkosti našeho břehu. A právě na ten blízký nához přišel záběr. Nastal opravdu dlouhý boj, u kterého jsme odhadovali snad všechny druhy ryb, které mohly mít takový odpor… Chvíle klidu, střídané s výpady ukazovaly na amura, držení se u dna, a hlavně počasí zase nahrávalo kaprovi. Po takových 15 minutách začala ryba pouštět bubliny, což se zase ukazuje nejčastěji u sumců. U této verze jsme vydrželi nejdéle, až do té doby, než se konečně u hladiny ukázal krásný jeseter. Ani jsem nevěděla, že v této vodě plavou.
Studená fronta plná neustálých přeháněk a nárazů studeného větru udělala své. Záběrů bylo opravdu pramálo. V úterý večer se ještě ukázal kapr přes 11 kg a poté nastal klid. Celou noc bylo ticho, a následující den se až se stmíváním v neustále deštivém sychravém počasí ukázal menší kapr.
Další dění nastalo až čtvrteční odpoledne, kde se po více než dvou dnech hladina uklidnila a mezi mraky pronikly sluneční paprsky. Konečně se to zase rozjelo, a bylo zřejmé, že malá ryba to není. Nikdy jsme na takovou vzdálenost nezdolávali, proto pro nás bylo těžké odhadnout nějaké konkrétní rozměry, ale ryby kolem 10 kg zpočátku nebojovaly. Tato jela do strany a nešla zastavit. Poté se zdálo, že si musí chvíli vydechnout a nechala se dotáhnout ke břehu, kde nastal další zdlouhavý boj. „Aspoň tu rybu vidět“, to mi vždycky zní v hlavě, když ji mám kousek před sebou, ale dlouhou dobu s ní nemůžu hnout. Trvalo to takových 15 minut, kdy se nakonec ukázal další krásný lysec. Měl něco málo pod 15 kg, ale bojoval opravdu urputně.
Ten večer se v už zase zachmuřeném počasí ukázal karas, a noc i následující den odjezdu už byly klidné.
Rybník Machač nám ukázal pár ze svých pokladů, ale zároveň dal opravdovou lekci, že proti počasí člověk nic nezmůže. Jsem ale moc ráda, že se nám nějaké ryby povedly, protože jiní rybáři v tomto týdnu takové štěstí neměli.
Rybník určitě navštívíme v teplejším období, tentokrát s cílem překonat alespoň hranici 20 kg, a kdo ví, možná se podaří i něco mnohem většího.
Přeji vám ať to bere i v následujících měsících, třeba jen menší rybky na feeder. Protože rybářská sezóna ani v zimě nekončí!
Mějte se krásně, zdraví vás
Fishergirl.Lucy
