Konečně se mi povedlo vyprostit vlasec z posledního chuchvalce vodních rostlin. Rychle ho domotávám a v průzračně čisté vodě už mohu na vlastní oči pozorovat výpady další obrovské a nesmírně silné ryby, která po několika minutách tuhého odporu končí šťastně na mé podložce.
Lov ve specifických podmínkách
Velmi často rybařím na zarostlých jezerech (zejména pískovnách), ve kterých se nachází velmi specifické prostředí. Čistá voda zde často trvale dovoluje průnik slunečního světla a bujení rostlin i velký výskyt hmyzu a ostatní přirozené potravy. To v kombinaci s početně menšími obsádkami ryb znamená šanci na opravdu velké kapry, ale dostat se se jim na kobylku není vůbec jednoduché. Lov kaprů v zarostlých vodách bývá mnohdy značně komplikovaný. Kapři ovšem vodní rostliny doslova milují a můžete si být tedy jisti, že jakmile narazíte na trávy a řasy, najdete nedaleko i kapry. Rostliny totiž díky svým fotosyntetickým schopnostem uvolňují do vodního prostředí kyslík, který stejně jako každý jiný tvor i kapr potřebuje k trávení potravy. A jak jsem již předeslal, v porostech vodních rostlin se jí vyskytuje opravdu dostatek. Jedná se s trochou nadsázky v podstatě o prostřený kapří stůl. Najít v letních měsících společně potravu a kyslík je pro kapry neskonalý luxus, proto když teploty dosahují vrcholných hodnot, můžeme kapry často spatřit, jak si hoví v porostech travin. Ovšem není tomu tak pouze v letním období – i v chladnějších měsících je porost útočištěm kaprů, protože teplota vody bývá v těchto místech o pár stupňů vyšší než na otevřené vodě.
Strategie vnadění
Při rybolovu na podobných vodách se vždy snažím, aby moje návnada vydávala silný potravní signál a ryby ji tím pádem ve změti trav snadněji našly. K tomuto účelu nejčastěji používám boilie PH Squid. Toto boilie se skládá ze směsi nejkvalitnějších mořských produktů a ptačích zobů, která je navíc doplněna nadstandartním množstvím vysoce kvalitního GLM a olihňového extraktu. Samotnou nástrahu pak často ještě nechávám delší dobu ponořenou ve stejném dipu, aby její atraktivita byla co možná největší. Na zarostlých vodách jednoznačně upřednostňuji kriticky vyváženou montáž na „panáčka“, která kapry dokáže zaujmout i uprostřed trav, nemluvě o její léty ověřené schopnosti chytat velké kapry. Abyste mohli nástrahu předkládat v porostu vodních rostlin na první pohled neprostupném, je velmi důležité, aby se háček nezachytával za výhonky, protože v takovém případě by vaše montáž nefungovala. Měli bychom tedy zajistit, aby byl hrot háčku skrytý. Můžeme ho buď obalit PVA páskou, nebo umístit celou montáž do PVA sáčku, který můžeme naplnit drceným boiliem nebo malými peletkami. Tuto variantu používám osobně raději.
Taktika lovu v zarostlých vodách
Abych svoje šance zvýšil na maximum a byl co nejvíce nenápadný, snažím se používat vlasce nazelenalé barvy, které ladí s okolím. Také se vždy snažím, aby se olovo po záběru a následném úniku kapra do rostlin samo uvolnilo, protože pak je vždy snadnější dostat kapra na břeh. Je úplně zbytečné ztratit velkého kapra v travinách jen kvůli tomu, že kapr po záběru vláčel olovo. Pokud se vám delší dobu nedaří, může vám velmi pomoci potápění. Můžete tímto způsobem hledat mezi rostlinstvem pověstné kapří stezky a proklepnout si dno do nejmenších detailů na vlastní oči. Zároveň vám pomůže k naprosto přesnému položení a zamaskování vaší montáže, aby bylo vše perfektní. Když je na lokalitě, kde zrovna lovím, povoleno vyvážení, snažím se vyhledat místa, kde hustota a výška porostu není moc velká. Právě do takových míst umisťuji své montáže. Na rozdíl od mnoha rybářů však většinou neumísťuji nástrahy do tzv. ok (tedy míst zcela bez rostlin).
Chce to pevné nervy
Člověka snadno navnadí zprávy o mimořádně velkých úlovcích z podobných lokalit. Pravdou ovšem je, že pokud zde budete chtít i vy ulovit velké kapry, musíte počítat s tím, že budete možná muset trávit u vody nějakou dobu bez záběru. Na zarostlých vodách plných přirozené potravy v kombinaci s početně menšími obsádkami ryb to konec konců není nic neobvyklého. Zkrátka když vydržíte, odměna bude sladká.
Příběh ze zarostlé vody
Rybařil jsem na jednom úžasném jezeru plném leknínů a stulíků, s plovoucími ostrůvky rostlin. Tak jako skoro vždy jsem montáže pokládal přímo do porostu a to v těsné blízkosti skupiny leknínů. Po dvou menších rybách přišel pátého dne nad ránem opatrný, spíše nenápadný záběr na levý prut, kde jsem měl nadlehčenou kuličku boilie PH Squid. Hned po záseku cítím na druhé straně těžkou a bojovnou rybu, která si od začátku snaží brát vlasec z mého navijáku. Protože nechci, aby se ryba zapletla do porostu, přitahuji brzdu a opírám se do prutu plnou silou. Naprosto věřím v pevnost a bezchybnost celé své sestavy. Když už se zdá, že rybu začínám kontrolovat, na konci udice to rázem podezřele ztěžkne. Uvízl jsem. Hlavou mně v tu chvíli prolétají ty nejčernější myšlenky. Přesto se za žádnou cenu nechci smířit s tím, že bych měl o rybu přijít. Proto nejprve zkouším odklopit překlapěč navijáku a čekám, jestli se ryba sama nevymotá, ovšem jedná se o marný pokus. Hlasitým voláním budím parťáka, který bere loď a postupně se dopracováváme až na místo, kde došlo k záběru. Po cestě švihám prutem nahoru a dolů, abych uvolnil vlasec zařízlý v porostu. Kaprovi se povedlo objet několik trsů leknínů a dokonale se zamotat. Je mi jasné, že teď mi pomůže jen tvrdá práce. Beru vlasec do ruky a snažím se ho silným tahem ručně vyřezat ze všech rostlin. Měsíc je v úplňku a svítí tak jasně, že skoro ani nepotřebuju čelovku. Minuty se vlečou a já trnu, zda na mě můj vysněný šupináč stále čeká na konci vlasce. Možná se ptáte, jak jsem v této fázi mohl vědět, že se bude jednat o šupináče, ale já si tím byl zkrátka od začátku bez zdánlivě jakéhokoli racionálního důvodu jistý. A a to i přesto, že jsem ho v tu chvíli ještě ani na malou chvíli nezahlédl a věděl jsem, že se na jezeře vyskytuje více lysců než šupináčů. Byl to zkrátka nějaký můj rybářský šestý smysl, který mi to prozradil. Po několika minutách usilovné práce se mně přece jenom daří rybu vyprosit a následuje tuhý, ale už jen krátký odpor. Teprve když se ryba ukáže na hladině, vidím, že mě můj instinkt nezklamal. Ve svitu měsíce se třpytí nádherné, dlouhé a robustní šupinaté tělo. Až na břehu si uvědomuji, jak je ta ryba ve skutečnosti obrovská. Ručička váhy se po odečtení saku zastavuje na 30,5 kg. Jeden z mých dalších velkých snů se v tuto chvíli stal skutečností!
