Jestřabická přehrada (https://app.fishsurfing.com/DU2D) je velice známý a populární rybník, kam se mnozí návštěvníci po první návštěvě vracejí i nadále. Stejně tak je tomu i v mém případě. A díky tomu vám zde můžu popsat zážitky nejen z loňského roku, ale i z letošní sezóny, kdy se rybník stal mojí druhou zastávkou Za sportovními revíry.
Tento revír má rozlohu 6 ha a v jeho nejhlubších místech podél hráze má přes 7 metrů. Nachází se severně od Kyjova, mezi Ždánickým lesem a vrchovinou Chřiby (Buchlovskými horami), vzdušnou čarou 40 km od Brna.
Revír je bohatě zarybněn (někdo říká, že dokonce přespříliš), a to především kapry a několika druhy jeseterů, dále zde lze chytit amury, vizy, nebo dokonce veslonose.
Povolenky můžete zakoupit denní, víkendové, nebo týdenní, přičemž osobně doporučuji minimálně přes jednu noc zůstat.
Vedle primární nádrže – Jestřabické přehrady – je zde i rybník „Štikáč“ s dravými rybami, kde si člověk může každý den jednu hodinu zachytat v ceně povolenky. Součástí areálu je hlavní budova s restaurací, kde se přes sezónu vaří. Čepované pivo a limo je samozřejmostí, stejně jako další ne/alko drinky, nějaké brambůrky a zmrzliny… V případě potřeby lze zakoupit základní věci k chytání.
Tento revír byl první, kde jsem se setkala s rybami přesahující 10 kilo. Bylo tomu minulé léto, tedy léto 2020, a před návštěvou tohoto rybníku jsem chytala především na feeder, a to s cílem chytit co největší množství ryb. Mé představy o „opravdové“ kaprařině na boilie byly mnohem více o čekání a nicnedělání, než tomu ve skutečnosti je. A o tom jsem se přesvědčila právě tady.
Povolenky na letní období o víkendech je třeba rezervovat opravdu brzy. My měli rezervovaná místa snad někdy v únoru.
Na rybníku se chytá z obou stran, strana u hlavní budovy je frekventovanější, lze sem dojet autem a jsou zde chatky, které je možné si pronajmout. Já chytala vždy na protější straně, která je určena pro denní lov, primárně pak pro bivakování.
Měli jsme víkendovou povolenku na místě číslo 1. Jedná se o nejhlubší místo podél hráze, kde je hloubka přes 7 metrů. Odtud se dno postupně zvyšuje, až po hloubku kolem 2 metrů u fleku číslo 12.
Očekávání byla veliká … Hned jak jsme dorazili, snažili jsem se co nejrychleji nahodit a až poté jsme stavěli bivaky a rozdělávali ostatní náčiní. Ještě než jsme vůbec rozdělali bivak, tak se udice hozená blízko břehu prudce rozjela a já měla možnost seznámit se se svým prvním jeseterem v životě. Měřil něco přes metr a musím říct, že jsem z něj měla v první chvíli pořádný respekt.
Nakonec se ukázalo že jeseteři byli opravdu při chuti. Ještě než jsme bivak dostavěli a vybalili věci, podívali se na břeh hned čtyři. Kapři se nechali přemlouvat delší dobu a bylo potřeba něco vymyslet. U dna před námi ryby prostě nebyly. U hladiny však bylo živo, proto bylo nutné poslat nástrahu do sloupce. Metoda zig-rig se ukázala naprosto nepřekonatelnou. Musím říct, že zvyknout si na 7 metrů dlouhý návazec, který se u nahazování válí 3 metry za mnou v trávě, nějakou dobu trvalo a bylo hodně vtipných chvilek, ale odměnou bylo to, že se udice někdy ani nedotkla vidličky a boj začal dřív, než jsem stihla dotáhnout vlasec. Byly chvíle, kdy to samozřejmě také mlčelo, ale většinou stačilo přihodit raketu s hodně tekutým šrotem, který udělal oblak kolem nástrahy jen asi 50 cm pod hladinou, a vše ožilo nanovo. Takto to probíhalo přes den vlastně celý víkend. Počasí bylo pořád stejné – úmorné vedro, a ryby se vyhřívaly pod hladinou. Souboje s kapry ze sloupce střídaly ty s jesetery, kteří brali malinký kousek od břehu ze dna. K večeru se stáhli ke dnu i kapři, a v noci to tedy byla ta pravá klasická kaprařina na boilies.
Většina úlovků vážila kolem 10 kilogramů, ryb bylo opravdu hodně a pokud se kapr nějak výrazně nelišil, šel co nejrychleji zpátky do vody. Pár bojů se ale lišilo už v průběhu a naznačovaly odlišný úlovek. Nejvíce pak záběr po prudké jízdě kolem nedělního poledne. Zezačátku to byla jen těžká váha, ale žádný velký vzdor. Ten začal až pár metrů od břehu a ani nevím, jak dlouho jsme v tomto úseku zápasili. Všichni kolem mezitím stihli několikrát přehodit ,ale já stále bojovala s rybou, která se nechtěla přiblížit na dosah podběráku. Když se to podařilo, a kapr se dostal do sítě, byla to neuvěřitelná úleva a úžasný pocit. To pravé nadšení však začalo ve chvíli, kdy se kapr ukázal v celé své kráse na podložce. Pro mě v tu chvíli neuvěřitelné, mohutné a silné zvíře… Ještě dva dny před tímto dnem jsem měla největšího kapra kolem 60 centimetrů, a najednou se váha při odečtení podložky zastavila na 17,9kg.
Letošní výprava byla plánovaná vlastně už od konce té loňské. Sotva to šlo – někdy v únoru – jsme rezervovali stejná místa co loni a od té doby se těšili na tento revír. Už během jara se ale ukázalo, že podmínky budou opravdu o štěstí. Do hry vstupoval nejen Covid, ale také i nepřízeň počasí. Čím víc se to blížilo, tím víc to vypadalo na chytání v nepřetržitém a silném dešti.
Opět jsme měli zakoupenou víkendovou povolenku, opět místa 1 – 2, opět na přelomu července a srpna. Jen úplně jiné počasí. V den příjezdu – pátek – bylo ještě hezky, ale celý týden předtím se počasí stále měnilo, což jak víme, rybám příliš nevyhovuje.
Rybařili jsme 4, každý na 3 udice, stejná sestava jako loni. Na místě číslo 1 jsme byli já s přítelem, na místě číslo 2 naši dva kamarádi - @gregorbrothers. Počet udic stejný, způsoby rybaření stejné, jenom my, na hlubší vodě, jsme byli po většinu času jen diváci. Oni na dvojce a skupina na trojce, chytali rybu za rybou. Nám to bralo o dost méně, na konec nádrže k hrázi se rybám prostě nechtělo. Nebyly ani u dna, ani u hladiny. První noc přišlo pár hezčích ryb ze dna, ale s ránem záběry ustaly. Nebylo to ale úplně mrtvé, několik ryb jsme chytili každý den, dohromady za víkend to ke 20 kaprům bude, ale z velké části to zachránil sobotní večer. V tu dobu přijely ryby na pár hodin i k nám, a my často měli nahozenou jen jednu udici. V tomto tempu to běželo nějaké 2 hodinky a potom už zase klid. V noci ze soboty na neděli už přišel ten předpovídaný déšť, a pro nás tím také naděje, že se ryby stáhnou do hloubky. Nějaké záběry přišli kousek od břehu, ale žádní macci to nebyli.
Kdybychom ale neměli to rozdílné srovnání s tím, jak dobře to šlo na místech 2 a 3, nehodnotila bych to zdaleka tak neúspěšně, přeci jenom 20 kaprů kolem 10 kil a k tomu podobné množství jeseterů je na jiných revírech těžko dosažitelná meta. Navíc jsme pro zpestření vyhlásili před zahájením lovu soutěž, kde se sčítaly váhy pěti nejlepších ryb. Všem se nám to nakonec přehouplo přes 50 kg, nejvíce měl Martin z Gregor Brothers, a to 71kg. A největší rybou výpravy se stal kapr 20,12 kg , tentokrát Tomáše z Gregor Brothers.
No nic, příště odveta, protože naposled tu určitě nejsme!
Rybník Jestřabice je revír, kde se dá nachytat obrovské množství ryb. Doporučila bych ho určitě i rodinám, kde je část nerybářů, protože se nachází v krásném údolí, je u něj možnost ubytování i jídla a ti, kteří rybaří, neuslyší že „vlastně jen čekají a nic jim stejně nebere“… Mnoho lidí už tyto výhody zná, a proto doporučuji rezervovat místa co nejdříve před plánovaným lovem. Je také potřeba počítat s tím, že výhody tohoto rybníku – mnoho ryb a zázemí pro rodiny – jsou již docela známé, a proto je zde potřeba s větším množstvím rybářů i nerybářů počítat.
Znáte Jestřabice? Napište mi, jak jste zde uspěli vy, nebo mi doporučte další revír, který bych neměla v rámci blogu Za sportovními revíry vynechat.
Mějte se fanfárově,
Fishergirl.lucy <3
